Ozbrojenci z teroristického hnutí Hamás unesli přes 240 lidí. Jsou mezi nimi také dlouholetí aktivisté, kteří svůj život zasvětili pomoci Palestincům. Vozili je z Pásma Gazy na léčbu do Izraele nebo třeba hledali cesty, jak zlepšit jejich životní podmínky.
Téměř 50 let se Vivian Silver snažila zlepšit životy Palestinců. Jako dobrovolnice pravidelně jezdila na hranice Pásma Gazy, aby tam vyzvedávala těžce nemocné a převážela je do Jeruzaléma na léčbu.
Pomáhala propojit drobné podnikatelky z Izraele, Gazy a Západního břehu, a v neposlední řadě patří mezi hlavní tváře hnutí Women Wage Peace. Jeho cílem je dosáhnout politického řešení letitého konfliktu v regionu.
Od 7. října, kdy palestinská ozbrojená skupina Hamás pronikla na území židovského státu, je drobná energická žena nezvěstná. Rodina ani její přátelé o ní od té doby nemají žádné zprávy. Je velmi pravděpodobné, že ji unesli bojovníci Hamásu.
„Mluvila jsem s Palestinci, kteří jsou z toho zdrceni, jako by jim vzali člena rodiny,“ říká k tomu Azíz Abú Sarah, aktivista americko-palestinského původu, jenž s ní často spolupracoval.
Silver vozila nemocné Palestince, nejčastěji s rakovinou, na léčení do Izraele, ale stála i za projekty, na nichž Arabové spolupracovali s Židy.
Teroristická organizace Hamás unesla přes 240 rukojmích. O jejich osudu podává jen sporadické informace. Izraelské obranné síly (IDF) tvrdí, že je zřejmě ukrývá ve spletitém labyrintu podzemních tunelů, skrýší a chodeb pod Pásmem Gazy. Tuto unikátní infrastrukturu Voxpot nedávno představil v samostatném článku.
Mezi unesenými je řada dětí, žen, seniorů či nemocných, ale i řadových vojáků. Některá rukojmí – podobně jako Silver – dlouhá léta patřila mezi aktivisty prosazující mírové soužití s Palestinci.
Touží po míru stejně jako my
Silver, jež se narodila a vyrostla v kanadském Winnipegu, se v roce 1974 přestěhovala do Izraele. Společně s dalšími migranty ze Severní Ameriky tam pomáhala vystavět kibuc Gezer v centrální části země.
Taken hostage: Vivian Silver
The Canadian-born peace activist was taken from her home in Kibbutz Be’eri. Her son was on the phone with his mother when Hamas arrived. When they heard gunshots outside her window, they switched from phone to messaging on WhatsApp.
Vivian hid… pic.twitter.com/3qIy95JvPO
— Aviva Klompas (@AvivaKlompas) October 27, 2023
Nejprve pracovala pro nevládní organizaci věnující se sociální spravedlnosti a genderové rovnosti. V roce 1998 se stala výkonnou ředitelkou Negevského institutu pro mírovou a rozvojovou strategii, kde se zabývala zejména postavením beduínské menšiny.
V roce 2014 odešla do důchodu. Přesto ale nijak nezahálela. Postavila se do čela organizace Women Wage Peace, která sdružuje ženy – Židovky i Palestinky – usilující o mírové urovnání vztahů mezi oběma národy.
„V Gaze jsem strávila hodně času až do druhé intifády. Pokračovali jsme pak ve spolupráci s organizacemi na Západním břehu,“ napsala o sobě Silver v roce 2018 na webu zmíněné iniciativy. „Proto mě zvlášť rozčiluje, když lidé tvrdí: ,Na opačné straně nemáme žádného možného partnera, s nímž bychom mohli spolupracovat.‘ Já osobně znám ale tolik Palestinců, kteří touží po míru stejně jako my,“ dodala.
Čtěte také: Divoká jízda gazským „metrem“. Tajné tunely stírají izraelskou technologickou a bojovou převahu
Její práce měla mnoho podob. Vedle toho, že vozila nemocné Palestince, nejčastěji s rakovinou, na léčení do Izraele, jezdila také často k hranicím z jiného důvodu. Chtěla se ujistit, že Palestinci za svou práci pro její kibuc dostanou zaplaceno i poté, co se pro ně uzavřely hraniční přechody, a nemohli tak do Izraele.
Pomáhala spustit i řadu různých projektů, na nichž Palestinci spolupracovali s Židy. Jeden takový propojoval ženy, které vyráběly a prodávaly rukodělné a jiné originální produkty.
„Dala dohromady židovskou básnířku a arabskou ilustrátorku, které společně vydaly knihu. Nebo propojila Arabku vyrábějící mýdlo s židovskou keramičkou, jež zase na něj prodávala misky. A taky židovskou šperkařku s Arabkou, která vytvářela z olivového dřeva krabičky na šperky,“ popsala pro časopis Time její dlouholetá kamarádka Susan Levinstein.
Od roku 1990 bydlela v kibucu Be’eri, který leží jen pár minut pěšky od hranic Pásma Gazy. Před čtyřmi lety ovdověla a od té doby žila sama.
Ve chvíli, kdy teroristé z Hamásu přepadli její kibuc, se ukryla do skříně umístěné v opevněné místnosti ve svém domě.
Pravděpodobně se teď bojí o své palestinské kontakty v telefonu, protože je teroristé budou považovat za spolupracovníky nepřítele.
Jeden z jejích synů Yonatan Zeigen řekl pro izraelský deník Haaretz, že s ní naposledy mluvil v sobotu ráno. Tehdy mu dala vědět, kde se schovala. „Nejdřív jsme spolu telefonovali, ale potom jsme slyšeli, jak se střelba přibližuje, takže jsme si raději začali psát,“ vzpomíná na osudný den. „Jsem s tebou,“ napsal jí. Na to odpověděla, že to ví, že jeho přítomnost cítí a má ho ráda. A to byla poslední zpráva, kterou od ní dostal.
Unesená Vivian Silver / Rodina Vivian Silver / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
Svou matku popisuje jako velmi houževnatou ženu. Dokonce nedávno spolu ještě vtipkovali, protože si s sebou do opevněné místnosti ve svém domově vzala nůž. „Pro nás to ale bylo legrační, protože zrovna ona je taková pacifistka,“ dodal Yonatan.
Zprávy o tom, že právě Silver je zřejmě mezi rukojmími, vyvolala u jejích přátel obrovské emoce. „Pravděpodobně se teď bojí o své palestinské kontakty v telefonu. Nejspíš přemýšlí nad tím, jakému nebezpečí jsou vystaveni, protože je budou považovat za spolupracovníky nepřítele,“ citoval deník New York Times slova jednoho z jejích přátel.
Hamás totiž tvrdě postihuje všechny Palestince, kteří se rozhodnou spolupracovat s Izraelci. Považuje je za zrádce a kolaboranty. Hrozí jim proto smrt.
Celý život byl mírovým aktivistou
Jako rukojmí skončil také 79letý Chaim Peri. Také on stejně jako Silver léta spolupracoval coby dobrovolník s organizací Road to Recovery. Ta pomáhá vozit těžce nemocné z Pásma Gazy nebo také ze Západního břehu do izraelských nemocnic. Spoléhá se při tom na síť zhruba 1300 dobrovolníků. Hlavně díky nim se jí letos zatím podařilo zajistit léčbu 1650 osobám.
Bojovníci Hamásu unesli Periho z jeho domu v kibucu Nir Oz, který leží na dohled od jižní části Gazy. Podle listu Times of Israel je nemocný a potřebuje pravidelně brát léky na srdce. Jeho žena Osnat útok ozbrojenců přežila.
„Můj otec byl celý svůj život mírovým aktivistou. Chodil na demonstrace a podporoval ty strany, které vyvíjely největší úsilí o mír,“ říká o něm jeho syn Lior Peri. „Když už byl ale na to moc starý, rozhodl se, že bude jako dobrovolník vozit palestinské děti do nemocnic,“ dodává.
Čtěte také: Tohle je horší než válka: Co ukázaly neveřejné záběry z útoku Hamásu?
