Pokud je pověsíte, něco uvidíte. Trump hrozí Teheránu, kde rostou počty mrtvých demonstrantů

Když s koncem roku v Teheránu vypukly velké protirežimní protesty, podnikatel Saíd se rozhodl přidat k ostatním a vyšel do ulic. Nebylo to poprvé – proti vládě demonstroval už v roce 2022 i dříve.

Tak brutální postup režimu ale nepamatuje. „Od všech předchozích protestů se liší,“ popsal pro The New York Times.

Ze země, kterou její úřady odstřihly od internetu, se mu s redakcí amerického deníku podařilo na několik minut spojit pomocí satelitní služby Starlink.

„Viděl jsem, jak střelili do hlavy mladého muže. Jiného střelili do kolene, padl na zem a obklopily ho bezpečnostní složky,“ popsal.

Americký prezident Donald Trump mezitím v reakci na brutální postup režimu stupňuje tlak na Teherán. Íránce vyzval, aby nadále protestovali a převzali tamní instituce.

„Pomoc je na cestě,“ vzkázal v příspěvku na své sociální síti Truth Social.

Mluvčí Bílého domu následně uvedla, že letecké údery na cíle v Íránu jsou jednou z „mnoha, mnoha možností“, které prezident zvažuje. USA mezitím uvalily pětadvacetiprocentní sankce na země, které s íránským režimem obchodují.

V úterý 13. ledna americké ministerstvo zahraničí vyzvalo všechny Američany, aby Írán okamžitě opustili. Prezident Trump navázal ještě ostřejším vzkazem do Teheránu, ve kterém reagoval na hrozby, že režim nechá popravit zadržené demonstranty.

„Pokud je pověsíte, tak něco uvidíte. Podnikneme silné kroky,“ prohlásil. V jednom ze svých dalších příspěvků na síti Truth Social také vyzval íránské demonstranty, aby si pamatovali „jména vrahů“, protože „zaplatí velkou cenu“.

Zrychlené soudy a popravy

Íránské úřady zatím zjevně nehodlají vnitřním ani vnějším tlakům ustoupit. Naopak naznačily, že zadržení demonstranti budou čelit zrychleným soudním procesům a popravám. Doposud mělo za mřížemi skončit bezmála sedmnáct tisíc lidí.

Ve středu měl být popraven šestadvacetiletý Erfan Soltani, který jako vůbec první protestující dostal trest smrti. Není zatím jasné, zda už k jeho popravě došlo.

Přestože režim vypnul internet, ze země přicházejí děsivé zprávy o obrovském množství obětí. Jejich přesný počet ale není jasný. Například íránská lidskoprávní organizace Human Rights Activists News Agency sídlící ve Spojených státech tvrdí, že v během protestů už zemřelo přes dva a půl tisíce lidí a více než devadesát procent tvořili demonstranti.

Ve většině nemocnic to vypadá jako ve válečné zóně.

Podle jiných zdrojů je ale skutečný počet obětí i zadržených ještě mnohem vyšší. Údaje však nelze nezávisle ověřit.

Íránský lékař Šahram Kordasti žijící v Londýně zprostředkoval BBC zprávu od svého kolegy v Teheránu.

„Ve většině nemocnic to vypadá jako ve válečné zóně. Nemáme zásoby, nemáme dostatek krve,“ popsal. Zdravotnictvo musí ošetřovat stovky zraněných lidí a často se objevují případy lidí zasažených střelbou do hlavy.

Jeden svědek žijící poblíž Teheránu vypověděl, že režim postavil „checkpointy v každém bloku“, kde příslušníci bezpečnostních složek kontrolují auta a mobily. Další svědci pak mluví o bezhlavé střelbě do demonstrujících davů.

„Režim pocítil existenční úzkost a udeřil železnou pěstí. Myslím, že tohle kolo protestů je u konce,“ komentoval situaci Ali Vaez z výzkumného institutu International Crisis Group.

„Může však pouze potlačovat demonstrace – neřeší jejich příčiny. Takže si jen kupuje čas, než dojde k další konfrontaci mezi státem a společností,“ domnívá se.

„Smrt diktátorovi!“

Írán zažívá mohutné protesty od konce loňského roku. Jako jejich rozbuška zafungovala devalvace íránského rijálu a celková ekonomická situace země.

Vlna nespokojenosti se rychle rozšířila. Původně malé demonstrace na tržištích a univerzitách přerostly v široké protirežimní hnutí zaměřené proti nejvyššímu vůdci Alímu Chameneímu.

Ačkoliv zpočátku mluvili představitelé íránského režimu o snaze vést dialog, proti protestujícím se rychle vymezili: prohlásili, že demonstrují pod vlivem „teroristů“ a zahraničních agentů z nepřátelských zemí, tedy Spojených států a Izraele.

Během protestů lidé provolávají hesla jako například „Smrt diktátorovi!“. Někteří se při skandování obracejí i na Rézu Páhlavího, syna šáha svrženého za islámské revoluce roku 1979. Páhlaví platí za jednu z tváří roztříštěné opozice a již od konce sedmdesátých let žije v USA.

Protirežimní tábor je ale nejednotný a zastupují ho různé skupiny s různými zájmy. Současné nepokoje jsou nicméně největší výzvou pro klerikální režim od revoluce z konce sedmdesátých let.