Armáda

14. 04. 2022, 04:53

Proč prohráli Rusové bitvu u Kyjeva? Invazní armáda se rozpadala za pochodu

Jakub Ježek

O některých důvodech porážky Ruska v bitvě o Kyjev se diskutuje na všemožných úrovních erudice a takřka všude. Některé z nich jsou přeceňované, další nedoceňované, význam jiných zas není zasazen do kontextu nezbytného pro jejich pochopení.

Kdo jen trochu narazil na historii, jistě zaslechl názvy zásadních střetů, které formovaly průběh vojenských konfliktů. Bitvy u Thermopyl, Wogastisburgu, Kresčaku, Lipan, Waterloo, Gettysburgu nebo Stalingradu. Staly se námětem bezpočtu odborných i populárních knih, inspirovaly filmaře, básníky i tvůrce počítačových her.

Je víc než pravděpodobné, že do toho seznamu přibude i bitva u Kyjeva z jara 2022.

Nikdo do poslední chvíle nic neví

Nejeden pamětník základní vojenské služby v Československu si vzpomene na až patologickou posedlost svých velitelů vojenským tajemstvím. To bylo pro armádní struktury natolik zásadní, že kromě námětu plánovaného cvičení mohlo zahrnovat i stav zásob těstovinových kolínek v kantýně.

Za ztrátou ruských generálů hledejme to, že – ač to zní neuvěřitelně – museli osobně řešit třeba dopravní zácpy či potíže při stavbě pontonového mostu.

V rusko-sovětské vojenské tradici se vše a všem – s výjimkou nejužšího kruhu velení – utajuje do poslední chvíle. S průběhem a cílem jakékoli operace jsou mužstvo, poddůstojníci a nižší důstojníci seznamováni až těsně před jejím zahájením, navíc jen v nejmenším možném rozsahu, který považuje velení za nezbytně nutný. Ptát se po záměru, či dokonce smyslu rozkazu je podezřelé a budí nelibost.

Takový styl řízení má samozřejmě své výhody. Je jednoduchý, není nákladný na výcvik a vzdělání nižších článků velení i mužstva, a zejména v dřívějších dobách mohl opravdu reálně znesnadňovat zpravodajské snahy protivníka. Čím víc se věci vyvíjejí dle předem narýsovaného plánu, tím lépe. Problém však nastává, pokud se vyvíjejí jinak, což se právě stalo u Kyjeva.

Čtěte také: Pobrat, co doma neshořelo, a když zbude čas, vyhrabat příbuzné z trosek

Sovětská, potažmo ruská vojenská doktrína počítá s masivním nasazením dělostřelectva, které demoluje prostor, kudy má postupovat pozemní armáda. K tomu ale prakticky nedošlo – dělostřelectvo se omezovalo na ad hoc střelbu na předpokládaná místa soustředění obránců.

Ruské pozemní jednotky v obrněných transportérech a nákladních automobilech se snažily přijet k hranici Kyjeva a obklíčit ho ze severozápadu, jihozápadu a severovýchodu. Přitom ale za sebou nechávaly obránce města, kteří mohli i nadále napadat přijíždějící posily i zásobovací konvoje s palivem, náhradními díly a znemožňovat odtah poškozené, ale znovupoužitelné techniky.

Oproti rozšířené představě laiků nejsou tanky určené k boji s jinými tanky. Účelem jejich nasazení je zejména poskytovat palebnou podporu pěchotě a likvidovat opevněná postavení protivníka. V soudobých válkách je i ten nejlepší tank nekrytý pěchotou a případně i protivzdušnou obranou snadným cílem.

Plánoval snad ruský generální štáb využít tanky v kyjevské ofenzivě jen jako demonstraci síly při vjezdu do ukrajinské metropole? Existoval vůbec nějaký plán na dobytí Kyjeva, počítající s tím, že se Ukrajina bude takovému útoku bránit nad rámec například přestřelek ve městě?

Mrtví generálové a bloudící vojáci

V situaci, kdy se akce nevyvíjí dle plánu nebo když se objeví okolnost, se kterou jeho strůjci nepočítali, musí nastoupit improvizace a co nejefektivnější a nejrychlejší reakce. Přímo teď, hned a na místě, kde vzniklo, ne ze štábu kdesi hluboko za frontou.

