Když vás režim odpojí. Jak funguje íránský internetový blackout

Každý, kdo se nyní snaží dostat jakékoli záběry ven z Íránu, riskuje život.

Po šiřitelích informací do světa jdou revoluční gardy i další bezpečnostní složky režimu. Drony a vrtulníky hledají podezřelé satelitní antény a jakmile nějakou spatří, zasáhnou.

Režim vede informační válku proti vlastním občanům, kteří 8. ledna ztratili spojení se světem. Podle platformy NetBlocks, která monitoruje výpadky internetu po celém světě, bylo v Íránu vypnuto více než 99 procent internetových připojení.

Vedle přístupu k webu nefungují ani pevné linky a mobilní telefony uvnitř země a vláda nařídila rušit také signál GPS. To vše za jasným účelem znemožnit lidem organizovat se. A zabíjet demonstrující „potmě“.

Přesto se do světových médií a na sociální sítě dostávají fotky a videa bezvládných těl ležících na ulici nebo lidí skandujících „smrt Chameneímu“.

K exilové novinářce Nazile Maroofian se tak dostalo například video trojice zastřelených demonstrantů. Podle jejího zdroje „represivní jednotky záměrně míří na hlavy demonstrantů“.

Vedle krutosti režimních jednotek se tak zároveň dozvídáme, jakým způsobem se ze země dostávají informace. Íránci a Íránky takové záběry posílají pouze lidem, kterým důvěřují, a ti je následně dávají na sítě.

Režimní rušičky

Aktuálně je využíván zejména družicový internet provozovaný firmou Starlink. Satelitních terminálů je v zemi podle odhadů kolem padesáti tisíc – podle vloni přijatého zákona jsou přitom nezákonné a jejich vlastnictví je považováno za špionáž. Majitelům hrozí až deset let vězení.

Jak popsal spoluzakladatel americké společnosti NetFreedom deníku The Wall Sreet Journal, jen co se družicové spojení „chytí“, uživatelé posílají veškeré získané záběry.

View this post on Instagram

A post shared by Voxpot (@voxpot_reporters)

Slabé, ale významné spojení Íránu se světem tak drží při životě ekosystém pašovaných technologií. Starlinky byly do země tajně dodávány ve velkém poslední dva roky a pokud nemířily k lidskoprávním organizacím, putovaly na černý trh.

Po telefonátu Elona Muska s americkým prezidentem Donaldem Trumpem navíc Muskova firma SpaceX, která síť Starlink provozuje, povolila íránským občanům přístup k satelitnímu internetu zdarma.

Režim se snaží kromě pátrání po terminálech Starlinku a jejich konfiskacích družicové signály rušit. V případě Starlinku je přitom potřeba pokročilá armádní technika, jak Voxpotu vysvětluje Matěj Heřmánek z technologického kolektivu NoLog.

„Je potřeba vyrušit široké množství rádiového spektra,“ konstatuje.

Írán k rušení používá armádní vybavení z Ruska. Cílí mimo jiné na signál GPS, na který terminály při spojování s družicí spoléhají kvůli zaměření komunikačních satelitů. Služba je tak v Íránu přítomná, ale nestabilní.

Čtěte také: Do revoluce daleko. Americký zásah v Íránu by byl game changer, říká politolog

Podle Heřmánka si rušící zařízení můžeme představit jako „tatrovku“ vezoucí velkou anténu nebo parabolu. Případně jsou stroje podobných tvarů umístěné na střechách budov.

„Neruší se tím konkrétní terminál, ale celá oblast. Zařízení vysílá velké množství rádiového šumu na stejných frekvencích jako Starlink a družice v něm následně nerozpoznají slabší komunikační signál,“ popisuje IT odborník.

Internetový blackout v Íránu je natolik rozsáhlý, že jednoduší způsoby spojení nejsou možné. Nefunguje například přístup přes VPN, kterým se běžně cenzura obchází.

„Tím, že je v zemi vypnuto také domácí širokopásmové připojení, je extrémně obtížné blokaci obejít,“ dodává pro Voxpot expertka Lisa Garbe z berlínského Střediska pro sociální výzkum WZB.

Halal internet

K obřímu odstřihnutí byl íránský režim dobře připraven. V počátcích internetového připojení země byl jediným digitálním spojením se světem Institut pro výzkum základních věd, malá laboratoř částicové fyziky.

Od devadesátých let pak vláda země povolila jediný další kanál napojený k internetu: Telekomunikační infrastrukturní společnost (TIS).

