Jsi proti vládě? Tak podporuješ Asada. Nová Sýrie zabředává do skepse
Mnozí Syřané mají pocit, že změny jsou pomalé | Terezie Poněšická
Sýrie se po pádu režimu Bašára Asada snaží pomalu vzpamatovat z války, která zemi pustošila téměř čtrnáct let. Společnost ale zůstává silně rozdělená a obyvatelé Damašku jsou vůči nové prozatímní vládě Ahmada Šary čím dál skeptičtější. Zatímco navenek se vláda snaží Západu ukazovat umírněnější tvář, její politika uvnitř země vyvolává stále větší obavy.
„Zastavte mi prosím u Asadova mostu,“ říká řidiči tmavovlasá žena v bílých letních šatech, která pomalu nastupuje do autobusu.
Řidič se zhrozí a rázným hlasem jí odpoví: „Jaký Asadův most? To je přece Most Svobody!“
Most nechal v Damašku v sedmdesátých letech postavit Háfiz Asad, teď ale změnil jméno. Názvy nesoucí pozůstatky bývalého režimu mizí i z knihoven, ulic a vládních institucí. Místo nich nastupuje slovo svoboda.
Ludži, jak se jednatřicetiletá archeoložka a cestovní průvodkyně jmenuje, se ale ptá: „Změní se tím opravdu naše nová realita? Stačí vyměnit vlajku a přejmenovat ulice, mosty a instituce, aby se naše země stala demokratičtější a svobodnější?“
Své pochybnosti si nenechá pro sebe.
„Od pádu režimu nikdo nemluví o Sýrii jako takové. Po osvobození přejmenovali všechno a dnes je skoro zločin jen vyslovit Asadovo jméno,“ stěžuje si Ludži.
Nová Sýrie. Ale pro koho?
Od pádu Asadova režimu Ludži nevynechala téměř jedinou demonstraci. Protestů se ale účastnila už dávno předtím. Překvapivě ji nikdy neuvěznili, několikrát ale obdržela podezřelé telefonáty.
Vyzařuje z ní síla a odhodlání. Na poznámku o odvaze reaguje jen ironickým úšklebkem: „Jak by ne, jsem Syřanka!“
Sýrii neopustila ani za války, teď znovu chodí do ulic v naději, že se situace zlepší. „Bojím se, protože nejsem sunnitka, kterou by si přáli,“ říká mi Ludži.
Provládní demonstranti před parlamentem v Damašku, červen 2026 | Terezie Poněšická
Posledního protivládního protestu se účastnila koncem června. Desítky lidí se ten den shromáždily před syrským parlamentem, aby vyjádřily nesouhlas s prozatímní vládou.
Kabinet Ahmada Šary podle nich nepodniká dostatečné kroky ke stíhání těch, kteří se za minulého Asadova režimu podíleli na zabíjení civilistů a dalších zločinech. Protestující také volali po větší politické transformaci a silnější ochraně těch, kteří nepatří mezi vládou podporované konzervativní sunnity.
Akce začala v tichosti, lidé jen stáli a nad hlavami drželi transparenty.
Druhá skupina demonstrantů protestuje v Damašku proti současné vládě, červen 2026 | Terezie Poněšická
Poklidné shromáždění po chvilce narušuje protidemonstrace převážně mladých mužů, kteří stojí opodál přes ulici. Jeden v ruce drží obrovskou syrskou vlajku v nových barvách zelené, bílé a černé s třemi červenými pěticípými hvězdami.
Obě skupiny od sebe dělí silnice plná policejních aut a ozbrojených bezpečnostních složek. V jednu chvíli se k sobě přiblíží a náruživě se překřikují. Policisté s těžkými štíty v rukou se snaží obě strany udržet od sebe.
Provládní skupinka křičí „Svobodu Sýrii!“ a „Pryč s Asadem!,“ zatímco druhé shromáždění v tichosti nad hlavami drží papíry s nápisy „Stop vysokým cenám, chudobě a nezaměstnanosti“, nebo „Žádná obnova státu s obchodníky s krví“ odkazující na zločiny bývalého režimu.
Účastník provládního protestu v hádce s opoziční demonstrantkou v Damašku, červen 2026 | Terezie Poněšická
„Nechápu, proč řvou taková slova. My přece Asada nepodporujeme, my ani nejsme proti nynější vládě, jenom máme obavy a chceme zlepšit situaci v zemi,“ vysvětluje postarší žena, která se v čele davu ještě před chvílí hádala se svým oponentem z druhé skupiny.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
