Bosenská Republika srbská se stále více izoluje. Hrozí balkánské zemi další konflikt?
Srbská část Bosny a Hercegoviny se už neřídí rozhodnutími centrálního ústavního soudu, a již dva roky nepřijímá ani zákony vysokého představitele. Stále více se izoluje, a rostou tak obavy o další osud balkánské země.
„V Bosně nejsou 4, ale 5 ročních období,“ praví vousatý vtip. „Jaro, léto, podzim, zima a válka.“ Aby se předešlo té další, uzavřeli v roce 1995 představitelé tehdejších stran konfliktu – chorvatský prezident Franjo Tuđman, vůdce bosenských muslimů Alija Izetbegović a prezident Svazové republiky Jugoslávie Slobodan Milošević – Daytonskou mírovou smlouvu.
Navrhly ji Spojené státy pod taktovkou diplomata a novináře Richarda Holbrooka. Po několika neúspěšných pokusech se právě Holbrookovi podařilo vyjednat dohodu o poválečném rozdělení Bosny a Hercegoviny. Článek 4 Daytonské mírové dohody je doposud bosenskou ústavou. A právě tento dokument udržuje v zemi křehký mír a zároveň zřejmě nejsložitější a nejkomplexnější státní systém na světě. Ten je teď však ohrožený.
Národní shromáždění Republiky srbské koncem června přijalo zákon, na základě kterého se tato část Bosny a Hercegoviny přestala řídit rozhodnutími centrálního ústavního soudu. Poslancům se totiž nelíbí nedávné změny ve fungování této instituce. Tři z devíti ústavních soudců v Bosně jsou cizinci, zbývající členové jsou voleni tak, aby stejnoměrně reprezentovali tři konstitutivní národy v Bosně. Vybíráni jsou tedy dva Bosňáci, dva Chorvati a dva Srbové. Soud však 19. června změnil požadavky na usnášeníschopnost a umožnil rozhodovat pouze se sedmi soudci. To znamená, že hlasy 2 srbských – nebo kterýchkoli jiných – členů nově nejsou nutné ke schválení rozhodnutí. Dokud se tato změna nezruší, Republika srbská nebude soud respektovat.
Toto nejnovější rozhodnutí je jen dalším z několika podobných. Hrozba další eskalace v zemi s historií mnoha krvavých konfliktů – z nichž ten zatím poslední skončil ani ne před 30 lety – se tak opět zvýšila.
Nejsložitější systém světa
Připomeňme si ještě, že centrální vláda je v Bosně na základě Daytonské smlouvy upozaděná na úkor moci ve dvou entitách: v bosňácko-chorvatské Federaci Bosny a Hercegoviny a právě v Republice srbské. A Daytonská dohoda přinesla kromě rozdělení země na dvě části mnoho dalšího. Zúčastněné strany jednání se dohodly na vytvoření kolektivního prezidentského orgánu. Jeho 3 členové, tedy 3 prezidenti, reprezentují tři konstitutivní národy Bosny a Hercegoviny: Bosňáky, Chorvaty a Srby. Obě entity mají navíc svého vlastního prezidenta: výsledkem tedy je, že v zemi, která má lehce přes 3 miliony obyvatel, je 5 prezidentů.
To samozřejmě není vše. Zjednodušeně řečeno má stát Bosna a Hercegovina taky 3 parlamenty, 3 vlády a 3 ústavní soudy. Jak může takový systém fungovat? Moc dobře ne. Obzvlášť ne ve společnosti, která je etnicky roztříštěná a politici zde mají většinou nulovou motivaci spolupracovat. V systému založeném na etnickém rozdělení nacionalistickým politikům naopak vyhovuje být odmítaví a veškerou vinu za nefunkčnost celého systému dávat těm druhým. A krátký je na to často i bosenský Deus ex machina: vysoký představitel pro Bosnu a Hercegovinu.
I tuto pozici ustanovila Daytonská smlouva. Jeho úkolem je dohlížet na implementaci mírové dohody. V roce 1997 navíc získal takzvané bonnské pravomoci, díky nimž může přijímat zákony a také odvolat jakéhokoliv politika z funkce, pokud podle něj smlouvu porušuje.
Svěží vítr v Bosenské politice
O prezidentu Republiky srbské Miloradu Dodikovi kdysi Madeleine Albright řekla, že je to svěží vánek, který bosenskosrbskou politiku očistí od symbolů válečných zločinů a ultranacionalismu. Dnes je ale politik na sankčním seznamu Spojených států kvůli porušování Daytonské dohody – mnoho let v bosenské politice blokuje všechna klíčová rozhodnutí a už roky mluví o tom, že usiluje o odtržení Republiky. Nejhlasitější je vždy před parlamentními volbami.
