Krátce po půl osmé ráno o Velikonočním pondělí zemřel papež František. Boj o novou hlavu katolické církve však začal už dávno. Čeká nás volba zásadní nejen pro rozdělenou církev, ale i pro rozbouřený svět.
„Drazí bratři a sestry, s hlubokým zármutkem vám musím oznámit úmrtí našeho Svatého otce Františka,“ oznámil kardinál Kevin Farrell ve vysílání vatikánské televize. „Dnes ráno v 7:35 se římský biskup František vrátil do domu Otce.“
Podle kardinála papež učil žít hodnoty evangelia „s věrností, odvahou a univerzální láskou, zejména ve prospěch těch nejchudších a nejodstrčenějších“.
At 9:45 AM, Cardinal Kevin Farrell, Camerlengo of the Apostolic Chamber, announced the death of Pope Francis from the Casa Santa Marta with these words:
"Dearest brothers and sisters, with deep sorrow I must announce the death of our Holy Father Francis. At 7:35 this morning,… pic.twitter.com/De4pEZkvs9
— Vatican News (@VaticanNews) April 21, 2025
Charakter papeže Františka a jeho pontifikátu zachytila Farrelova slova výstižně.
Argentinský kardinál Jose Mario Bergoglio se papežského úřadu ujal v roce 2013, po abdikaci papeže Benedikta XVI. Stal se tak prvním papežem z jižní polokoule, prvním z amerického kontinentu i prvním jezuitou v tomto úřadu.
A prvenstvími oplýval celý jeho pontifikát. František ke svému úřadu v mnohém přistupoval jinak než jeho předchůdci a usiloval o změny, které by zakonzervovanou katolickou církev posunuly blíže jednadvacátému století.
Byl silným hlasem v boji proti změnám klimatu a hlasitým zastáncem migrantů, v církvi prosazoval vstřícnější přístup k LGBTQ+ lidem a snažil se posilovat roli žen v církvi i kurii.
Čelil proto silné opozici z konzervativních církevních kruhů. A z druhé strany byl kritizován, že dělal příliš málo a příliš pozdě, například ve vztahu k sexuálním skandálům v církvi.
Čtěte také: Statisíce pedofilních zločinů po celém světě otřásají církví, papež František chystá rozsáhlé reformy
V mnoha ohledech by se Františkovy kroky daly shrnout jako snaha o „mírný pokrok v mezích (církevního) zákona“. Papež nedělal příliš radikální změny v církevní doktríně, ale volil spíše nepřímý přístup – například měnil jazyk, jakým Vatikán o LGBTQ+ lidech dosud hovořil.
Gregory Ryan z Centra katolických studií na Durhamské univerzitě se v rozhovoru z roku 2023 domnívá, že takový přístup může mít na církev transformativnější efekt než radikální změny „shora“.
Papež podle Ryana preferoval využívat své postavení k nastartování procesu – s vědomím, že „bude trvat nějakou dobu, než se uskuteční“.
Kritiku vyvolával také Františkův přístup k ruské agresi na Ukrajině. Papež sice opakovaně volal po ukončení války, nicméně se zdráhal přímo označit Rusko za agresora.
Zachovávání tradičně neutrálního postoje církve však na druhou stranu umožnilo Svatému stolci hrát ve válce významnou diplomatickou a humanitární úlohu.
Vatikán aktivně pracoval na propuštění ukrajinských válečných zajatců a návratu unesených ukrajinských dětí, o které pečuje i vatikánská nemocnice Bambino Gesú.
O co opatrněji se však papež vyjadřoval k válce na Ukrajině, o to ostřeji vystupoval například na podporu obětí izraelské ofenzivy v Pásmu Gazy. Izraelské tažení František dlouhodobě kritizoval, a dokonce podpořil vyšetřování, zda se nejedná o genocidu.
Čtěte také: Ježíšek v palestinském šátku. Přepisuje papež František historii?
Kromě izraelského premiéra Benjamina Netanjahua se ale hlava církve v poslední době čím dál častěji dostávala do konfliktu i s novou administrativou Donalda Trumpa. Terčem papežovy kritiky byla především drakonická opatření vůči migrantům, kvůli kterým se nedávno střetl – v poněkud kuriózní teologické disputaci – s viceprezidentem J. D. Vancem.
JD VANCE: There is a Christian concept that you love your family and then you love your neighbor, and then you love your community, and then you love your fellow citizens, and then after that, prioritize the rest of the world
A lot of the far left has completely inverted that pic.twitter.com/XkoTiKgq3g
— Jack Poso 🇺🇸 (@JackPosobiec) January 30, 2025
Druhý muž Spojených států v rozhovoru pro Fox News hovořil o „křesťanském konceptu, že milujete svoji rodinu, pak svého souseda, potom svoji komunitu, pak své spoluobčany a až potom se můžete soustředit na zbytek světa“.
Dodal také, že velká část „krajní levice“ tento koncept „zcela obrátila a zdá se, že nenávidí občany své vlastní země“. Později upřesnil, že hovořil o principu zvaném ordo amoris.
V dopise americkým biskupům krátce poté papež František uvedl, že „křesťanská láska není koncentrickým rozšiřováním zájmů, které postupně zahrnují další osoby a skupiny.“
„Pravé ordo amoris, které je třeba podporovat, objevujeme neustálým rozjímáním o podobenství o ‚dobrém Samaritánovi‘, tedy rozjímáním o lásce, která buduje bratrství otevřené všem bez výjimky.“
Co přijde teď?
Scénář následujících dnů a týdnů je jasný – jakkoli i ten bude jiný než u předchozích papežů. František totiž nedávno schválil plány, jak složitou proceduru papežského pohřbu, který se odehraje v sobotu 26. dubna, zrychlit a zjednodušit.
A tak zatímco těla předchozích papežů byla vystavena na katafalku ve svatopetrské bazilice, aby si je veřejnost mohla prohlédnout, a následně pohřbena ve třech rakvích z cypřiše, olova a dubu, František bude uložen do jednoduché dřevěné rakve vyložené zinkem a smuteční hosté mu budou moci vzdát úctu u rakve otevřené.
Následně bude pohřben v bazilice Panny Marie Sněžné, jedné ze čtyř hlavních papežských bazilik v Římě. Po více než sto letech tak bude František prvním papežem uloženým mimo Vatikán.
Patnáct až dvacet dní po papežově smrti se sejde konkláve – shromáždění kardinálů, které zvolí papeže nového. Volit přitom smějí pouze kardinálové mladší osmdesáti let, kterých je nyní celkem 135.
Boj o nového papeže však nezačal Františkovým úmrtím. Sám František si zjevně uvědomoval, že nevyhnutelné se blíží, a podnikal proto kroky, kterými se snažil zajistit pokračování jím nastaveného směřování církve.
Čtěte také: Míří katolická církev k dalšímu velkému schizmatu? Hledejme za ním ženy i LGBTQ+
Ze 135 kardinálů-volitelů jich 108 jmenoval právě František. Ne všichni se však řadí mezi progresivisty, jakým byl on sám – řadu z nich papež vybral například v zájmu geografické diverzity.
Před svou únorovou hospitalizací také František vzbudil kontroverze prodloužením funkčního období stávajícímu děkanovi kardinálského kolegia Givoannimu Batistu Re a odložením volby děkana nového.
V rámci příprav konkláve je právě děkan kolegia důležitou postavou – především v rámci kuloárních debat a lobbingu, které konkláve předchází.
František se tak zřejmě snažil zajistit jak co nejhladší průběh konkláve, tak především to, aby nový papež pokračoval ve směru, který sám nastavil.
To však vůbec není jisté.
Jak je důležité míti Svatého otce
Jak upozorňuje server Politico, volba nového papeže bude politická.
