Staronový americký prezident se ukazuje jako krajně zoufalý mírotvorce. Jak si protiřečí ve snahách zastavit ukrajinské krveprolití? A v čem svými postoji nahrává agresorovi?
Od chvíle, kdy Donald Trump přebral pozici šéfa Bílého domu, se dveře nové diplomatické cesty k ukončení války na Ukrajině, neotevřely – naopak.
Boje zesílily, civilní ztráty narostly a mezinárodní tlak na Rusko v lepším případě nemohutní, v horším ochabuje. Místo cesty k příměří se válka vzdálila jakékoli reálné šanci na trvalý a spravedlivý mír.
A zatímco se Trumpova vláda zabývá vlažnými prohlášeními a zavádějícími návrhy, Kreml rozšiřuje svou válečnou mašinerii a ruské útoky na civilní infrastrukturu nabyly nových rozměrů.
Pokud byla Bidenova administrativa slabá, co je potom ta Trumpova?
Za poslední týdny Rusko podniká nejmasivnější vzdušné údery za celou dobu invaze. Stovky dronů a desítky raket zasahují ukrajinská města, včetně porodnice v Oděse, historické katedrály svaté Sofie v centru Kyjeva, škol nebo sportovních areálů.
Jen za poslední měsíc Moskva vypálila na Ukrajinu více než 4000 střel. Poslední noční útok na Kyjev si i kvůli dopadu rakety Kinžál na devítipatrovou obytnou budovu vyžádal dvacet osm obětí a více než sto dvacet zraněných.
Nejnovějším prohlášení starosty města Klička obsahuje varování, že na místech dopadů raket – v centru 3,6milionového evropského města – se nachází kazetová munice. Nad městem se ještě v dopoledních hodinách vznášejí hustá oblaka kouře.
Čtěte také: Když nás zaměří, zdrháme. Vydali jsme se na frontu s ukrajinskými dronaři
V těchto dnech zažívá krušné noci také Charkov, druhé nejlidnatější město Ukrajiny, který je díky blízkosti ruských hranic také cílem leteckých pum. Letecké poplachy nicméně platí po celé zemi – sám mohu dosvědčit, že ukrajinská protivzdušná obrana pracovala i v Zakarpatské oblasti, jen několik desítek kilometrů od slovenských hranic.
Ruská eskalace přitom není jen vojenským krokem. Jde o jasný signál, že Rusko nemá žádný zájem na zmírnění bojů, natožpak mírový kompromis. Návrhy Západu jsou Ruskem ignorovány a místo konstruktivních jednání přichází další vlny destrukce.
Ruská slova, americkými ústy
Podle Moskvy, se jedná o odpověď na útok ukrajinských dronů v rámci operace „Pavučina“, který 1. června zasáhl letecké základny hluboko uvnitř Ruska.
Prohlášení, které zopakoval i Donald Trump, ale nedávají smysl, protože masivní letecké útoky na ukrajinská města proběhla i noc před „Pavučinou“.
Trumpův přístup je nejen liknavý, ale často otevřeně nepřátelský. Krátkým přerušením výměny zpravodajských informací naznačil, že je schopen obětovat i americké benefity, pokud je cílem dostat Ukrajinu do „poslušné“ pozice.
Bránící se zemi označuje za partnera, se kterým je jednání složitější než s Ruskem, přestože souhlasila s bezpodmínečným třicetidenním příměřím, na které Rusko nikdy nepřistoupilo.
Trumpova mírová delegace bez větších rozvah navrhuje jak Ukrajinu rozparcelovat, ale slibované tvrdší sankce vůči Rusku pokračujícímu v útocích nepřicházejí.
USA nejenže odmítá Ukrajině prodat rakety do systémů protivzdušné obrany, ale dokonce přesměrovala dvacet tisíc protidronových střel určených původně pro Kyjev. Přitom to nejsou zbraně, které se dají použít na útok – jejich účelem je ochrana ukrajinských měst a civilistů.
Děláme novinařinu, která Česko propojuje se světem. Nic z toho ale nejde bez vás. Jsme malá redakce, která si nehraje na nic víc, než čím je – ale ví, že odvést světovou práci jde i z Česka, když za vámi stojí komunita, která to vidí stejně. Podpořte Voxpot měsíčním předplatným a neztraťte se v rozbouřeném světě.
Trump několikrát prohlásil, že chce hlavně ukončit krveprolití a zařídit aby „lidé přestali umírat“. Pak ale nelze výše uvedené kroky obhájit taktizováním nebo dokonce strategickou šachovou partií směřující k míru.
Celá situace navrch ukazuje, jaký nesmysl je tvrzení, že ruská invaze je výsledkem zapadních intrik. Pokud by byla Ukrajina po vůli Západu, není vyloučené, že by se již nyní jednalo o začlenění dalších ukrajinských oblastí do ruské ústavy a tedy další legitimizaci genocidních praktik, které na okupovaných území probíhají minimálně od roku 2014.
Čtěte také: Potěmkinův Mariupol. Jak se žije pod ruskou okupací
Umění eskalace
Rusko využívá americké projevy slabosti a váhavosti k dalšímu stupňování agrese. Diplomatické rámce jsou zneužívány jako kouřová clona pro další přípravy na ještě zákeřnější údery a vleklou, opotřebovávací válku.
S ohledem na ruské územní postupy a beztrestnost, které se agresorovi dopřává i přes každodenní válečné zločiny, může jedině velký optimista (nebo naiva) doufat, že má Rusko byť jen minimální zájem válčení a teror ukončit.
A co v současném kontextu hůř: že je něco podobného v Trumpových silách.
Naposledy například jeho administrativa rozpustila mezirezortní pracovní skupinu, zřízenou za účelem formulace strategií tlaku na Rusko, aby urychlilo mírová jednání s Ukrajinou. Nezbývá, než se ptát – pokud byla Bidenova administrativa slabá, co je potom ta Trumpova?
Mír není jen o konci střílení. Zahrnuje obnovení práva, ochranu obětí a vytvoření podmínek, ve kterých se válka nemůže znovu rozhořet. Bez této vize zůstává Trumpovo volání po míru pouhou rétorikou, zakrývající pasivitu a ústupky vůči agresorovi.
Vyjednávání o míru má smysl jen tehdy, když je doprovázeno tlakem, důvěryhodností a obranou základních principů. Pokud západní spojenci nedokážou tyto hodnoty prosadit, zůstane Ukrajina osamocená.
A skutečný mír v Evropě dál nedosažitelný.
