Další deníkové záznamy z reportážní cesty Jolany Humpálové nás zavedou do ulic hlavního města Libanonu. Čím žilo ve dnech, ale i nocích před příjezdem hlavy katolické církve?
26. 11., 8:00, Bejrút
Po večerním přeletu z Ammánu se probouzím v Bejrútu. A je to trochu šok.
Namísto malebných uliček a výhledů mě vítá chaos. Ze stožárů jsou prověšené celé trsy elektrických kabelů a ulicemi se převaluje všudypřítomný smog a rozléhá život velkoměsta.
Bejrút působí jako velké staveniště a lidé jsou o poznání méně otevření rozhovorům než v Ammánu – dávají si pozor na své soukromí.
Na Armenia Street pak večer co večer popíjejí v barech s okázalou nabídkou alkoholu, zatímco o pár rohů dál není ani noha. Chvílemi to tu působí jako za pandemické karantény. Jako by se k něčemu schylovalo.
Město ostatně žije v napětí. Jen několik dní zpátky podnikl Izrael útok právě na Bejrút, konrétně na vedení šíitského hnutí Hizballáh. Od uzavření příměří mezi oběma stranami sice uběhl rok, nicméně jih Libanonu dál decimují izraelské útoky a místní se obávají, co přijde v příštích týdnech.
Zemi má totiž navštívit papež Lev XIV. a mezi Libanonci se šíří nervozita z propuknutí rozsáhlějšího konfliktu po jeho odchodu.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