V sázce není „jen“ další osud liberálních reforem uvnitř církve a kurie, které František prosazoval. Katolická církev má jakožto jedna z největších mezinárodních institucí s bezmála jednou a půl miliardou věřících také obrovskou geopolitickou „soft power“.
Vatikán je velmocí měkké síly.
Ne nadarmo se papež – ať už šlo o Benedikta XVI., nebo Františka – vždy držel na čelních pozicích žebříčku stovky nejmocnějších lidí světa, který v letech 2009 až 2018 sestavoval magazín Forbes.
Například v roce 2013 obsadil papež František čtvrtou pozici, po Vladimiru Putinovi, Baracku Obamovi a Si Ťin-pchingovi.
Geopolitická síla katolické církve se projevuje i v mezinárodní diplomacii. Vedle výše zmiňované role ve válce na Ukrajině připomeňme například, že papež František a vatikánští diplomaté sehráli klíčovou úlohu v obnovení diplomatických vztahů mezi Spojenými státy a Kubou.
Svatý stolec
Jindy též Apoštolský či Petrův stolec je úřadem římského biskupa, tedy papeže. Slouží jako duchovní a ústřední řídicí orgán celosvětové katolické církve a městského státu Vatikán. Na rozdíl od Vatikánu není státem, je však plnohodnotným subjektem mezinárodního práva s právy a povinnostmi obdobnými právům a povinnostem států. Zahrnuje i celou Římskou kurii, tedy komplex orgánů a úřadů, který můžeme připodobnit ke vládě.
Vatikán, respektive Svatý stolec, je velmocí měkké síly a pozice hlavy církve s sebou přináší značnou mezinárodní moc. Je proto jasné, že do její volby vstupuje řada aktérů a zájmů, navzdory veškerým snahám, aby byli volitelé před vnějšími vlivy v průběhu konkláve co nejvíce izolováni.
Ubytováni jsou v Domě svaté Marty, odkud dochází do Sixtinské kaple, kde probíhá samotná volba. Nikam jinam nemohou. Po dobu konkláve, které může trvat několik dní, není vstup do kaple, ani do ubikací povolen nikomu kromě kardinálů a nezbytného personálu.
Všem jsou odebrány telefony, nejsou povoleny žádné noviny, televize, rádia ani jiná komunikace. Prostory jsou také kontrolovány na přítomnost odposlouchávacích zařízení.
Do oficiálního oznámení úspěšného zvolení nového papeže, které tradičně doprovází bílý kouř vycházející z komína Sixtinské kaple a rozeznění zvonů, nesmí žádná informace uniknout. Právě na tuto naprostou uzavřenost procesu odkazuje jeho název vycházející z latinského „cum clave“, tedy „s klíčem“.
V těchto místech bychom s klíčem nastoupili my, ale článek necháváme odemčený v dobré víře, že vás inspiruje k podpoře naší práce. Vstupte do Voxpot Klubu a přidejte se k lidem, díky kterým můžeme nadále přibližovat světové dění českému publiku.
Nic z toho však neznamená, že před konkláve a v jeho zákulisí neprobíhá lobbing a vyjednávání.
Ostatně i zvolení do té doby nepříliš známého argentinského kardinála v roce 2013 bylo údajně výsledkem úsilí malé skupiny evropských kardinálů, která vedla mezi voliteli diskrétní, ale vysoce organizovanou kampaň na jeho podporu.
Kdo bude novým papežem?
Výsledek konkláve je těžké předvídat. Ideologicky rozštěpenou církev čeká boj mezi progresivisty, kteří budou chtít pokračovat ve Františkem nastaveném kurzu, a tradicionalisty usilujícími o návrat ke konzervativnějším hodnotám a postojům.
Zároveň se dá očekávat jistý tlak na zvolení takového papeže, který bude konformnější a méně charismatický než František a nebude církev dostávat do konfliktů se světovými vůdci, u kterých si to František „rozházel“, jako jsou například Donald Trump nebo Benjamin Netanjahu.
Seznam jmen, o kterých se v médiích a vatikánských kruzích spekuluje, je dlouhý. Zmiňme však alespoň některé takzvané papabili – ty, kdo se „mohou stát papežem“.
Vzhledem k rostoucímu vlivu Asie a počtu kardinálů z tohoto kontinentu se často skloňuje Luis Antonio Tagle, 67letý kardinál z Filipín, který by se stal prvním asijským papežem. Jistou dobu byl považován i za Františkova favorita, avšak v poslední době údajně papežovu přízeň ztrácel.
Za potenciálního pokračovatele Františkova progresivistického odkazu je považován také 69letý italský kardinál Matteo Zuppi, kterého František před dvěma lety jmenoval mírovým vyslancem na Ukrajině.
Dalším, kdo by zřejmě pokračoval ve směřování nastaveném Františkem, by byl 59letý portugalský kardinál José Tolentino Calaça de Mendonça. Jeho relativní mládí se může zdát výhodou, ovšem v očích volitelů může být naopak diskvalifikující – nejen kvůli nedostatku zkušeností, ale i kvůli skutečnosti, že jeho setrvání v úřadu, a tedy i čekání na další konkláve, by zkrátka mohlo být pro některé ambiciózní kardinály příliš dlouhé.
Jedním z čelních kandidátů je také Pietro Parolin, 70letý italský kardinál a státní sekretář. Byl blízkým spolupracovníkem zesnulého papeže a hraje klíčovou roli ve vatikánské diplomacii. Stál mimo jiné za historickou – a hojně kritizovanou – dohodou mezi Svatým stolcem a Čínou o jmenování tamních biskupů. Ačkoliv je založen spíše progresivisticky, je zároveň pokládán za pragmatika a mohl by být kompromisním kandidátem.
Církev by se po dlouhých staletích mohla dočkat také papeže z afrického kontinentu. Tím se může stát například Peter Turkson, 76letý kardinál z Ghany. Hlasitě se vyjadřuje k otázkám typu klimatické krize, chudoby a ekonomické spravedlnosti, ale zároveň přejímá tradiční postoje církve ohledně kněžství, manželství mezi mužem a ženou či LGBTQ+ lidí.
Za předního kandidáta z řad konzervativců je považován 72letý maďarský kardinál Péter Erdő. Ten je silným zastáncem tradičního katolického učení a doktríny a jeho zvolení by představovalo zásadní odklon od Františkova papežství.
Návrat k tradicionalismu a centralizovanější a hierarchičtější církvi by představoval také 82letý italský kardinál Angelo Scola, který se řadil mezi favority již při konkláve v roce 2013. Proti němu však může hrát jeho poměrně vysoký věk.
Černým koněm konkláve se může stát také kardinál ze Spojených států, 76letý Raymond Leo Burke. Někdejší arcibiskup St. Louis je znám svými vyhraněně konzervativními názory, opakovanými střety s Františkem a dlouhodobou hlasitou podporou Donalda Trumpa. A ta se mu nyní může zúročit – média již spekulují, že právě Burke je Trumpovým favoritem.
Volitelé se samozřejmě těžko nechají přímo ovlivnit názorem amerického prezidenta, ovšem mediální pozornost a lobbing ze strany Trumpovi blízkých konzervativních kruhů mohou Burkea snadno vyhoupnout do čela seznamu potenciálních Františkových nástupců.
Žádné „předvolební průzkumy“ a průběžné zprávy, jak se vyvíjí podpora jednotlivých kandidátů, však nečekejme. Sami volitelé zpravidla dodržují mlčenlivost a nejúčinnější lobbing probíhá skrytě. Jasní favorité v minulosti mnohdy přišli zkrátka a výsledek konkláve byl často velmi překvapivý.
Naplno se tak rozbíhá „hra o trůny“, jejíž výsledek bude mít zásadní vliv nejen na rozdělenou katolickou církev a její bezmála jednu a půl miliardy věřících, ale na celý rozbouřený svět.
