Vlající vlajky, široké úsměvy, ale také opatrné pohledy směrem k ozbrojencům. A slova o problémech, které válkou zničenou Sýrii sužují. Jak to vypadá v zemi, která se před rokem zbavila krutého diktátora, popisuje ze své reportážní cesty Jolana Humpálová.
Ve vzduchu voní kouř z vodní dýmky linoucí se z nedalekých kaváren, na střechách postávají odstřelovači a na prostranství u historické citadely v Aleppu se pomalu srocují místní.
Povlávají nad nimi vlajky, které tu vídám prakticky na každém rohu. Zelená, bílá černá a červené hvězdy – symbol nové Sýrie vedené prozatímním prezidentem Ahmadem Šarou.
Dav houstne, je pátek, skoro tři odpoledne. Za chvíli to začne.
Země si sice připomíná první výročí Dne osvobození osmého prosince, v Aleppu na severozápadě Sýrie oslavují dopředu. Dvouapůlmilionové město se z područí režimu Bašára Asada vymanilo už na konci listopadu 2024.
„Věřili jsme, že jednou vyhrajeme. Netušili ale, kdy ten zaslíbený den konečně přijde,“ říká mi u brány citadely Tarek. Kolem nás se rychle utvoří početný hlouček zvědavců, dětí i dospělých.
Na chvíli, kdy se mohl probudit do jiné reality, než jaká pod asadovským režimem panovala v Aleppu skoro dekádu, vzpomíná jako na zázrak.
„Mnoho cest po celé Sýrii bylo uzavřených, moct se spojit se svými blízkými proto bylo vážně zázračné. Během syrské revoluce jsem ztratil hodně příbuzných, obětovali jsme mnoho, tolik lidí přišlo o své domovy! Ale nakonec jsme vítězové, získali jsme naši vlast zpět,“ popisuje své pocity mladý muž v mikině a tmavěmodré větrovce.
Jako většina Syřanů a Syřanek toho ví Tarek o ztrátě dost. Jeho sestra přišla o život loni v únoru. „Bojovala mezi povstalci. Ztratit ji takovou chvíli před vítězstvím bylo opravdu těžké.“
Barvy svobody
Ačkoliv se má dnešní odpoledne hlavně nést hlavně ve znamení oslav, válka je tu připomínána ze všech rovin. Terčem bombových útoků i úderů ze vzduchu se postupně stala majestátní historická budova i její široké okolí.
Citadelu obklopují ruiny kdysi výstavních domů, které se postupně staly přirozenou součástí městské krajiny. Na destrukci narazíte v té či oné podobě na každém kroku.
Prostranstvím se rozezní údery bubnů i ostré tóny připomínající trumpetu a do prostoru vyhrazeného pro oficiální program vtancuje asi deset mužů v tradičních krojích. V rukou mají vlajky smetanové a červené barvy, postaví se do dvou řad – zatímco mávají, několik z nich se i s prapory točí uprostřed.
Po chvíli mezi ně vjíždí několik pickupů, které přivážejí další a další členy bezpečnostních složek. Část z nich nosí dlouhé plnovousy typické pro vládnoucí stranu, sunnity z Haját Tahrír Aššám. Všichni do jednoho mají na stehně připevněnou ruční zbraň, případně drží útočnou pušku.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
