Nová izraelská koalice se chystá projednat anexi rozsáhlých území na okupovaném Západním břehu. Odpovídáme proto na nejdůležitější otázky, které se týkají tohoto zcela bezprecedentního plánu.
Po více než roční patové situaci v Izraeli postupně začíná fungovat nová vláda. Široká koalice, v jejímž čele se mají vystřídat teď už bývalí političtí rivalové, dosavadní premiér Benjamin Netanjahu a bývalý náčelník generálního štábu Binjamin Ganc, se dost možná zapíše do historie jako vláda, která oficiálně anektovala část palestinského území na Západním břehu Jordánu.
Izrael tuto oblast už více než půl století okupuje a pro obyvatele Západního břehu by se proto prakticky změnilo jen málo. Na poli mezinárodní politiky by ale šlo o zásadní milník, který by mohl znemožnit politické řešení dlouholetého konfliktu a otevřít cestu další eskalaci násilí. O anexi by měl izraelský parlament začít jednat už 1. července, má proto smysl se začít ptát, co této bezprecedentní situaci předcházelo a jak by v případě prosazení anexe ovlivnila celý region.
Pro anexi je dnes mimořádně výhodná geopolitická situace – i v kontextu tradičně výborných vztahů se Spojenými státy se Izrael může poprvé opřít o zcela nekritickou podporu ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa, a to včetně kroků za hranicemi mezinárodního práva.
Proč právě nyní?
O možné anexi části Západního břehu se v Izraeli spekuluje už delší dobu, teprve nyní však existuje reálná možnost, že by mohla být schválena. Zaprvé je to z důvodu mimořádně výhodné geopolitické situace – i v kontextu tradičně výborných vztahů se Spojenými státy se Izrael může poprvé opřít o zcela nekritickou podporu ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa, a to včetně kroků za hranicemi mezinárodního práva.
Trumpův „mírový plán“ pro Blízký východ, který představil počátkem letošního roku, otevřeně legitimizuje izraelské osady na okupovaném Západním břehu. Nejenže by podle návrhu nemusel Izrael žádnou z osad vystěhovat, ale jejich drtivá část by navíc měla být začleněna do izraelského území. Natolik vstřícnou americkou vládu dosud Izrael nezažil a dost možná už ani nezažije – na podzim totiž ve Spojených státech proběhnou prezidentské volby.
Je však třeba mít na paměti také vnitropolitický kontext. V celkem třikrát opakovaných izraelských volbách usiloval Benjamin Netanjahu o znovuzvolení do čela vlády. To mu umožní mimo jiné vyhnout se stíhání ve třech velkých korupčních kauzách. Aby za sebou sjednotil pravicové voliče zastávající tvrdý přístup vůči Palestincům, rozhodl se postupně přislíbit právě anexi skoro třetiny okupovaného Západního břehu.
O jaké území jde?
Plánovaná anexe zahrnuje Jordánské údolí – pás území hraničící s Jordánskem – a oblasti velkých židovských osad, kde už dnes navzdory mezinárodní kritice žijí stovky tisíc židovských osadníků podléhajících izraelskému právu.
Izrael měl nad těmito enklávami výsadní vojenskou kontrolu dávno před formální anexí a během více než půl století okupace vytlačil většinu z dvou a půl milionu Palestinců do několika městských enkláv. Konkrétní plán anexe nicméně dosud není znám. Diskutuje se o tom, zda se uskuteční v menším měřítku, a zda k ní nakonec vůbec dojde.
Cena pro Izrael by totiž mohla být vysoká a Netanjahu už navíc nepotřebuje mobilizovat pravicové voliče. Pohodlnou většinu mu zajistilo právě spojení s původně hlavním rivalem Binjaminem Gancem, s kterým po několika patových volebních soubojích uzavřel koalici a v říjnu příštího roku by se s ním měl vystřídat v premiérském křesle.
Jaké jsou možné důsledky?
Tím nejzjevnějším je vážná eskalace napětí v doutnajícím izraelsko-palestinském konfliktu. Palestinská autonomie už ohlásila ukončení veškeré bezpečnostní i civilní spolupráce s Izraelem. Premiér Palestinské autonomie Muhammad Ištaja označil anexi za „existenční hrozbu” a v případě, že k ní skutečně dojde, podle něj Palestinci jednostranně vyhlásí vlastní stát v hranicích z roku 1967 – tedy před Šestidenní válkou, která vedla k izraelské okupaci Gazy, Západního břehu a východní části Jeruzaléma.
