Odboj v Afghánistánu: V zemi přibývá vyzyvatelů Tálibánu

Cesta do legendárního údolí Pandžšír se klikatí úzkým údolím. Na některých místech mají auta problém se mezi srázem a skalní stěnou vyhnout. Když se konečně otevře výhled na vesničky a zelená pole, připomenou afghánskou realitu rozstřílená vojenská auta a checkpointy přítomné takřka na každém kroku.

Tádžiky obývaný Pandžšír je pro Tálibán stále horká zóna. Masivní vojenská přítomnost i zákazy omezující vesničanům vstup do hor odpovídají rokům vleklého guerillového boje.

Mířím k hrobce Ahmada Šáha Masúda, přezdívaného Lev z Pandžšíru, která se hrdě tyčí nad řekou. Brutalistní rozlehlá stavba měla vítat tisíce návštěvníků, místo toho ale dnes před branami sedí Masúdovi nepřátelé – Tálibán.

Jeho bojovníci vzorně kontrolují, aby do areálu nikdo nevnesl fotoaparát nebo mobil. Hrobka podle nich nemá být místem kultu ani uctívání.

Masúd zemřel 9. září 2001 na následky zranění utrpěných při sebevražedném bombovém atentátu, který spáchali dva operativci al-Káidy převlečení za novináře. Pro afghánské Tádžiky, druhou největší skupinu v zemi, je dodnes národním hrdinou a štítem proti paštúnské dominanci i Tálibánu. Jeho prapor dnes nese jeho syn Ahmad Masúd, který stojí v čele Národní fronty odporu.

„Národní fronta odporu byla první opozicí, která vznikla. Když Tálibán Pandžšír dobyl, část bojovníků ustoupila do hor v Badachšánu, Pandžšíru a Tacháru, odkud až do dneška podnikají partyzánské útoky,“ popisuje mi do telefonu opoziční novinář a aktivista Ásif Akbarí.

„Později vznikla Fronta svobody Afghánistánu. Tu vedou bývalí velitelé afghánské armády, především generál Jásín Zia. Vedení obou hnutí tvoří převážně Tádžikové, ale jejich členy jsou všechna etnika.“

Čtěte také:Středověk neskončil? Jak se doopravdy žije ženám, kterým vládne Tálibán

Konflikt nicméně v žádném případě nelze rámovat jako etnický. Ačkoliv je většina velitelů opozice tádžického původu, být Tádžik automaticky neznamená podporovat protitálibánský odboj. Řada Tádžiků do řad Tálibánu vstoupila a už roky hlídá jejich checkpointy a základny. Přeci jenom, Tálibán nabízí stabilní příjem.

V okrajových oblastech i uvnitř Badachšánu pak jen někteří místní vojáci převlékli uniformy a zůstali sedět tam, kde byli za republiky.

To, že boje vznikly ve zmíněných oblastech, není náhoda. Badachšán, Tachár a Pandžšír byly historicky vždy centry odporu. Bojovalo se odsud proti Sovětům i proti prvnímu tálibánskému režimu. Horský terén je pro partyzánskou válku ideální a armáda s tanky nebo letadly tam jen velmi obtížně zasahuje. Strategickou výhodou je také blízkost hranic s Tádžikistánem, Pákistánem a Čínou.

Kdyby bylo potřeba ustoupit, existují možnosti úniku. Hranice také usnadňují pašování a ukrývání zbraní. Černý trh v Afghánistánu kvete už mnoho let. Navíc mnoho bývalých vojáků po pádu republiky své zbraně neodevzdalo.

Odboj roste, ale budoucnost zůstává nejistá

„V současnosti je situace velmi složitá, protože svět vůči Tálibánu mlčí,“ stěžuje si Ásif. „Některé státy s ním dokonce přímo nebo nepřímo spolupracují. A tím Tálibán posilují.“

Zároveň ale podle něj narůstá v zemi útlak. „Pokud odpor vydrží, přidá se více lidí. Především generace, která vyrůstala v době republiky. To, že dnes lidé mlčí, neznamená, že Tálibán podporují. Jen čekají na příležitost,“ dodává.

Když se ale ptám na odboj mezi svými přáteli a známými, spíše než o boji a válce mluví o útěku. „Situace se pro vzdělané příslušníky menšin zhoršila. Musím odejít,“ píše mi známý. „Co myslíš, která země dává smysl?“ V posledních měsících není jediný, kdo se ptá.

Novinář Ásif současně projevuje obavy z generace, kterou dnes Tálibán vychovává. Děti podle něj vyrůstají v systému, který je učí odmítat demokracii, lidská práva i svobody. „Nemyslím si, že by se Tálibán mohl změnit. Jeho ideologie je od samého základu s demokracií v rozporu. Nechápu, proč s nimi svět jedná,“ kroutí hlavou.

„Ještě nedávno byl považován za teroristickou organizaci a dnes s ním mnoho států spolupracuje,“ nechápe a dodává, že nezná jedinou zemi, která by otevřeně podporovala ozbrojený odpor.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Voxpot (@voxpot_reporters)

Navzdory tomu ale odboj nikdy neutichl. S novou intenzitou se útoky objevily letos v červenci, což je patrně následkem vzniku řady dalších uskupení.