Díky tomu existuje v Íránu poměrně centralizovaná infrastruktura a zjednodušeně řečeno prochází proud veškerých dat jediným fyzickým místem – TIS.

„Írán se dá představit jako hvězdice. Uprostřed je státní operátor zprostředkovávající spojení s vnějším světem, a teprve k němu se připojují ostatní Iránští operátoři,“ uvádí Heřmánek.

Zároveň se režim téměř deset let pokoušel vyvinout paralelní verzi internetu nazvanou Národní informační síť. Ta měla být zcela uzavřená a zabezpečená.

V zemi se jí proto začalo přezdívat „halal internet“. Cílem byla možnost odříznout běžné občany od světa a potenciálně i od sebe navzájem, zatímco ekonomika a vláda by o přístup nepřišly.

Jenže provozovat zcela vlastní internet je technicky velmi složité. Potřebné síťové prvky prozatím nemohou fungovat bez služeb spravovaných mimo Írán – jde například o systém doménových jmen (DNS), v podstatě takový „telefonní seznam“ internetu.

Heřmánek připomíná, že o podobný odříznutý internet se před několika lety pokoušelo Rusko. Ani tam se ho nepovedlo uvést do provozu, i když ruské technické týmy na projektu nejspíš stále pracují.

„Jakmile se zcela odříznete, mnoho věcí se rozbije. Přestanou například fungovat certifikáty SSL (umožňující šifrované připojení k webovým stránkám, pozn. red.), protože bude chybět přístup k zahraničním autoritám, na kterých systém závisí,“ objasňuje odborník.

Pokud by se Íránu povedlo zcela odříznutý internet vyvinout, šlo by o světové prvenství. „Blízko zatím není ani Čína. I tam je možné takzvaný Velký firewall obcházet,“ upozorňuje Heřmánek.

Cena za bloky

Když íránský režim kvůli protestům z roku 2019 na týden přerušil internetové připojení, kontrola úplně nefungovala. Například mladí lidé se organizovali mimo jiné v chatu počítačové hry schválené režimem.

Bylo tedy jasné, že příště musí íránské vedení zasáhnout nekompromisněji. Během aktuálních protestů tak došlo k výpadku natolik silnému, že se nepřipojili ani lidé na „bílé listině“ – seznamu osob, kterým je spojení povoleno i při částečném přerušení.

Podle analýzy lidskoprávního projektu Ainita se zdá, že tentokrát byl internet shozen „v panice“. „Opravdu to působí, jako by někdo přišel s příkazem: všechno přerušit,“ konstatoval nejmenovaný výzkumník pro deník Financial Times.

Ve spěchu tak podle všeho spadla i Národní informační síť a přestaly fungovat veškeré telefony, bankomaty i vládní weby. Dané služby už v omezeném provozu opět fungují.

Vypnutí internetu patří k nejsilnějším nástrojům kontroly populace, kterými Írán disponuje.

„V zemi, kde jsou všechna mainstreamová média ovládána režimem, nabízí internet jedinou příležitost dozvědět se o opačných názorech a slyšet kritické narativy,“ vysvětluje jeho důležitost pro populaci expertka Lisa Garbe.

Objevily se proto spekulace, že by se Írán nemusel k internetu už nikdy plně připojit. Jak ale podotýká výzkumnice Dara Conduit na stránkách The Conversation, každá blokace s sebou nese vysokou ekonomickou a politickou cenu.

„Snahy režimu blokovat VPN a zabezpečená HTTPS připojení mohou způsobit chaos v korporátních platebních systémech i firemních e-mailech,“ upozorňuje.

NetBlocks odhadují, že výpadky internetu stojí íránskou ekonomiku více než 37 milionů dolarů denně.

Obrovské náklady mělo přerušení internetu i v letech 2022 a 2023, kdy protesty vyvolala smrt mladé ženy Mahsy Amini. Například Instagram byl blokován následujících sedmnáct měsíců, což íránskou ekonomiku stálo 1,6 miliard dolarů – zhruba 83 procent tamních byznysů využívá sociální sítě k e-commerce.

Omezení negativně dopadají i na firmy poslušné režimu. To dokládá krok generálního ředitele jednoho z íránských operátorů, který po protestech v roce 2022 napsal dopis ministrovi informací, ve kterém si stěžoval na paralýzu podnikání v zemi.

Právě ekonomické problémy jsou přitom hnací silou současných protestů. Dlouhodobý výpadek internetu by tak mohl hnout i s postoji dosavadních příznivců režimu.