Anexe fakticky znemožňuje politické řešení konfliktu a nedává Palestincům mnoho prostoru usilovat o svá práva jinak než za použití násilí. Izraelská armáda a bezpečnostní složky se již v těchto dnech připravují na možné scénáře zahrnující útoky jednotlivců, organizovaných skupin, ale i střet s palestinskými národními bezpečnostními složkami, které čítají přibližně šedesát tisíc členů a cvičili je mimo jiné američtí a jordánští experti.
Anexe fakticky znemožňuje politické řešení konfliktu a nedává Palestincům mnoho prostoru usilovat o svá práva jinak než za použití násilí. Zdroj: Voxpot.
Tady to ale pochopitelně nekončí. Jordánský panovník Abdalláh II. prohlásil, že anexe by vedla k „masivnímu konfliktu“ s jeho královstvím a Jordánsko by vypovědělo stávající mírovou smlouvu, kterou s Izraelem uzavřelo jako teprve druhý arabský stát v roce 1994. Zásadně by utrpěly také rychle se zlepšující vztahy Izraele se státy Perského zálivu, jmenovitě se Saúdskou Arábií a Spojenými Arabskými Emiráty.
Už nyní jsou Palestinci na Západním břehu v důsledku okupace de facto občany druhé kategorie: za stejné přestupky jako Izraelci se zodpovídají nikoliv u civilního, ale u vojenského soudu. Není jasné, co by bylo dál s těmi Palestinci, kteří by zůstali na anektovaném území. Víme jen to, že jim Izrael neplánuje dát občanství a tím pádem rovnocenné postavení. Jak varoval právník Michael Sfard pro izraelský deník Ha’arec, anexe by vedla k „rozsáhlému vyvlastnění palestinské půdy a majetku a k následnému vyhoštění jednotlivců, rodin a celých komunit z anektovaných území.”
Kdo je pro a kdo je proti?
Na Izrael se vyjma Trumpovy vlády snesla kritika prakticky ze všech stran. EU ohlásila krok za „nepřijatelný”, ačkoli na společném postihu se státy nedohodly. Proti anexi se vymezilo také přes tisíc členů národních parlamentů a europoslanců z 25 evropských zemí v dopise izraelské vládě a evropským vládám. “Zabrání území silou nemá v roce 2020 místo a musí mít odpovídající důsledky,” stojí v textu, podepsaném mimo jiné i českými zástupci z řad Pirátů. Velvyslanec Spojených arabských emirátů ve Spojených státech varoval, že anexe by zmařila veškeré snahy Izraele o zlepšení bezpečnostních, ekonomických i kulturních vztahů s arabským světem.
Ani v samotném Izraeli nemá anexe zdaleka jednoznačnou podporu. Proti jsou dokonce i mnozí židovští osadníci, u kterých by se přitom dalo předpokládat, že jim plánovaný krok přinese jen výhody. Obávají se ale následného vyhlášení Palestinského státu. Oproti tomu v České republice se věci mají jako obvykle trochu jinak.
K anexi umírněně kritický text ministra zahraničí Tomáše Petříčka a jeho dvou předchůdců Karla Schwarzenberga a Lubomíra Zaorálka, nazvaný „Co bude s Palestinci a izraelskou demokracií?”, vyvolal bouřlivou reakci vládních i opozičních poslanců ve Sněmovně. Potvrdilo se tak, že se čeští politici napříč spektrem, s výjimkou zmiňovaných Pirátů, drží neochvějné podpory libovolného kroku izraelské vlády, aniž by reflektovali mezinárodní právo nebo politickou debatu uvnitř samotného Izraele.
I kdyby k anexi nakonec nedošlo, stalo se z ní minimálně jedno z témat izraelské politiky. A debata, zda anektovat či neanektovat Západní břeh je velmi vzdálená od debaty o tom, jak zajistit Palestincům na tomto území stejná práva, jakých zde požívají Izraelci. Jedině taková diskuze se zapojením palsestinské strany by přitom mohla přinést skutečný pozitivní posun ve stávajícím konfliktu. Nic takového ovšem přinejmenším za současné izraelské vlády rozhodně není možné očekávat.
Podívejte se na naši reportáž přímo z Izraele:
