Dokument Modlitba za Armagedon přináší náhled do světa fundamentalistických evangelikálů v USA, podle kterých se Ježíš vrátí s útočnou puškou v ruce. Namísto vysmívání se jejich víře ale snímek zachycuje její reálný vliv na zahraniční politiku Washingtonu – a životy Palestinců nejen v okupovaném Jeruzalémě.
„Jsou dva národy, které byly stvořeny proto, aby velebily Boha. Izrael a Spojené státy americké. Já žehnám a ctím oba z nich. A udělám vše, co bude v mých silách, abych je bránila,“ říká Lauren Boebert, členka americké Sněmovny reprezentantů.
Její postoj není na Kapitolu ojedinělý – a ani zdaleka náhodný. Stojí za ním totiž spletenec biblických výkladů, vlivných pastorů i donorů a v neposlední řadě téměř čtvrtina amerických voliček a voličů, kteří se hlásí k evangelikálům.
Tuto síť rozplétá snímek Modlitba za Armagedon, který v českých kinech momentálně uvádí naposledy festival Jeden svět.
Dle proroctví očekávají poslední bitvu – konec světa, kterého se ale „není třeba bát“. V boji budou stát po Kristově boku, což jim zajistí spásu.
O tom, jak „hluboko“ je v apokalypticko-spasitelském uvažování ponořeno celých sto milionů obyvatel USA tohoto vyznání, se toho ve filmu režisérské dvojice Tonje Hessen Schei a Michaela Rowleyho příliš nedozvíme.
V centru pozornosti totiž nestojí řadoví věřící, ale jejich duchovní vůdci. A ti mají jasno.
Čtěte také: Promění se Rafah v jatka? USA i Evropa jen „znepokojeně přihlíží“
Druhý příchod Ježíše Krista podle nich bude mít velmi specifickou podobu. „Pojede na koni s mečem v ruce a bude popravovat všechny, kteří odporovali Bohu,“ vykresluje televizní pastor Robert Jeffress, šéf vlastní sítě televizních stanic, ale také pravidelný host Fox News.
Od jiného duchovního se pak dozvíme, že se v Bibli sice píše o meči, ale protože tehdy neměli ponětí o technologickém vývoji, jeho „mečem bude [útočná puška] AR-15“.
Jeffress a další postavy dokumentu tak dle proroctví očekávají poslední bitvu – konec světa, kterého se ale „není třeba bát“. V boji budou stát po Kristově boku, což jim zajistí spásu. Armagedon se tak stává netrpělivě očekávanou, především však velmi reálnou událostí.
K jejímu uskutečnění je ale třeba, aby bylo splněno několik podmínek. Jednou z nich je, že Jeruzalém musí být ovládán židovským národem. A čím víc „svaté země“ budou ovládat, tím lépe.
Čtěte také: „Továrna na masové vraždění“. Izraelská AI generuje tolik cílů, že je armáda nestíhá bombardovat
S naplněním této podmínky pak můžou američtí fundamentalisté pomoct – obzvlášť pokud mají vliv na zahraniční politiku USA.
Kudy proudí moc
Po přečtení anotace či zhlédnutí traileru může leckdo nabýt oprávněné obavy, zda nejde o další z řady dokumentů či reality shows spadající do kategorie, jež by šla nazvat jako „podivínské porno“.
V nich můžeme vidět postavy, jejichž přesvědčení či pohled na svět lze z pohledu „většinového publika dokumentárních filmů“ považovat za přinejmenším zvláštní, ne-li rovnou odsouzeníhodný. Namísto empatie, vykreslení motivací či širšího kontextu se pak zůstává u „fascinace bizárem“, kterou podtrhává voyeurská dokumentární kamera.
„Osadnické organizace fungují ve Spojených státech jako charity. Jsou tak osvobozené od daní a evangelikální organizace do nich nalévají peníze.“
Modlitba za Armagedon k tomu má místy nakročeno a diváctvo, které je citlivější na etiku dokumentárních filmů, může leckdy oprávněně zvedat obočí.
Kromě již zmíněného Jeffresse či dalších čelních představitelů fundamentalistického hnutí totiž film sleduje také evangelikální partu motorkářů z „neuvedené lokace v USA“. Ta nás přivádí blíže ke každodennosti. Pozorujeme tak jejich modlitby, výlety na motorkách, charitativní práci, ale také rituály pasování na rytíře.
Poslouchejte také: Redneck | Trump má stamilionové problémy. Může ho zachránit série malých zázraků
Film se přitom nesnaží vykreslovat teologické či sociální pozadí jejich víry, ale má k tomu dobrý důvod. Jeho ambicí totiž není podat svědectví o evangelikální komunitě – Modlitba za Armagedon je totiž především filmem o moci a jejích dopadech.
Byť lze víru evangelikálů jistě považovat za fanatickou, film dobře zachycuje, jak dokážou být v uvažování o svém vlivu pragmatičtí.
