Na osvobození Československa od nacistického režimu se vedle Rusů a Američanů aktivně podílely i jiné národy. Kdo na jaře 1945 umíral na našem území v boji proti okupantům?
Během osvobozování Československa v letech 1944 a 1945 položilo svůj život zhruba 144 tisíc sovětských vojáků. Boj s německými okupanty tu dohromady svádělo 1,7 milionů z nich.
O příslušnících Rudé armády se pak během dekád komunismu i po něm často hovořilo jako o „Rusech”. Ti přitom zdaleka nebyli jediným národem, kdo v boji za osvobození naší země od nacistů umíral.
Jaké další národy prošly před osmdesáti lety naším územím? A jak etnicky pestrá Rudá armáda vlastně byla? O tom všem si Voxpot povídal s vojenským historikem z Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeno Maršálkem.
Maršálek hned v úvodu připomíná, že vklad ruských vojáků v boji proti nacistům byl nezměrný a nelze jej v žádném případě snižovat či nějak jinak ubírat jejich zásluhy. Náš rozhovor směřoval k osvětlení méně známé historie kolem událostí spojených s koncem druhé světové války, jehož osmdesáté výročí si připomínáme.
Pod pojmem Rudá armáda si velká část z nás představí etnické Rusy. Po jejich boku přitom bojovaly národy Sibiře, Kavkazu či asijských zemí. Jaký podíl vlastně tvořili Rusové při osvobozování Evropy?
Národnostní složení Rudé armády ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století procházelo značnými proměnami. V meziválečném období do velké míry kopírovalo složení obyvatel Sovětského svazu. Podíl Rusů v armádě tehdy rostl od zhruba padesát dvou procent do šedesáti na konci třicátých let, kdy v důsledku hladomoru zemřela spousta Ukrajinců (odhady se pohybují mezi třemi až pěti miliony, pozn. red.).
Na konci druhé světové války byl každý pátý sovětský voják na frontě Ukrajinec.
Po vypuknutí se situace změnila. Sovětský svaz v roce 1942 ztratil prakticky celou Ukrajinu a Bělorusko a masivní mobilizace se už týkala jen oblastí, které zůstaly pod sovětskou správou. Podíl Rusů tak přesahoval sedmdesát procent.
Jak se ale fronta posouvala dále na západ a mobilizovalo se nově na osvobozených územích, lze vidět velký procentuální nárůst vojáků ukrajinské a běloruské národnosti. Na konci druhé světové války už byl každý pátý voják na frontě Ukrajinec, což neodpovídalo národnostnímu složení. Rusů bylo naopak slabě přes šedesát procent.
Zmínil jste velký počet Ukrajinců. Československo osvobozovaly mimo jiné ukrajinské fronty – lze říct, že ukrajinských vojáků na našem území bylo ještě více?
To je trochu komplikovanější. Ukrajinský front neznamená, že by byl tvořen jen Ukrajinci, ale že operoval na Ukrajině. Pravdou však je, že armáda pak byla nejčastěji doplňována z místních obyvatel. Ztráty byly obrovské.
Koněv i Malinovskij
Jakou sehráli Ukrajinci při osvobozování roli?
Tak například čtvrtý ukrajinský front, který se zapojil do bojů o Ostravu, čítal podle sovětských zdrojů přibližně sto padesát tisíc Rusů a sto tisíc Ukrajinců. Podobně to s velkým počtem Ukrajinců vypadalo i v případě prvního ukrajinského frontu (osvobozoval mimo jiné Prahu a velel mu maršál Koněv, pozn. red.) a druhého (osvobozoval hlavně část Slovenska a Moravu a velel mu maršál Malinovskij, pozn. red.).
Zmínil jste maršála Malinovského a jeho legendární front, který prošel Moravou. Podle dobových svědectví byla řada jeho vojáků asijského původu. Sdružoval více národností, než bylo u jiných jednotek obvyklé?
Některé z těchto zpráv okolo Malinovského frontu se zakládají na pravdě, mnohé ale přerostly do mýtů, které skutečnosti příliš neodpovídaly. Tradovalo se například, že byl plný Tatarů, Uzbeků a dalších asijských etnik, což nebyla úplně pravda.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
