Ve čtvrtek 21. prosince proběhla na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy masová střelba. Samotnou tragédii bohužel umocnilo i neprofesionální pokrytí značné části české mediální scény.
Nejprve to nejdůležitější. Pokud se vás tragická událost dotkla a potřebujete pomoc, Karlova univerzita spustila „chatovou podporu“, neváhejte ji využít. Lidé mimo UK se mohou obrátit na některý z celé řady dalších krizových kontaktů, které najdete přehledně vypsané taktéž na webu univerzity. Pokud byste rádi pomohli, na serveru Darujme najdete sbírku. Následující článek probírá některé detaily nejen z pražské masové střelby – zvažte prosím, jestli ho opravdu v tuto chvíli chcete číst.
Masové střelby jsou z mediálního pohledu velmi ošemetné. Je jasné, že primární funkcí médií je informovat veřejnost o tom, co se právě děje. Navíc u podobných událostí mohou včas a vhodně šířená varování doslova zachránit životy.
V protikladu k tomuto základnímu poslání tu ale stojí potřeba nenapáchat informováním další škody. Toho se média v případě masových střeleb mohou dopustit celou řadou způsobů. Některé jsou relativně očividné: jako například necitlivé zpovídání svědků nebo necitlivé a senzacechtivé pokrývání a nadbytečné sdílení záznamů explicitního násilí, které mohou retraumatizovat přeživší.
Pokrytí aktuální pražské střelby v podání celé řady českých médií se ihned setkalo s ostrou kritikou především z řad dalších novinářů. Například studentstvo žurnalistiky a komunikačních studií sepsalo otevřený dopis českým redakcím, ve kterém autoři vypichují největší etické prohřešky.
„Jako studenti žurnalistiky a budoucí generace novinářů jsme zděšeni přístupem některých redakcí. Domníváme se, že v řadě z nich došlo k porušení etického kodexu a k prokázání, že média jsou pouhým zdrojem příjmů, nikoliv informační službou,“ uvádí tu.
Vyzdvihujte oběti, hrdiny a přeživší. Informujte pouze o faktech, aniž byste pachatele nebo jeho činy přibarvovali.
Mezi nejjasnější tabu by u masových střeleb mělo patřit bezohledné sdílení informací o pohybu potenciálních obětí na místě činu. Bohužel i k tomu u střelby na Filozofické fakultě došlo: například server Seznam Zprávy naprosto nepochopitelně v článku vypublikovaném ještě předtím, než policie informovala o smrti pachatele, sdílel fotografii, která zobrazovala studenty schovávající se před střelcem na římse budovy fakulty. Pachatel se přitom ještě chvíli předtím pohyboval na přilehlém balkónku.
Šéfredaktor serveru Seznam Zprávy Jiří Kubík uveřejnil reakci na kritiku pokrytí střelby na Filozofické fakultě. Uvádí, že fotografie ze střechy neměla být vůbec zveřejněna. Upřesňuje ale, že ji jeho redakce zveřejnila v 15:52 – to odpovídá informacím, které má k dispozici naše redakce. Policie veřejně uvedla, že byl pachatel eliminován v 15:59, nicméně šéfredaktor Kubík píše, že Seznam Zprávy se o jeho smrti měly dozvědět s předstihem v 15:52. Tuto skutečnost se nám v tuto chvíli nezávisle ověřit nepodařilo.
Vzhledem k tomu, že pachatel zemřel v 15:20, není ale pravdou, že by fotografii zveřejnili v momentě, kdy by byl střelec schopný lidi na římse ohrozit (byť v tu chvíli nebylo jisté, jestli nemá spolupachatele), jak naznačoval náš text. Za tuto chybu se redakci Seznam Zpráv omlouváme.
Ze Spojených států jsou známy případy, kdy pachatel v průběhu masové střelby monitoroval pokrytí svého činu na internetu. Fotka takříkajíc v přímém přenosu dokumentující polohu ohrožených lidí tak představuje přímé nebezpečí a naprostou mediální nezodpovědnost.
Mezi časté nešvary v úvodních chvílích pokrytí masové střelby také patří zvěsti o tom, že útočníků je více. Na základě výpovědí svědků a přeživších se často do zprávy dostávají domněnky o tom, že střelba přicházela z více stran a pachatel nemohl být jeden.
V drtivé většině případů se existence dalších střelců nepotvrdí. Naprosto pochopitelné zmatení vychází většinou jen z toho, že se dotyční dostali do traumatické situace, kdy jsou pod palbou, poprvé v životě – ohlušující zvuk střelby se odráží v ozvěnách a po útočníkovi většinou střílí policie, což může vyvolat dojem, že střely létají odevšad.
