S Trumpem proti sionismu? Do Bílého domu se po dekádách vrátili chasidští rabíni

V posledních měsících je patrné zhoršování vztahů mezi Trumpovou administrativou a izraelskou vládou. Do značné míry to souvisí s rostoucí americkou nedůvěrou v izraelské vedení, která se začala výrazněji projevovat nedlouho po zahájení letošních společných americko-izraelských úderů na Írán. Trump do konfliktu podle všeho vstoupil pod značným vlivem izraelského vedení a jeho přesvědčování.

To samozřejmě nepředstavuje pro americkou stranu omluvu, spíše to poukazuje na její politický amatérismus a reálnou slabost vůči naléhání některých spojenců. Úder se následně nevyvíjel podle původních amerických očekávání a postupně se proměnil ve vleklý konflikt s výraznými prvky opotřebovací války.

Indikátorů zhoršujících se americko-izraelských vztahů je celá řada. Patří mezi ně nejen napětí a vzájemně si odporující tvrzení obou vlád či některé výroky amerického viceprezidenta, ale také události na americké vnitropolitické scéně. Jednou z nich bylo mimořádné setkání Donalda Trumpa s delegací předních chasidských rabínů americké ultraortodoxní komunity v Bílém domě 3. září letošního roku.

Podobně významná schůzka amerického prezidenta s představiteli chasidského prostředí se uskutečnila naposledy v roce 1979 za vlády Jimmyho Cartera. Setkání z letošního září proto vzbudilo značnou pozornost.

Je však třeba uvést na pravou míru, že nešlo o schůzku s ostře antisionistickou skupinou Neturej Karta, která v USA rovněž působí. Delegace byla širší a reprezentovala různé části amerického ultraortodoxního (charedi) židovského prostředí.  Mezi nejvýznamnější účastníky schůzky patřili rabíni a představitelé komunit ze Satmaru, Skveru, Bobova a Vižnice.

Čtěte také:Blízkovýchodní deal? Co Trump a Netanjahu doopravdy chtějí

Zejména Satmar představuje jednu z nejpočetnějších a nejvlivnějších chasidských dynastií a zároveň nejvýraznější proud náboženského antisionismu v americkém (ale i izraelském) charedi prostředí. Počet jejích příslušníků se celosvětově odhaduje na více než sto tisíc a jsou v kmenovém jádru dokonce početnější než známá chasidská skupina Chabad-Lubavič, která však zastává postoje blízké sionismu.

I z tohoto důvodu nemá s jinými chasidskými skupinami příliš dobré vztahy. Ostatně není náhoda, že rabíni Chabadu nebyli na schůzce v Bílém domě přítomni. 

Antisionismus bez podpory Palestiny

Židovský náboženský antisionismus vychází z dlouhodobého odporu části ortodoxního judaismu vůči sionistickému hnutí. Některé proudy charedim vnímají vznik židovského státu před příchodem Mesiáše jako zásadní náboženský problém a sionismus spojují s odklonem od tradičního náboženského řádu.

Část charedim proto dodnes zastává výrazně antisionistické postoje. To však automaticky neznamená sympatie k Palestincům, Íránu nebo jiným protivníkům Izraele (což je také rozdíl oproti zmiňované Neturej Karta).  

Ostatně ani hlavním tématem Trumpovy schůzky nebyla izraelská politika vůči Palestincům. Jedním z hlavních impulzů schůzky byly především obavy rabínů z nucených odvodů náboženských studentů do izraelské armády a snaha přesvědčit Trumpa, aby se vůči této politice více vymezil. Těsně před vstupem do Oválné pracovny se však podle dostupných informací rabíni rozhodli toto téma přímo neotevírat, aby se jednání příliš nezpolitizovalo. 

Samotný rozhovor se tak soustředil především na domácí problémy amerických charedi komunit, tedy financování náboženských škol, daňové otázky spojené s početnými rodinami, dostupné bydlení, boj proti antisemitismu nebo zajištění košer stravy ve federálních věznicích.

Pro Trumpa schůzka s antisionisty neměla význam pouze jako gesto vůči Netanjahuovi. Měla také výrazný domácí politický rozměr. Charedi komunity soustředěné především v New Yorku a New Jersey se vyznačují vysokou volební disciplínou a v některých volebních obvodech představují významnou politickou sílu.

Čtěte také:Žádné oddělené incidenty. „Osadnické útoky na Západním břehu jsou součást státního násilí“

Trump proto mohl mít zájem posílit své vztahy s komunitami, které jsou sice nábožensky výrazně konzervativní, ale zároveň se v otázce Izraele a sionismu mohou od jeho dosavadní politiky výrazně lišit.

Schůzka měla z hlediska amerických chasidů ještě jeden specifický rozměr. Výrazně totiž zmírnila dvě dekády trvající rozpor mezi dvěma bratry z chasidské dynastie Satmar, kteří reprezentovali dvě odcizené větve hnutí.

V roce 2006 vypukl v satmarském hnutí nástupnický spor po smrti jejich otce, velkého rabína Mošeho Tajtlbauma. Jeho synové Aharon a Zalman Lajb následně stanuli v čele dvou soupeřících satmarských větví. Právě při návštěvě Bílého domu se oba bratři po dlouhé době osobně setkali, potřásli si rukama a krátce spolu pohovořili. I tento zdánlivě vedlejší moment měl v uzavřeném světě amerického chasidismu značný symbolický význam.  

Setkání nakonec možná nebylo natolik politicky „antisionistické“, jak je prezentovala některá média. Přesto samotný fakt, že americký prezident přijal na tak vysoké úrovni představitele této části amerického židovstva, představuje mimořádnou událost.

Některé proizraelské židovské kruhy i Trumpovi konzervativní podporovatelé jej kritizovali za to, že dává prostor právě antisionistickým rabínům. Z pohledu izraelské vlády bylo naopak vnímáno s jistou úlevou, že delegace nakonec nepožadovala přímou americkou intervenci do izraelské legislativy upravující odvody charedim do armády. 

Význam schůzky tak spočívá především ve zjištění, že Trumpova administrativa je ochotna jednat i s částí amerického židovského prostředí, která se od izraelského státu a sionismu vědomě distancuje. V kontextu současného napětí mezi Washingtonem a Jeruzalémem jde o pozoruhodný posun, byť zatím nelze říci, že by znamenal zásadní obrat v americké politice vůči Izraeli.

Autor je politolog, právník a autor Blízkovýchodního podcastu