Nepopiratelné vojenské úspěchy útočných operací Hitlerových polní maršálů Waltera Modela nebo Ericha von Mansteina jsou spojovány pravě s vytvořením robustní struktury nižších velitelů, kterým bylo svěřeno právo samostatně se rozhodovat a reagovat na aktuální vývoj v poli. Neslavný konec Hitlerova tažení pak souvisel právě s omezováním těchto kompetencí spolu se ztrátami zkušených důstojníků a poddůstojníků působících přímo na bojišti.

Čtěte také: Dřív programovali nebo učili, teď mají střílet. Fotoreportáž z pozic kyjevské teritoriální obrany

Při ruském útoku na Kyjev padlo několik generálů. Za ztrátou nejvyšších důstojníků nebyly ani tak operace v týlu nepřítele, léčky nebo sestřely a poruchy letadel, jak bývá zvykem. Jejich přítomnost přímo na frontové linii a smrt kulkami odstřelovačů nebo granáty z ukrajinských houfnic byla způsobena zcela prozaickými důvody. Ač to zní neuvěřitelně, byli nuceni osobně řešit zádrhele typu „dopravní zácpa“ nebo potíže při stavbě pontonového mostu.

Na rozpory mezi plánem a skutečností v poli doplácelo i mužstvo. Internet byl plný videí bloudících ruských vojáků hledajících pohonné hmoty, ztracených mezi vesnicemi nebo takových, jimž se v chaosu ucpávek podařilo najít objízdné trasy, takže zabloudili hluboko na území protivníka.

Ti, kteří padli do zajetí, pak vcelku hodnověrně na videích tvrdili, že byli drženi v polních táborech bez informací a povědomí o situaci až do chvíle, kdy přišel vágní rozkaz k vyražení vpřed. A to jen s obecně definovaným cílem typu „směr Kyjev“. Takto se vojáci ocitali nejen zcela bez velení, znalosti smyslu a cílů svého počínaní, ale dokonce bez jakékoli mentální přípravy na skutečnost, že jdou do války a že někdo bude usilovat o jejich životy.

Významnou část invazní armády u Kyjeva navíc tvořili branci. V sovětsko-ruské armádní korupci, brutální šikaně ze strany důstojníků i branců starších ročníků a až otrockém zneužívání branců jako neplacené pracovní síly se tak ukázal další problém. Mezi branci jsou nadprůměrně zastoupeni příslušníci neslovanských národů a lidé z nízkých sociálních vrstev v odlehlých, takřka zapomenutých a rozkládajících se koutech obrovské země.

V zkostnatělém systému ruské armády je logické se pyšnit zázračnými raketami. Kdo by se však v Kremlu chlubil pravidelnou kontrolou pneumatik či baterií?

Mladí muži, jejichž rodiny disponují hmotným i sociálním kapitálem, se povinné vojně dokážou v korupčním prostředí vyhnout. Lidé bez něj takovou možnost nemají, nebo pro ně armáda dokonce může představovat sice problematický, ale alespoň existující „výtah“ do alespoň nějaké perspektivy. Vezoucí je z míst ovládaných chudobou, alkoholismem a zmarem. O to menší je samozřejmě jejich odhodlání položit život ve válce rozpoutané ruskou vládnoucí elitou tisíce kilometrů od domova.

Zpuchřelé pneumatiky a hypersonické rakety

Rigidní systém velitelské hierarchie, kde absentují smysl pro povinnost, iniciativa a pravomoce nižších článků velení, má krom zmiňované nepružnosti další vlastnost, která se ukázala jako fatální. Systém distribuované nezodpovědnosti.

V praxi tak dochází k paradoxu, kdy se na jedné straně nejvyšší armádní a vojensko-průmyslové špičky mohly v Kremlu chlubit personálně i materiálně nesmírně nákladnými programy vývoje nových generací raket či stíhacích bombardérů. Na druhé straně pak byli vojáci u Kyjeva nuceni opouštět kolové obrněné transportéry BTR, protože jim popraskaly zpuchřelé pneumatiky.

Z vysílaček někdo vykradl baterie. Obaly aktivní ochrany pancéřování byly prázdné a zůstaly v nich pouze prolisované plastové výztuhy. Jejich fotografie mimochodem daly vzniknout sice atraktivnímu, ale nepravdivému, a o to rozšířenějšímu posměšnému tvrzení, že Rusové své obrněnce chrání platy od vajíček.

https://twitter.com/oryxspioenkop/status/1500072771149348866

V tak zkostnatělém organismu, jaký v roce 2022 představovala ruská armáda, je logické se pyšnit hypersonickými raketami nebo při cvičeních až zázračně fungujícími protileteckými systémy nové generace. Kdo by se však v Kremlu chlubil pravidelnou kontrolou pneumatik, baterií nebo sborem poddůstojníků, kteří mají důvěru mužstva a kvalifikaci k samostatnému řešení nenadálé situace?

