Španělsko legalizuje své migranty. Vítězí zdravý rozum, zní ze země

Marta odešla z rodného Peru do Španělska před pěti lety. Od té doby vystřídala několik různých zaměstnání.

„Pracovala jsem jako pomocná síla v kuchyni, pečovala jsem o seniory, hlídala jsem děti. Dělala jsem vše, co mi přišlo do cesty,“ vyjmenovává.

Přiznává, že najít stabilní práci ale nebylo snadné. „Je velmi těžké žít bez dokladů. Nikdo vám ani nepronajme byt.“

Do budoucna se teď dívá s optimismem. Španělská vláda v čele s Pedrem Sánchezem přijala plán na legalizaci pobytu pro běžence, kteří přišli na Pyrenejský poloostrov bez potřebných povolení a dokladů.

Odhaduje se, že novou úpravu využije až půl milionu lidí převážně z Latinské Ameriky.

Martě tak poslední krok španělské vlády otevře množství nových příležitostí. „Budu se moci ucházet o jakoukoliv práci,“ popsala Peruánka online deníku El Español.

Pokud už někdo ve Španělsku žije a pracuje, začne platit daně a pomůže tak španělské ekonomice, což je podle názoru tamního premiéra lepší, než kdyby dotyční pracovali bez jistot někde načerno.

Španělská mešinová vláda, tvořená vedle Sánchezových socialistů také levicovou stranou Sumar, schválila legalizaci královským dekretem, což znamená, že o ní nemusí hlasovat parlament.

Země se tak vydala odlišnou cestou než řada evropských i dalších států, přijímajících opatření na zpřísnění podmínek migrace: francouzský ministr spravedlnosti a pravděpodobně také kandidát na prezidenta Gérald Darmanin mluví o stopce pro legální migraci na tři roky, Německo či Dánsko volají po přísnějších deportacích a ve Spojených státech řádí ICE.

Ekonomický premiant

„Je to historický den pro naši zemi,“ pronesla španělská ministryně pro sociální zabezpečení a migraci Elma Saiz ve chvíli, kdy vláda představila svůj plán na legalizaci lidí „sin papeles“, tedy bez dokladů.

Nově mohou požádat o povolení k práci a k pobytu na jeden rok a v případě dětí na pět let. Termíny mohou úřady následně prodloužit.

Možná legalizace se vztahuje na všechny cizince, tedy jak na ekonomické migranty, tak žadatele o azyl, kteří přišli do Španělska před 31. prosincem 2025 a žijí v zemi nejméně pět měsíců. Aby se mohli obrátit na úřady, musí mít čistý trestní rejstřík. 

Své žádosti musí podat v relativně krátkém časovém rozmezí od dubna do konce června.

Iniciativu podepsalo přes 700 tisíc občanů.

O šanci pro migranty bez potřebných povolení se debatovalo už od koronavirové pandemie. Naplno totiž odhalila v jakých podmínkám mnozí z nich žijí, což ve společnosti vyvolalo silnou odezvu. 

Přes sedm set tisíc občanů se podepsalo po lidovou iniciativu vedenou nevládními organizacemi na podporu nelegálních migrantů. 

„Posilujeme náš migrační model založený na lidských právech, integraci a soužití, což je v souladu s ekonomickým růstem a sociální soudržností,“ doplnila ministryně Saiz.

Sánchezova vláda přistoupila ke vstřícnému kroku v době, kdy se tamní ekonomice daří a dlouhodobě vykazuje silnější růst než ostatní evropské země. Například ve čtvrtém čtvrtletí 2025 podle prvních odhadů meziročně stoupla o 2,6 procenta a patří mezi premianty Evropské unie.

Nezaměstnanost pak ve stejném období klesla na 9,93 procenta. V rámci bloku sice patří stále mezi nejvyšší, na druhou stranu jde pro Španělsko o nejlepší výsledek od začátku finanční a ekonomické krize v roce 2008.

„Co se týká španělské politiky, není to nic nového,“ komentovala legalizaci pobytu Rut Bermejo, expertka na migraci z madridského Královského institutu Elcano. 

Dřívější vlády totiž provedly hned několik podobných vln legalizace – naposledy v roce 2005, kdy se dotkla zhruba 576 tisíc lidí.

„Pro tisíce lidí bez dokladů, kteří si ve Španělsku vybudovali své životy, to znamená důstojnost, stabilitu a přístup k základním právům. Ve chvíli, kdy se na obou stranách oceánu šíří nepřátelské nálady proti migrantům, jde o signál lidskosti a zdravého rozumu,“ soudí Laetitia Van der Vennet z nevládní organizace podporující práva migrantů Picum.

V produktivním věku

Migranti zastávají většinou práce, které Španělé příliš dělat nechtějí: sbírají jahody nebo jiné ovoce, sklízejí zeleninu mířící také do českých supermarketů, pracují v hotelových službách nebo pečují o děti nebo seniory.

Působí tedy v zemědělství a cestovních ruchu – sektorech, které hrají pro španělskou ekonomiku klíčovou roli.

Bez potřebných „papeles“ ale těžko hledají zastání ve chvíli, kdy jsou zneužíváni k neplaceným přesčasům nebo dokonce otrocké práci. Pro mnohé Španěly žijí tito běženci daleko od společnosti a příležitostí a jsou doslova neviditelní. 

Odkud přišli a kdo vlastně jsou? Španělský think tank Funcas odhaduje, že v zemi na Pyrenejském poloostrově žije bez potřebných povolení zhruba 840 tisíc lidí. Podle jeho údajů počet migrantů setrvale roste: od roku 2017 se zvýšil hned devětkrát. 

Do Španělska vůbec nejčastěji míří kulturně a jazykově blízké národy z druhé strany Atlantiku. Hned sedmdesát procent jich je z Jižní Ameriky, převážně z Kolumbie (téměř 288 tisíc lidí), Peru (107 tisíc), Hondurasu (90 tisíc) nebo Venezuely (63 tisíc). 

Z rodných zemí většinou odcházejí kvůli nedostatku příležitostí, politické nestabilitě, chudobě nebo vysoké kriminalitě.

Čtěte také: Pyramida zla. Kdo doopravdy vládne Venezuele?

Sedmnáct procent migrantů přišlo ze Střední Ameriky a Karibiku, zatímco dalších pět procent pochází z Afriky, sedm procent z dalších evropských zemí a zbytek připadá na Asii, Severní Ameriku nebo Oceánii. 

Podle dat španělského ministerstva vnitra do země loni přijelo na 37 tisíc běženců bez „papeles“. Skutečné číslo je ale ještě vyšší, protože nezahrnuje lidi, kteří přijeli na turistické vízum a po jeho uplynutí ve Španělsku zůstali. 

Průměrný věk migrantů dosáhl před čtyřmi lety na 33,2 let. Je tedy pod národním průměrem 44,3 let. Do Španělska tedy přijíždí lidé v produktivní věku, čímž odlehčují tamnímu pracovnímu trhu a pomáhají zmírnit dopady vyvolané stárnoucí populací.

Vůbec nejčastěji migranti míří do oblastí, kde je nejvyšší poptávka po nových zaměstnancích: do Katalánska, regionů u Středozemního moře a Madridu.  

Nahoru navíc táhnou i porodnost, kdy hned třicet procent narozených dětí má matku cizinku.

Nesouhlas opozice

Proti postupu španělské vlády se okamžitě postavila opozice. Lídr lidovců Alberto Núñez Feijóo se nechal slyšet, že vláda se jen snaží odvrátit pozornost od vlakového neštěstí, které si 18. ledna vyžádalo pětačtyřicet obětí. 

Podle jeho slov legalizace přispěje k přetížení veřejných služeb a ještě více vyhrotí krizi bydlení. 

Španělsko se už léta potýká s rostoucími nájmy a postupným vylidňováním center, kde starousedlíci odchází kvůli rozmachu služeb jako je Airbnb. 

„Vládní plán přichází v době, kdy nájmy a ceny nemovitostí lámou rekordy a kdy jsou rodiny z pracující třídy vytlačovány z měst,“ piřpomíná Feijóo. Problémy se podle jeho názoru ještě zhorší. 

Lidovci přitom sami v letech 1996, 2000 a 2001 legalizovali dohromady přes půl milionu lidí. 

Další kritické hlasy namítají, že bez širší reformy bydlení a výstavby nových bytů zesílí legalizace tlak zejména ve velkých městech. A to může vyvolat napětí ve společnosti.

Ostře proti vládě vystoupila krajně pravicová strana Vox, jejíž preference v poslední době stoupají – aktuálně by získala sedmnáct procent hlasů. Její lídr Santiago Abascal prohlásil, že Sánchez povzbudí nelegální migraci a vlád „zrychluje invazi“. 

Opozice také obviňuje premiéra, že si chce „vyrobit“ nové voliče. V tom ale fakticky nemá pravdu: parlamentních nebo regionálních voleb v autonomních oblastech se lidé, na které se dekret vztahuje, účastnit nemohou. 

Legalizace a na ní navázané otázky jako nedostupné bydlení tedy vyvolala na španělské politické scéně ostrou debatu. A ta ještě přitvrdí – protože parlamentní volby se konají už příští rok.