Ze stejného kibucu jako Chaim Peri pochází i další z unesených – Ada Sagi. Narodila se v roce 1948 v Tel-Avivu rodičům, kteří přežili holocaust v Polsku a po válce utekli do rodícího se Izraele.
Ve svých 18 letech se Sagi přestěhovala do kibucu Nir Oz, kde společně s manželem postupně vychovali tři děti. Rozhodla se, že se naučí arabsky, aby se mohla spřátelit s palestinskými sousedy. Jazyk se jí podařilo ovládnout natolik dobře, že později dokonce arabštinu učila další Izraelce, aby tak usnadnila komunikaci s Palestinci žijícími poblíž jejich kibucu. Jak připomíná její syn Noam, po dlouhá léta to bylo její poslání.
Naposledy ji slyšel brzy ráno 7. října. Matka mu zavolala a řekla, že před domem slyší někoho křičet arabsky. Schovala se tedy do domácí opevněné místnosti. Žádné další zprávy pak už o ní nedostal.
Prošla si peklem
Jako dobrovolní řidiči pomáhali organizaci Road to Recovery také nyní 83letý Oded Lifshitz se svojí o dva roky starší manželkou Yocheved. On předtím léta pracoval jako novinář a zabýval se otázkou porušování lidských práv, ať už se to týkalo Palestinců, či beduínů.
„Celý život to byli lidskoprávní a míroví aktivisté,“ říká o nich jejich vnuk Daniel. „Více než deset let vozili nemocné Palestince z Pásma Gazy od hraničního přechodu Erez do nemocnic v Izraeli, aby je tam léčili s rakovinou nebo s jinými chorobami,“ citovala jeho slova agentura Reuters.
Někteří z příbuzných rukojmí obviňují vládu, že upřednostňuje vojenský zásah před snahou dostat jejich blízké domů.
Zatímco Oded zůstává zatím mezi rukojmími, Yocheved patřila mezi první rukojmí, které Hamás propustil.
Žena s krátkými vlasy pak popsala, co přesně prožila. Nechala se slyšet, že si „prošla peklem“. Teroristé ji podle jejích slov vedli spletitým systémem tunelů, který přirovnala „pavučině“. Dodala pak, že v úkrytu s ní zacházeli relativně dobře.
Bojovníci Hamásu od 7. října propustili z humanitárních důvodů na svobodu celkem čtyři rukojmí. O osudu dalších lidí ale nejsou k dispozici žádné zprávy.
Iniciativa obyvatel židovského státu za propuštění rukojmí Hamásu / Foto: Shutterstock
Abú Ubajda, mluvčí ozbrojených brigád Hamásu minulý víkend sdělil, že přes 60 rukojmích se kvůli izraelskému bombardování pohřešuje. Pod sutinami prý leží asi 20 jejich těl. Tato zpráva se ale nedá nijak ověřit.
Poslechněte si také náš podcast: PULS | „Vybrat si stranu“ není nutně špatně. Tedy pokud je to strana humanity
Příbuzní unesených dávají soustavně najevo své zoufalství nad nedostatkem informací. Mají také obavy, že zásahy izraelské armády v Pásmu Gazy by mohly jejich blízké zranit, nebo dokonce zabít. Opakovaně se scházejí v Izraeli nebo i jinde ve světě.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu je kvůli rukojmím pod stále silnějším tlakem. Někteří z příbuzných obviňují vládu, že upřednostňuje vojenský zásah před snahou dostat rukojmí domů. Další zase naznačují, že by měl kabinet zvážit nabízenou možnost výměny palestinských vězňů.
To ale vláda odmítá. Tento návrh Hamásu považuje za trik. Zavrhuje také humanitární pauzu v bombardování.
Izraelská armáda shazuje pravidelně nad Pásmem Gazy letáky, v nichž obyvatelstvu vzkazuje, že vláda poskytne finanční kompenzaci a ochranu všem, kteří ji předají informace o rukojmích.
Mezitím probíhají také diplomatická jednání s cílem zajistit propuštění unesených Izraelců a cizinců. Jako prostředník v nich vystupuje Katar.