Kolony a slepí výsadkáři

Jednou z mála výjimek, která nesla rysy konkrétnějšího vojenského plánu v celé katastrofální ofenzivě proti ukrajinskému hlavnímu městu, byl pokus o obsazení Antonovova mezinárodního letiště vrtulníkovým výsadkem přibližně tří stovek příslušníku ruských elitních sil. I tak to však byl pokus neúspěšný. Část výsadku byla během nočních bojů pobita, zbytek se z letiště stáhnul.

https://twitter.com/tolstoybb/status/1502704948202520577

Ruskem zveřejněné video se následně stalo objektem údivu, protože výstroj minimálně části výsadku prozrazovala absenci vybavení pro noční boj. Tato akce, spolu se snahou poskytovat alespoň nějakou přímou vzdušnou podporu hrotu ruského útoku pomocí nízko létajících bitevníků Su-25, přesto představuje jistou výjimku v chaosu.

Z celkového pohledu ruská ofenzíva na Kyjev nebyla ničím jiným než váznoucí masou techniky pohybující se od místa A, tedy hranic na sever od města, do místa B, Kyjeva.

Zázračné zbraně války nevyhrávají, pěchota ano

Lesnatý a často i podmáčený terén severně od Kyjeva, kde se těžká technika může mimo omezený počet hlavních zpevněných cest pohybovat velmi obtížně, se stal výhodou pro obranu Kyjeva. Terén poskytoval dobré krytí a možnost nepozorovaně se přiblížit ke kolonám ruské techniky mířící na jih. Okupanti se tak stali snadným cílem ostřelovačů a bojovníků vybavených ručními protipancéřovými zbraněmi.

Těch bylo krátce před započetím invaze a v jejím průběhu dodáno na Ukrajinu neuvěřitelné množství. Jen ze Spojených států dorazilo 1400 moderních „vystřel a zapomeň“ samonaváděcích střel Javelin, ale i 7000 dalších méně sofistikovaných střel. Británie už před započetím ruského útoku dodala 2000 systémů NLAW, fungujících na stejném principu jako Javelin, a od té doby posílá další.

Kromě nich spojenci posílají na Ukrajinu i mnoho švédských AT4, nebo německé Panzerfaust 3. O jejich skutečně masivním počtu napovídá i to, že dle videí a fotografií nebyly distribuovány pouze mezi příslušníky armády, ale též místním i zahraničním dobrovolnickým skupinám.

Tyto protitankové zbraně se staly jednou z legend ukrajinského odporu. Ve své podstatě ale nepředstavují samy o sobě zázračnou zbraň. Samotné střely s kumulativní náloží schopnou propálit pancíř tanků, natož pak méně obrněných vozidel se používají už od druhé světové války. Princip, na kterém jsou založeny, je znám ještě déle. Zlepšuje se jen jejich průraznost nebo u některých také schopnost navádění na cíl, případně i dostřel.

Jejich účinnost nejen při obraně Kyjeva byla podmíněna dvěma navzájem se podporujícími výhodami obránců. Velikým množství exemplářů těchto zbraní, které umožňovalo i v případě drahých Javelinů nebo NLAW střílet – s trochou nadsázky – po čemkoli, co se hnulo.

A zadruhé i dostatečným počtem vysoce motivované pěchoty ochotné tyto zbraně nést a dostávat se do těsného kontaktu s nepřítelem i za cenu ohrožení nebo ztráty vlastního života. Ani ty nejsofistikovanější střely ale neznamenají 100% jistotu zásahu, nemluvě o těch „hloupějších“. Videa z obrany Kyjeva pořizována a zveřejňovaná jejich obránci z pochopitelných důvodů ukazují hlavně úspěšné zásahy.

Zatímco na zemi kralovaly protitankové střely, ruční protiletecké rakety dokázaly téměř nahradit ukrajinské letectvo.

Není to poprvé v moderních válkách, kdy dostatek pokročilejších protitankových zbraní a vysoce motivovaná pěchota připravená položit život dokázaly změnit poměry na bojišti tváří v tvář papírově silnějšímu nepříteli.

