Trumpovy nároky na Grónsko musíme jasně odmítnout, zní z české politiky

„Grónsko rozhodně potřebujeme. Potřebujeme ho pro obranu,“ prohlásil v neděli 4. ledna – pouhý den po vojenském zásahu ve Venezuele – americký prezident Donald Trump. Ve svých výrocích v následujících dnech ještě přitvrdil a nevyloučil ani možnost získat ostrov patřící Dánskému království vojenskou silou. 

Dánská premiérka Mette Frederiksen v reakci na výhružky uvedla, že by takový krok znamenal konec Severoatlantické aliance. Zastání nalezla v zemích jako Německo, Polsko, Španělsko nebo Francie, ale také u Evropské rady. 

V Česku se však vrchní státní představitelé v postojích rozcházejí. Zatímco prezident Petr Pavel navrhuje, aby se Česko do prohlášení zemí o podpoře Dánska zapojilo, premiér Andrej Babiš vyzývá k dialogu mezi Washingtonem a Kodaní.

V podobném duchu vydalo prohlášení i Ministerstvo zahraničních věcí.

„Česká republika je přesvědčena, že existuje prostor řešit záležitost ohledně Grónska prostřednictvím dialogu mezi Dánskem a Spojenými státy. Jsme připraveni do tohoto dialogu přispět způsobem, aby se celá záležitost co nejdříve uklidnila,” vyjádřil se ministr Petr Macinka.

Jsou tato slova úměrná situaci, nebo by měla Praha podpořit Dánsko silnější rétorikou? A co když se nakonec Trumpovy výhružky vyplní?

S těmito otázkami jsme oslovili české politiky a političky. Představitelé vládních stran ani přes opakované urgence neodpověděli.

Jan Lipavský
poslanec, bývalý ministr zahraničí

Je potřeba dostatečně rezolutně demonstrovat, že Grónsko patří Dánsku. Připojení ostrova ke Spojeným státům se nestane. Zatím bych nad dalšími scénáři nespekuloval.

Miloš Vystrčil
předseda Senátu

Můj názor je podobný jako velké většiny zemí NATO. Měli bychom podpořit Dánsko ve sporu se Spojenými státy americkými, a to způsobem, aby mezi nimi došlo k dialogu. Pokud mají Spojené státy obavy z hlediska zabezpečení větší obrany, není žádný problém jim poskytnout větší možnosti ji zajistit.

U české vlády bych uvítal, kdybychom si někde mohli přečíst jasné vyjádření premiéra Andreje Babiše. Pokud se podíváme na slova ministra zahraničí, souhlasím s jeho výroky, že bychom měli napomáhat dialogu. Přesto si myslím, že vyjádření podpory Dánsku mělo být silnější a zcela jasné.

Územní celistvost a svrchovanost každé země je hodnota, za kterou bychom se měli vždy stavět. Je to součást mezinárodního práva a my máme usilovat, aby tato pravidla platila pokud možno v celém světě. 

Pokud by skutečně Spojené státy chtěly Grónsko připojit, musel by s tím souhlasit jejich Kongres, což si nedovedu představit. Kdyby se to stalo i tak, přineslo by to nebetyčné důsledky nejen pro nás, ale i celý svět. A Rusko by si mnulo ruce.

Čtěte také: Připojit se k USA? Jedni kolonizátoři nám stačili, zní z Grónska

Pavel Fischer
senátor, předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost

Současné výhružky amerického prezidenta směrem ke Grónsku jsou nebezpečné. USA dnes představují klíčového spojence Evropy a to, co sledujeme, je mimořádně vážná situace: takto nevybíravě a veřejně hrozit spojenci nelze tolerovat.

České republice by proto slušelo, kdyby se vláda Andreje Babiše za Dánsko postavila se vší vahou. Je to v našem vlastním zájmu. Mezinárodní právo má totiž platit pro všechny, i pro větší země.

Loni například Donald Trump čtyřikrát nebo pětkrát použil podobnou rétoriku také vůči Kanadě. V takové chvíli bychom se jich jako našich spojenců měli zeptat, jak jim můžeme pomoct.

Když si přečtete úvodní teze Severoatlantické aliance, odkazuje se v ní na mezinárodní právo a chartu OSN. Členské státy se zavazují, že je budou ctít. A tím spíše, že je budou ctít i mezi sebou.

V případě, že by začalo hrozit naplnění Trumpových výhružek, museli bychom jako Česká republika začít nahlížet na USA jako na imperiální mocnost, která nectí základní dohody. A vyvodit z toho závěry – například přehodnotit záměr nákupu letounů F-35.

Nemůžeme si dovolit mít tak nevyzpytatelného dodavatele techniky, která je rozhodující a nezbytná pro obranu státu. Tady už by se jednalo nejen o naši sebeúctu, ale i suverenitu.

Gabriela Svárovská
poslankyně, členka Zahraničního výboru

Mám tendenci si myslet, že Trumpovy silácké řeči směrem ke Grónsku jsou z kategorie chvástání. Ostatně podstatná část jeho veřejné komunikace na sociálních sítích je právě chvástání, kolik ukončil válek a kolik jich ještě ukončí.

To ale neznamená, že bychom mu neměli věnovat pozornost a upozorňovat, že jde o něco nepřijatelného.

Dánsko je součástí Evropské unie, tedy našeho nejbližšího mezinárodního uskupení, na jehož pevnosti jsme závislí. Trumpova administrativa, jak víme z jeho národně-bezpečnostní doktríny, Evropou pohrdá. Za zdroj naděje tu považuje jen nějaké nacionalistické populistické síly, z nichž si sestavuje fanklub.

V něm by evidentně byly rády i strany současné vládní koalice.

My bychom se ale měli především chovat v rámci Unie jako týmoví hráči, což samo o sobě předpokládá, že jsme na straně Dánska. Obyvatelé Grónska jsou z větší části občany Evropské unie – a ta by tedy měla dát jednotně najevo, že Trumpovy výroky naprosto neakceptuje.