Setkáme se tak třeba s pastorem, který nahlédl, jak se americké masy obrací k sekularismu. Rozhodl se proto, že zasvětí život evangelizaci mocných a stal se kaplanem na Kapitolu. Veterán z americké armády zase popisuje, jak evangelikálové upevňují svůj vliv mezi generály i řadovými vojáky – opět tím, že pozice armádních kaplanů obsazují „svými lidmi“.
Možná nejcennější je film v tom, jak vykresluje mocenské propojení mezi americkými evangelikály a jejich podporou státu Izrael, respektive jeho osadnicko-koloniální politiky.
„Osadnické organizace fungují ve Spojených státech jako charity. Jsou tak osvobozené od daní a evangelikální organizace do nich nalévají peníze,“ vysvětluje palestinský novinář Mohammed El-Kurd z jeruzalémské čtvrti Šejch Džarach.
Čtěte také: Pár propuštěných svobodu nedělá. Jak a proč Izrael vězní palestinské děti?
„Tyto organizace z celého světa a s podporou miliardářů můžou přijít a zneužít justici, která je vybudovaná osadníky za účelem prosadit jejich nároky na naší zemi,“ popisuje El-Kurd.
„Všechny ale mají nakonec stejný cíl – nahradit původní palestinské obyvatele izraelskými osadníky.“
Teokratické úspěchy
Finančními toky ale podpora těchto etnických čistek nekončí.
Film také vykresluje různé cesty, kterými evagelikálové ovlivňují přímo formování zahraniční politiky USA – nejdůležitějšího spojence Izraele, ale také státu s největší armádou a tisícovkami jaderných hlavic.
Čtěte také: Obama si ji zamiloval, Trump rozšířil. Jak změnil dronovou válku Joe Biden?
Kromě rozsáhlého elektorátu a již zmíněného kaplana hraje zásadní roli také organizace Jednotní křesťané pro Izrael (CUFI) s deseti miliony členy. V jejím čele stojí další vlivný pastor John Hagee, který patří mezi hlavní zvěstovatele blížící se apokalypsy.
„Kdy přichází konec věků? Právě teď,“ hřímá na jednom ze záběrů před zaplněným kongresovým sálem. „Slyšíte mě, Íráne a Rusko? Bůh vás vyhladí.“
Vliv fundamentalistů podle něj zašel tak daleko, že se o Spojených státech dá hovořit jako o teokracii
Samotný Hagee měl pak přesvědčovat Donalda Trumpa, aby přesunul americkou ambasádu z Tel Avivu právě do Jeruzaléma.
Ten měl být dle plánu na rozdělení společným hlavním městem izraelského a palestinského státu. Jenže Izrael od roku 1967 okupuje celé město a trvá na něm jakožto nedělitelné součásti svého území.
Trump ambasádu v roce 2018 nakonec opravdu přesunul a na její otevření pozval dva pastory – jedním z nich byl právě John Hagee. A tehdejší prezident nijak zvlášť netajil, komu tím vycházel vstříc. „Přesunuli jsme hlavní město Izraele do Jeruzaléma. To bylo pro evangelikály,“ chvástal se Trump.
Nešlo přitom o jediný úspěch evagelikálů ve vztahu k Izraeli za doby Trumpovy administrativy.
„Když chtěli prezidenti od Trumana dál vybudovat v Izraeli americkou základnu, my jakožto vojáci jsme vždycky řekli ne,“ popisuje Larry Wilkerson, bývalý voják a šéf kabinetu ministra zahraničí Collina Powella, který rezignoval kvůli válce v Iráku.
„Teď tam máme základnu,“ konstatuje zklamaně s odkazem na její otevření v roce 2017. Vliv fundamentalistů podle něj zašel tak daleko, že se o Spojených státech dá hovořit jako o teokracii – stejně jako to Washington rád dělá o Íránu.
Druhá strana stejné mince?
Izraelská linka filmu končí v roce 2021. Židovští ortodoxní radikálové zaútočí na modlící se muslimy v jeruzalémské mešitě Al-Aksá, na pomoc jim přijdou bezpečnostní složky a do svatostánku nahází granáty.
V reakci na to začíná Hamás ostřelovat raketami izraelská města, IDF zase bombarduje Gazu.
Byť už tehdy izraelské útoky mířily na civilní budovy nebo kanceláře mezinárodních novinářů, ve srovnání se současnou destrukcí a masakrem Gazy po útoku Hamásu ze 7. října šlo o kapku v moři.
Dnes v Bílém domě sedí demokrat Joe Biden. Ambasáda USA ale zůstává v Jeruzalémě a navzdory více než 30 tisícům zabitých Palestinců, nespočtu válečných zločinů IDF nebo genocidních prohlášeních izraleských politiků to nevypadá, že by Washington kromě rétorických cvičení a jedné nevetované rezoluce v OSN nějak výrazně změnil svůj kurz.
Při sledování Modlitby za Armagedon v roce 2024 se tak nelze ubránit nepříjemné otázce: Jak moc se teokratická zahraniční politika prosazovaná částí republikánů liší od její sekulární podoby prosazované demokraty?
Text vznikl v rámci partnerství Voxpotu s mezinárodním filmovým festivalem o lidských právech Jeden svět.