Videa na sociálních sítích ukazují hnědou, vyprahlou krajinu Hindúkúše a muže v typických afghánských oděvech. Jen kvalita záběrů, občasná moderní zbraň či sluneční brýle dokazují, že nejde o bojovníky z dob před dvěma či více dekádami.

Opozice ale není jednotná. Vedle zmíněných dvou největších skupin vznikla jen v oblasti Badachšánu celá řada uskupení. Ta spolu nejsou vždy v souladu, ačkoliv deklarují stejný cíl.

Pozornost si v polovině července získala skupina Sepáhiján-e mihán (Vojáci vlasti) velitele Qajjúma Malanga, bývalého člena speciálních jednotek. Na několik hodin obsadili tálibánskou základnu, čímž eskalovali současnou vlnu nepokojů. Zatím ale nelze odhadnout její sílu a vlastně ani životaschopnost.

Čtěte také:Benzín, nebo něco ostřejšího? Jak se podniká ve stínu Tálibánu

Podle informací od opozice bylo během poslední eskalace zabito více než sto členů Tálibánu. V omezené míře se útoky rozšířily i za hranice horských regionů. Národní fronta odporu oznámila útok v dalekém Herátu, podél východní hranice a nejnověji také na severozápadě země.

„Jestli chcete vědět, kdo má dnes skutečnou sílu, jeďte do Badachšánu a navštivte nemocnice. Uvidíte, kolik příslušníků Tálibánu tam leží zraněných nebo bylo zabito,“ píše mi blogger, který z bezpečnostních důvodů neuvádí své jméno. Tálibán podle něj nemá sílu dlouhodobě čelit jednotkám Ahmada Masúda ani Jásína Zii. On sám podporuje Masúda, který by prý měl získat podporu Západu.

„Jedinou cestou k záchraně Afghánistánu je podle mě federální systém vlády,“ pokračuje blogger. „Tálibán v Afghánistánu nemá budoucnost. Dříve nebo později bude muset odejít. U moci se drží jen díky penězům, které dostává ze zahraničí.“

Navzdory mnoha výzvám, které se objevují na opozičních sítích, mluvčí Tálibánu Zabíhulláh Modžáhed prohlásil, že „situace je pod kontrolou.“

Co se týče většiny země, má rozhodně pravdu. Hlas opozice ale sílí.

Rival v džihádu

Největším sokem Tálibánu ale kupodivu prozatím nejsou hnutí a organizace směřující ke svobodě země, nýbrž džihádistické hnutí známé jako Islámský stát v provincii Chorásán (ISKP). Ten s Táliby soupeří na úrovni legitimity i ideologie a neshodnou se ani na podobě džihádu.

Jaký je mezi nimi rozdíl?

Tálibán je islamistické hnutí, které využívalo ozbrojený džihád jako prostředek k dosažení politických cílů. Není však součástí globálního džihádistického proudu reprezentovaného al-Káidou nebo Islámským státem. Ideově je pak silně ovlivněný paštúnskými kmenovými tradicemi.

ISKP Tálibánu vyčítá, že je příliš nacionalistický, jedná s nevěřícími (zejména Čínou) a je zaměřený na Afghánistán místo na budování celosvětového chalífátu.

To je naopak cílem Islámského státu. ISKP chápe džihád jako trvalý, globální a útočný boj, jehož cílem je zrušení státních hranic a vytvoření chalífátu. Neuznává ani národní státy, ani lokální politické projekty.

Čtěte také:Islámský stát v Afghánistánu: Malá, ale agresivní pobočka „nadnárodní firmy ISIS“

Už od svého vzniku v roce 2015 se ISKP snaží verbovat v řadách Tálibů, což ke vzájemným dobrým vztahům nepřispívá – Tálibán označuje ISKP za hnutí cizinců a extrémistů bez podpory uvnitř země.

V posledních letech to byl ISKP, kdo stál v Afghánistánu za řadou teroristických útoků – v prvé řadě na představitele režimu a bezpečnostní složky, kteří v roce 2022 představovali asi 72 procent všech cílů.

V dalších letech se situace změnila a ISKP, oslabený protiteroristickými zásahy, se začal více soustředit na měkké cíle, které mají vysoký psychologický a politický dopad.

Jejich nejznámější obětí se v prosinci 2024 stal Chalíl Haqqání, jeden z nejvlivnějších členů režimu, a před několika dny také badachšánský ředitel místního odboru kultury a informací, Zabíbulláh Amírí. Přibylo také útoků na náboženské menšiny a na cizince. Útočí hlavně na čínské občany, ale v roce 2024 se obětí stala také skupina Španělů na tržišti v Bámjánu.

Navzdory tlaku Tálibánu je dodnes ISKP nejnebezpečnější ozbrojenou organizací uvnitř Afghánistánu. Neusiluje už o kontrolu území, jeho cílem se stala destabilizace země.

Jak ale upozorňuje Ásif Akbarí: „Pokud dnes Islámský stát v Afghánistánu sílí, vyrůstá z prostředí, které vytvořil samotný Tálibán. Stejně tak jako řada dalších přítomných extremistických organizací, které získávají nové členy a představují hrozbu i pro okolní státy.“

Autorka je výzkumnice AMO, cestovatelka a novinářka.