Čtěte také: Za rozhovor vyhazov. „Řekli mi, že byl propalestinský“
Je ale důležité podotknout, že některé masové střelby má skutečně na svědomí vícero pachatelů a bylo by chybou předpokládat, že jich nemůže být více. Nejpřesnější informace by měly mít vždy zasahující bezpečnostní složky a je třeba dbát jejich rad a pokynů.
Identita pachatele
Nejen pro média představuje specifickou výzvu to, jak nakládat s identitou pachatele. Ve Spojených státech, které mají bohužel s masovými střelbami opravdu velké zkušenosti, se v uplynulých dekádách stále častěji doporučuje především jméno a fotografie pachatele uveřejňovat co možná nejméně.
Může se to zdát značně neintuitivní. Kromě fotografií z místa se jedinci v médiích i mimo ně často mohou dostat k identitě a fotografii pachatele primárně přes policií vyhlášené pátrání. Stejně tak tomu bylo i u pražské střelby.
„Prosíme novináře a média, aby se pokud možno vyhýbali opakovanému zveřejňování jména pachatele a jeho fotografie. Zkušenosti z podobných případů ze zahraničí ukazují, že tímto způsobem může jeho příběh inspirovat další pachatele,“ uvedl po střelbě tiskový mluvčí ministerstva vnitra Ondřej Krátoška v dopise rozeslaném českým redakcím.
O citlivost prosil média přímo i ministr vnitra Vít Rakušan. „Detailní sdílení příběhu toho útočníka včetně různých detailů, takové trochu bulvární sbírání střípků a rychlé zveřejňování nevede opravdu k ničemu dobrém,“ řekl například pro Český rozhlas.
Proč je důležité s identitou pachatele nakládat co nejcitlivěji vysvětluje americký spolek No Notoriety (tedy volně přeloženo „Žádnou proslulost“). Ten si klade za cíl to, aby se kolem pachatelů masových střeleb umenšilo budování potenciálních kultů osobnosti, které mohou média svým neuváženým pokrytím posilovat.
No Notoriety založili Tom a Caren Tevesovi, kteří přišli o syna při masové střelbě v coloradském kině v roce 2012. Na webu svého spolku uvádí vyčerpávající seznam příkladů masových střeleb, jejichž pachatel byl inspirován předchozími střelbami a jejich mediálním pokrytím.
„Dnes už víme, že jeden vrah inspiruje druhého. Musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom zabránili budoucím zvěrstvům, která by mohla být důsledkem rozsáhlého mediálního pokrytí osob, které se o taková běsnění pokoušejí nebo je páchají. Organizace No Notoriety je přesvědčena, že jediným vzkazem médií potenciálním vrahům by mělo být: tímto způsobem se vám již slávy nedostane,“ uvádí Tom a Caren Tevesovi na svém webu.
Své poznatky opírají i o řadu vědeckých studií. Jsou přesvědčeni, že tento nechtěný efekt jde s trochou snahy omezit. Nepopírají ale, že každá situace pochopitelně vyžaduje specifický přístup. „Naše protokoly jasně uvádí, že pokud to pomůže k zadržení pachatele, mělo by jeho jméno i fotografie být uváděny,“ dodávají.
„Nežádáme, aby bylo jméno ze zpráv zcela vyřazeno. Žádáme však, aby média při informování o masových vrazích brala v úvahu bezpečnost veřejnosti – aby tak jednala zodpovědně a dobrovolně. Vyzdvihujte oběti, hrdiny a přeživší. Informujte pouze o faktech, aniž byste pachatele nebo jeho činy přibarvovali. Omezte jméno pachatele na jednu zmínku v článku, nikdy ne v titulku, a bez titulní fotografie.“ (Vždy je nutné brát ohled i na pocity konkrétních pozůstalých a v tomto případě rektorát UK tlumočil jejich prosbu, aby s ohledem na jejich truchlení média minimalizovala zobrazování obětí, pozn. red.)
Jméno a fotografie pachatele přitom okolovala celou řadou českých médií. Nejmenší servítky si v tomto ohledu bral server Novinky.cz, který v přímém rozporu s těmito doporučeními dlouhé hodiny nechal viset nezcenzurované jméno a fotografii pachatele přímo v titulku a titulní fotografii svého hlavního článku ke střelbě.
Šéfredaktor serveru Seznam Zprávy Jiří Kubík zase na sociální síti X (dříve Twitter) ubezpečoval čtenáře, že „identitu pachatele ani jeho podobu nezveřejňujeme“. Minimálně v jednom článku (teď už pozměněném) a tweetu ze dne střelby ale jeho redakce operovala s plným jménem.