V posledních týdnech se zdá, že Dodik přitlačil na pilu. Kromě toho, že Republika srbská se už dále neřídí rozhodnutími centrálního ústavního soudu, se taky neúčastní jednání o vstupu země do Evropské unie – tedy dokud nedojde ke změně fungování pravidel soudu.
Nic nenasvědčuje tomu, že by někdy země měla schválit vstup Bosny do NATO. Srbové v Bosně i Srbsku mají dodnes v živé paměti bombardování Bělehradu v roce 1999 i útoky NATO proti pozicím Srbů během války v Bosně.
Už dříve Národní Shromáždění odsouhlasilo zákon, podle kterého se neřídí rozhodnutími Vysokého představitele. Dodik nikdy neuznal svrchovanost toho současného, Christiana Schmidta, o němž tvrdí, že je „falešným představitelem“, protože jeho legitimitu neuznává Rada bezpečnosti OSN – tedy konkrétně Čína a Rusko. Nově Republika srbská požaduje také úplné zrušení funkce vysokého představitele.
Kroky vedení většinově srbské části Bosny a Hercegoviny v posledních týdnech dělají obavy i mnohým mezinárodním organizacím. Rozhodnutí země přestat se řídit rozhodnutími ústavního soudu vyvolalo ostré reakce: Evropská unie to jednoznačně odsoudila a prohlásila, že něco takového nemá ukotvení v žádném právním rámci Bosny a Hercegoviny. Vysoký představitel Christian Schmidt zákon taky záhy zrušil. Udělal to, co mu umožnují Bonnské pravomoce: zrušil legislativu, která podle něj odporuje ústavě. Jenže Republika srbská se neřídí ani jeho rozhodnutími. Může si tedy teď Milorad Dodik a srbská vláda v Bosně dělat, co chce?
Na schůzce s Putinem
Zdá se, že odpověď a případně řešení nemá nikdo. Minulý týden Národní shromáždění Republiky srbské přijalo další kontroverzní zákon, který trestá pokutou pomluvu, a to až do výše 3000 konvertibilních marek, tedy v přepočtu přibližně 37 tisíc korun. Evropská unie a například i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě zákon kritizují – obávají se, že díky němu budou úřady v Republice srbské potlačovat svobodu slova. S tím souhlasí i někteří tamní novináři, kteří v úterý vyšli do ulic a proti přijetí tohoto zákona protestovali.
Ke kritice se připojil také Christian Schmidt, který řekl, že změny v zákoně představují útok na občanské svobody charakteristické pro autoritářské režimy. Milorad Dodik to odmítá a argumentuje tím, že pomluvu postihuje i mnoho zemí Evropské unie.
Čtěte také: Nemůžeme sdílet školy s muslimy, říká Putinův muž Milorad Dodik, který se vrací do čela Republiky srbské
Velvyslanectví USA v Sarajevu na Twitteru uvedlo, že zákon o pomluvě je nedemokratický, posouvá Republiku blíže k autoritářství a také vážně ohrožuje euroatlantickou budoucnost Bosny a Hercegoviny. Jenže Republika srbská, zdá se, o žádnou euroatlantickou budoucnost nestojí. Jednání o vstupu země do EU blokuje, a vzhledem k historii vztahů Srbů se Severoatlantickou aliancí ani nic nenasvědčuje tomu, že by někdy země měla schválit vstup Bosny do NATO.
Srbové v Bosně i Srbsku mají dodnes v živé paměti bombardování Bělehradu v roce 1999 i útoky NATO proti pozicím Srbů během války v Bosně.
Milorad Dodik naopak udržuje spojenectví s Ruskou federací – jako jeden z mála evropských politiků se s Vladimirem Putinem doposud pravidelně schází. V květnu Dodik Putina navštívil v Moskvě a mimo jiné prohlásil, že invazi na Ukrajinu Kreml musel podniknout v zájmu vlastní bezpečnosti. Takto proruský postoj nezaujal ani srbský prezident Aleksandar Vučić, který před invazí ruských vojsk na Ukrajinu s Putinem také udržoval velmi dobré vztahy.
Mnozí analytici v současnosti varují před možnou eskalací napětí v Bosně a Hercegovině. Jak píše novinář a expert na politiku regionu západního Balkánu Srećko Latal, bosenská krize by se totiž nemusela omezit jen na lokální konflikt; mohla by se podle něj proměnit v geopolitickou noční můru. Zatímco někteří západní a bosňáčtí představitelé volají po rozmístění větších kontingentů vojsk USA a NATO v Bosně a Kosovu, Dodik prohlásil, že v takovém případě by Republika srbská spoléhala na pomoc Ruska.
