Zelený vodík má Evropě pomoci dosáhnout klimatických cílů. Vyrábět ho pro nás má také Afrika. Pod povrchem velkolepých vodíkových projektů ale číhají staronové problémy.
Zařízení pro skladování zeleného vodíku | Foto: Shutterstock
Evropa se chce stát prvním klimaticky neutrálním kontinentem. Velkou roli má v transformaci sehrát palivo budoucnosti: zelený vodík.
K naplnění Green Dealu potřebujeme do roku 2030 dovážet deset milionů tun zeleného vodíku ročně. A na tomto dovozu se má intenzivně podílet Afrika.
Letos v lednu bylo v Římě podepsáno společné prohlášení zástupců Německa, Itálie, Rakouska, Alžírska a Tuniska ohledně výstavby vodíkového potrubí.
„Jižní koridor zeleného vodíku je jedním z největších a nejdůležitějších projektů obnovitelných zdrojů energie naší doby,“ komentoval dohodu německý státní tajemník ministerstva hospodářství a klimatu Philipp Nimmermann.
„Můžeme využít obrovský potenciál severní Afriky pro obnovitelné zdroje energie a podpořit klimatické cíle Unie,“ radoval se.
Z jeho slov jasně vyzařuje evropský přístup: postarat se, že zisk a komodity potečou hlavně do Evropy.
Projekt nedávno odsoudilo téměř devadesát občanskoprávních organizací z celého světa. Označují ho za „nový koloniální projekt“, který zhoršuje globální nerovnosti a posiluje extraktivní dynamiku. Vše na úkor místních komunit.
S tím souhlasí i Tereza Němečková, vedoucí Centra pro studium Afriky Metropolitní univerzity Praha. „Tuhle evropskou mentalitu, že nám mají ostatní sloužit, nejsme stále schopni překonat,“ říká Voxpotu.
Zároveň ale upozorňuje, že s novým „zeleným kolonialismem“ je to po všech stránkách složitější.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