1. Identitu pachatele ani jeho podobu nezveřejňujeme. Nechceme přispívat k tomu, aby se jím kdokoliv další inspiroval. Neznamená to ale, že nebudeme psát o tom, co ho k takovému činu dovedlo a zda se tomu dalo zabránit.
(5/9)— Seznam Zprávy (@SeznamZpravy) December 22, 2023
Neodpustím si osobní poznámku. Vzhledem k tomu, že přes čtyři roky připravuji podcast o dění právě ve Spojených státech, nemohl jsem se vyhnout pokrývání už několika masových střeleb.
Poslouchejte také: Redneck | Další masová střelba ve Spojených státech. Nejhorší v historii Maine
Přesně z výše uvedených důvodů jsem se rozhodl neuvádět v daných dílech podcastu jméno pachatele vůbec. A můžu tedy z vlastní zkušenosti potvrdit, že opravdu není těžké se to či onou tragédií zabývat třeba i velmi detailně, aniž by člověk sklouzl k podobným nešvarům a senzacechtivé fetišizaci proběhlého teroru a motivací pachatele.
Nejde přitom o snahu identitu pachatele ututlat. To ani v internetové éře moc dobře nejde – kdo se ke jménu, podobě i všem dalším možným detailům o pachateli dostat chce, tak se mu to povede. A je samozřejmě důležité, aby podrobnosti o celé tragické události média znala například proto, aby mohla konfrontovat státní orgány ohledně jejich případných pochybení.
Je však dobré dbát na to, aby redakce nepouštěly ven podrobnosti o střelbě v takové podobě, která událost perverzním způsobem činí atraktivnější pro potenciální napodobitele. Česká policie druhý den po tragédii na Filozofické fakultě oznámila, že ráno zadržela osobu, která se předchozí střelbou chtěla inspirovat.
Manifesta jako zbraň
Specifickou kapitolu pokrytí aktuální pražské tragédie představuje pachatelův údajný kanál na sítí Telegram. V hodinách po střelbě se začal šířit po sociálních sítí opět za vydatné podpory některých velkých médií. V tuto chvíli přitom stále není jasné, jestli tato slova psal právě pachatel střelby na Karlově univerzitě. Jak nejlépe zdokumentoval Ondřej Soukup z Českého rozhlasu, je tu naopak celá řada indicií, které naznačují, že by se mohlo jednat o podvrh.
Nehledě na pravost tohoto konkrétního telegramového kanálu ale představují vzkazy od pachatelů a v některých případech i vyložené manifesty samostatný problém, co se mediálního pokrytí týče.
Spíše než na otázku: ‚Co nám manifest může říci o pachateli a útoku?‘ bychom se měli zaměřit na důležitější otázku: ‚Proč chtěl útočník, abych toto četl?‘
Je samozřejmě pochopitelné, že po hrůzném a těžko pochopitelném zločinu má člověk tendenci se chytat jakékoli možné informace, která by mu mohla pomoci pochopit, proč se něco tak strašného stalo. „Spíše než na otázku: ‚Co nám manifest může říci o pachateli a útoku?‘ bychom se měli zaměřit na důležitější otázku: ‚Proč chtěl útočník, abych toto četl?‘,“ poznamenává na webu Logically Emmi Conley, výzkumnice zabývající se masovými střelbami.
Vzkazy, které po sobě pachatel zanechá, je proto nutné brát jako prodlouženou ruku vrahova útoku. „Tyto manifesty jsou cíleně sepsány tak, aby se staly předmětem mediální manipulace. Jsou napsány a zveřejněny tak, aby vyvolaly co největší novinářský ohlas,“ vysvětlovala Whitney Phillips ze Syracuse University časopisu Wired.
Obsah „manifestů“ nemá smysl přeceňovat i z jiného důvodu. Jak zjistili například výzkumníci newjerseyjské Montclair State University, až 80 procent manifestu pachatele jedné z loňských amerických střeleb bylo zkopírováno z jiných zdrojů. I kvůli tomu je vhodné tyto texty vnímat především jako vrahovu snahu získat svým činem co největší pozornost.
Čtěte také: Osamělí vlci z alt-right vydali manuál pro seberadikalizaci. V komunitě Terrorgramu byl i slovenský střelec
To neznamená, že by se texty vrahů nemělo zabývat například široké spektrum výzkumníků či že by měly podléhat digitální cenzuře. Stejně jako u identity a podoby pachatele by ale i u pachatelových textů měla média brát ohled na efekt, které jejich potenciálně skandalizující pokrytí může mít.
Jako vždy je nutné posuzovat veřejný zájem na publikaci v kontrastu především s až voyeurskou tendencí skandalizovat každý detail zločincova jednání, která může motivovat budoucí masové vrahy.