V roce 2006 takto zaskočil Hizballáh izraelskou armádu v jižním Libanonu a její tehdy supermoderní tanky Merkava IV. Protivládní povstalci v Sýrii dokázali léta úspěšně bojovat proti vládním silám i díky masivním dodávkám řízených protitankových střel TOW z USA a dalších zbraní ze států Perského zálivu. V Jemenu zas síly bojující proti koalici vedené Saúdskou Arábií dokážou Íránem dodávanými raketami ohrožovat tanky, i ty nejmodernější, a vzdorovat tak již osmým rokem.

Moderní protitankové řízené rakety Javelin má v počtu desítek kusů ve své výzbroji i Armáda ČR. Dá se očekávat, že díky válce na Ukrajině přijde hned z několika stran tlak na jejich další pořizování. Nemělo by se ale zapomínat, že bez toho, že jimi obránci Kyjeva disponovali v množstvích, jaké by si žádný stát s výjimkou vojenských velmocí nemohl dovolit, by jejich nasazení nebylo zdaleka tak úspěšné.

Javeliny na zemi, Stingery ve vzduchu

Už při rozpoutání války dokázali ruští útočníci zneškodnit většinu radarů a velkých protileteckých zbraní. Putinovo letectvo mělo velkou početní převahu a takzvaný Kyjevský přízrak, eso ukrajinských vzdušných sil, který měl mít v prvních dnech bojů na kontě až deset sestřelených ruských letadel, spadá spíše do říše legend, které se v časech válek objevují.

Ovšem ani po zničení protileteckých systémů a potlačení letectva Ukrajiny nezůstala země bezbranná proti útokům ze vzduchu. Zatímco na zemi kralovaly protitankové střely, ruční protiletecké rakety téměř dokázaly nahradit ukrajinské letectvo a protivzdušnou obranu.

I ty byly a jsou dodávány v množství tisíců kusu. Americké Stingery, britské Starstreaky nebo původně sovětské Strely, Igly či jejich polský derivát Grom mají na Ukrajině na kontě většinu sestřelených ruských letadel a vrtulníků.

Vzhledem k omezenému dostřelu i možnosti bránit se letící raketě pomocí klamných cílů je snad ještě více než u obdobných protitankových zbraní ukrajinský úspěch podmíněný velkým počtem raket, jež má od spojenců dispozici. Pokud by Ukrajinci byli nuceni střelami šetřit a například střílet jen, když by měli maximální pravděpodobnost zásahu, hrály by tyto zbraně mnohem menší roli.

Drony turecké, sebevražedné i hobby

Vedle amerických protitankových Javelinů se symbolem války na Ukrajině staly turecké drony Bayraktar TB2. Jejich proslulost vysoce přesáhla okruh zájemců o moderní konflikty a staly se už součástí lidového folklóru.

Ukrajina ale není zdaleka prvním konfliktem, ve kterém jsou nasazovány. Od svého vzniku v roce 2014 se užívají v Sýrii na straně Turecku podřízených povstaleckých milicí. Dále pak ve válce, kterou vede Ankara proti kurdským a jezídským bojovníkům a bojovnicím v Sýrii a Iráku. Významnou roli hrály v občanském konfliktu v Libyi, v arménsko-ázerbajdžánských bitvách o Náhorní Karabach a nasazuje je i etiopská vláda proti povstalcům.

Čtěte také: Začínáme to tu čistit od těch fašistů, těch hovad: Reportáž z nestabilní fronty mezi okupanty a obránci Ukrajiny

Drony Bayraktar kombinují několik výhod. Disponují zařízením schopným přinášet v dobré kvalitě aktuální přehled o bojišti a pohybu nepřátel. Mohou nést výzbroj, byť početně a hmotnostně omezenou. A zatímco dodávky mnohem dražších, pokročilejších a lépe vyzbrojených dronů jsou svazovány restrikcemi, či dokonce podmiňované vytvořením zázemí pod kontrolou země původu, Turecko je v tomto benevolentnější. Oficiální postoj je takový, že se vždy jedná o rozhodnutí privátní firmy, s kým se domluví na dodávkách.

Pozorovatelé to spojují s dlouhodobou a cílevědomou tureckou vojenskou diplomacií, která usiluje o vytvoření co nejrozsáhlejší sítě vojenskostrategické spolupráce Turecka po celém světě. Roli jistě hraje i to, že Selçuk Bayraktar, spolu se svým otcem Özdemirem majitel firmy Baykar, která drony vyrábí, je manželem Sümeyye Erdoğan, a tedy zetěm mocného tureckého prezidenta.

