Válka o ukrajinské nebe probouzí Evropu. Proč potřebujeme společnou výrobu Patriotů?

Tak časté ostřelování, jakému čelí Kyjev poslední týden, jsem předtím zažil snad jen v Charkově. Druhé největší město Ukrajiny má nicméně tu smůlu, že je nalepené na hranici – vzdušnou čarou asi jen čtyřicet kilometrů od Ruska.

Než proběhl dnešní útok, celý den jsem odpovídal na dotazy ohledně stavu ukrajinské protivzdušné obrany a toho, jaké dopady na válku a potažmo na celou Ukrajinu má nedostatek Patriotů.

Pokud chcete porozumět možným dopadům, musíte nejdřív pochopit, jak Patriot vůbec funguje. Není to jen jedna raketa, ale celý síťově propojený systém obsahující výkonný radar, velitelské stanoviště, odpalovací zařízení, komunikační síť a několik typů interceptorů. Nejčastěji se používají dva druhy: PAC-2 GEM T a PAC-3 MSE.

První zmíněná je klasická protiletadlová střela s tříštivou hlavicí, účinná proti letadlům a řízeným střelám. Funguje tak, že po explozi zničí cíl v její blízkosti.

PAC-3 používá technologii „hit-to-kill“. To znamená, že neexploduje poblíž cíle, ale raketa se přímo srazí s přilétající balistickou střelou rychlostí několika kilometrů za sekundu.

Je navržena speciálně k ničení střel a raket, jako jsou ruské Iskander-M či Kinžal, ale třeba i severokorejské KN-23 a další moderní balistické střely. PAC-3 MSE je nejcennější munice celého systému Patriot.

Zatímco se ukrajinské systémy dokáží nejefektivněji na světě bránit ohromnému množství přilétajících dronů, balistické rakety představují úplně jiný problém. Pro hypersonické střely a moderní balistické rakety systém Patriot prakticky nemá ve světě žádnou alternativu. A to je klíč k chápání dnešní situace.

Když se umírá zbytečně

Pokud Ukrajina nebude mít dostatek střel PAC-3, neznamená to, že země kompletně ztratí protivzdušnou obranu. Přestane ale být efektivní v zastavování balistických raket, které dnes představují největší hrozbu pro ukrajinský týl i civilisty. A to se jasně ukazuje v posledním týdnu.

Například při kombinovaném útoku v noci na 6. července Rusko vypustilo 23 balistických raket, šest hypersonických střel Zircon, 39 střel s plochou dráhou letu a 351 dronů.

Z toho Ukrajina sestřelila nebo elektronicky vyřadila přes 320 dronů a většinu řízených střel. Ukrajinské armádě ale bolestně chyběly střely PAC-3, a proto nebyla zachycena žádná z balistických raket ani žádný Zircon. Kvůli tomu následně zemřelo přes padesát civilistů.

Čtěte také: Přežili svou smrt a teď bojují na hřišti. Ukrajina se učí žít se svými hrdiny

S pokračujícím nedostatkem budou tyto počty narůstat. Počet civilních obětí poroste, stejně jako přibude útoků na civilní infrastrukturu a prohloubí se tlak na kryty. A ještě víc se prohloubí psychologický dopad útoků.

Ukrajinská armáda bude muset mnohem více rozptylovat techniku. Žádnou zásadní výhodu na bojišti tím Rusko nezíská, ale běžný život v Ukrajině se tím výrazně zkomplikuje.

Omezené množství Patriotů není problémem pouze Ukrajiny. Je to problém celého NATO, protože Rusko se na válce rychle učí. Dobře vidí, jak na dronové vpády do Polska, Pobaltí a Rumunska v Evropské unii reagujeme: pomalu, nákladně a neefektivně.

Při hypotetickém útoku na cíle v Unii se Rusko nejdříve pokusí přehltit náš systém protivzdušné obrany stovkami dronů, které stále vyrábí díky nedostatečným sankcím a slabému unijnímu tlaku. Následně použije střely, jako jsou Zirkon.

Jelikož NATO neumí reagovat na útoky stovek dronů tak pružně jako Ukrajina, budeme používat naše systémy Patriot nebo nákladné stíhačky. Hrozí tak, že bez ukrajinských znalostí, jak zastavit drony, bude naše protivzdušná obrana bezzubá. Výroba střel PAC-3 byla totiž dlouhé roky škálována pro období míru, a proto je zdlouhavá a nákladná.

Současná válka spotřebu těchto střel mnohonásobně zvýšila. Během několika dnů konfliktu mezi USA, Izraelem a Íránem bylo spotřebováno přes osm set střel PAC, tedy více než Ukrajina obdržela od začátku plošné ruské invaze.

Proti komu všemu zaostáváme?

Současná situace ukazuje, že méně zbraní pro Kyjev neznamená rychlejší konec války, jak se nám snaží často namluvit různí populisté. Znamená to jen víc mrtvých civilistů. Ukrajina přitom upozorňuje na nedostatek munice do Patriotů minimálně od ledna letošního roku.

Klíčovou otázkou už dnes není to, jak protivzdušná obrana funguje ani jaké schopnosti Ukrajina má či nemá v jednotlivých komponentech systému. To už opakovaně prokázala. Skutečnou otázkou je, zda je Evropa na podobný způsob válčení připravena.

Dronové technologie budou dál zlevňovat, zjednodušovat se a šířit se. A seznam potenciálních agresorů nebude tvořit pouze Rusko, které takovým útokem Evropě hrozí dnes. Představa stovek levných dronů v rukou nestátních aktérů nebo teroristických organizací dnes už není jen pouhá science fiction.

Střílet raketou za milion dolarů na dron za několik desítek tisíc jednoduše není dlouhodobě udržitelný model obrany.

Evropská unie a NATO proto musí na evropském kontinentu – nejen v Ukrajině – vybudovat skutečně vícevrstvý systém protivzdušné obrany, který bude odpovídat ekonomice moderní války. Takový, který dokáže levně ničit levné cíle, a nejdražší systémy, jako je právě Patriot, ponechá pouze tam, kde nemají alternativu – proti balistickým a hypersonickým střelám.

Střílet raketou za milion dolarů na dron za několik desítek tisíc dolarů jednoduše není dlouhodobě udržitelný model obrany.

USA drží licence k výrobě systému Patriot. Ještě před několika dny se zdálo, že výroba v Ukrajině je spíše jen přání než skutečný politický plán.

Nicméně oznámení Donalda Trumpa, že je připraven Ukrajině tuto licenci poskytnout, by mohlo představovat jeden z nejvýznamnějších posunů v západní vojenské podpoře Kyjeva.

Je ale ještě příliš brzy na to, abychom mohli mluvit o průlomu. Na stole totiž nadále zůstávají zásadní nezodpovězené otázky.

Čtěte také: Poplachy a výbuchy každý den. Většina Rusů už žije na dosah ukrajinských dronů

Tou hlavní je technická proveditelnost. Pokud se skutečně bavíme o střelách PAC-2, jejich licenční výroba je reálnější než u modernějších PAC-3 MSE. Přesto vyžaduje předání technologií, certifikaci výroby, zapojení amerických výrobců i vybudování nového dodavatelského řetězce. Nepůjde tedy o projekt hotový za pár měsíců.

V krátkodobém horizontu se tak jako mnohem realističtější jeví společná evropsko-ukrajinská výroba a servis jednotlivých komponent nebo montáž částí systému. Trumpovo prohlášení tak samo o sobě ještě nic neznamená.

A pak je tu ještě politická otázka. Pentagon, americký obranný průmysl i prezidentovi poradci nyní musí ještě posoudit technologická rizika i dopady na vlastní výrobu.

Čtěte také: Co dojde po benzínu? Ruská palivová krize už neznamená jen fronty na pumpách

A stejně důležité jako samotné střely a jejich výroba jsou také zkušenosti. Nikdo na světě dnes nemá větší zkušenost s odrážením kombinovaných útoků stovek dronů, řízených střel a balistických raket než Ukrajina. Každý ruský útok je tragédií pro ukrajinské civilisty, ale zároveň poskytuje poznatky, které by evropské armády jinak získávaly až ve vlastní válce. Je možné, že právě tento argument Ukrajina použila k přesvědčení Donalda Trumpa.

Nicméně je čím dál patrnější, že Evropa potřebuje ukrajinské zkušenosti stejně, jako Ukrajina potřebuje evropský průmysl, finance a americké technologie.

Budoucí evropská protivzdušná obrana nevznikne bez této spolupráce a bezpečná Evropská unie bez bezpečné Ukrajiny nikdy nebude.