Putinova armáda nevyužila takřka žádnou ze svých silných stránek, Ukrajinci naopak proměnili své výhody téměř bezezbytku.

Na ukrajinské bojiště míří i další drony. Jednak jsou to americké Switchblade, které patří do kategorie takzvaně sebevražedných. V podstatě jde o miniaturní střely s plochou dráhou letu, nesoucí několik málo kilogramů výbušniny, schopné manévrovat a zasahovat nepřátelskou techniku, úkryty nebo i vytipovaná vozidla velitelů. Jsou nenápadné, laciné, do poslední chvíle nebudí pozornost a obrana proti nim je problematická. S velkým úspěchem nasadila obdobné izraelské drony Orbiter 1K i armáda Ázerbájdžánu v bojích v Karabachu v roce 2020.

V ukrajinské válce se však využívá ještě jeden typ dronů. Ty malé, z kategorie hobby, které si může koupit prakticky každý. S jejich pomocí mají obránci v předních liniích přehled o dění v okolních vesnicích, za lesem nebo kopcem a díky nim mohou koordinovat svou činnost nebo navádět dělostřelectvo.

https://twitter.com/i/status/1513503686181507073

Na ukrajinské dělostřelectvo se někdy v nadšení z Javelinů a Bayraktarů neprávem zapomíná. Spousta záběrů zničené ruské techniky a jejího okolí přitom nese stopy dopadů dělostřeleckých granátů z houfnic. Nic takového by ale nebylo možné bez schopnosti sledovat stav bojiště v reálném čase ze vzduchu, odposlechu mnohdy nešifrované ruské komunikace a spolupráce mezi odvážnou pěchotou a připravenými dělostřelci.

Čtěte také: Vidím ti na očích, že jsi sabotérka: Bombardovaný Kyjev ovládá odvaha i paranoia

Informace, výcvik a výhody

V pozadí dodávek zbraní, které jsou předmětem palcových titulků, spekulací i politikaření evropských států, je zapomínáno i na roli zpravodajské a výcvikové pomoci, jež na Ukrajinu proudila a proudí.

Podél hranic kaliningradské enklávy, Běloruska, Ukrajiny a Moldavska operují letouny E-3A, RC-135 a obrovské drony Global Hawk, napěchované nejmodernější zpravodajskou technikou. Ještě před započetím invaze také odsouhlasila Evropská unie vyslání specialistů svého Cyber Rapid Response Team.

Přehled o aktuálním stavu bojiště v několika úrovních a schopnost na něj reagovat byly spolu s odhodlanou a vybavenou pěchotou rozhodujícím faktorem bitvy o Kyjev. Obránci využívající prvky asymetrické války dokázali nástup ruských okupantů na hranici metropole zastavit, rozbít jeho zásobovací trasy, demoralizovat a vyčerpat tak, že po krátkém přechodu do obrany ustoupili zpět. Proti konvojům okupantů mířícím na Kyjev se uplatnily i IED – improvizovaná výbušná zařízení odpalovaná z úkrytu. Jejich užívání je tradičně spojováno s povstaleckými skupinami a dalšími nestátními aktéry, nikoli s regulérními armádami.

Od rozhoření konfliktu na Donbasu a anexe Krymu v roce 2014, kdy byla ukrajinská armáda na pomezí rozpadu, urazila obrovský krok. Odešla řada důstojníků pamatujících si studenou válku a na jejich místo nastoupili mladí a motivovaní lidé. V posledních letech pak v zemi působila řada instruktorů ze Západu.

Už jen z kvality ošetření zraněných ukrajinských vojáků je vidět, že byli obránci dobře připraveni. I vědomí, že pro vás spolubojovníci, když vám jde o život, udělají maximum možného, musí mít velký vliv na morálku.

Řada ne vždy souvisejících faktorů tak v konečných důsledcích zavinila vojenskou pohromu ruského útoku na Kyjev. Zatímco Putinova armáda nedokázala využít takřka žádnou ze svých silných stránek, Ukrajinci proměnili své výhody téměř bezezbytku.

Po ruském ústupu od Kyjeva jsou dnes odhalovány další a další válečné zločiny páchané vojáky rozpadajícího se a zcela demoralizovaného ruského útoku. Zločinu proti míru – vedení útočné války – se v první řadě dopustili ti, kteří útok na Ukrajinu nařídili a jež mu velí.

Podívejte se také na naši reportáž o obráncích Kyjeva: