Praha – Zatímco Česko si dnes připomíná výročí sametové revoluce, pro svět znamená dnešní datum především oslavu studentstva. To přitom v minulosti sehrálo zásadní politickou roli nejen v československém roce 1989. K datu se přitom vztahují čeští studující i dnes.
Na počest listopadových událostí v roce 1939 v Československu, kdy nacisti uzavřeli vysoké školy, byl dva roky poté vyhlášen 17. listopad Mezinárodním dnem studentstva. Je to jediný svátek s mezinárodním dosahem s kořeny u nás. Význam studentských nepokojů se nám od konce čtyřicátých let připomenul už několikrát. Nejvýraznějšími příklady byly v Česku protesty v roce 1968 a během sametové revoluce. Listopadová tradice ale není pouze českou záležitostí a také není rozhodně jen věcí minulosti.
Vysokoškolské stávky u nás poslední dobou získávají opět na popularitě. Pozornost v nich tentokrát na prvním místě má klimatická změna. Tento rok od středy 15. listopadu protestovali studenti z hnutí Univerzity za klima na univerzitách v Praze, Brně, Olomouci, Hradci Králové a Pardubicích. Mezi jejich požadavky patří schválení klimatického zákona a zavedení nástrojů participativní demokracie ve formě občanských shromáždění. Dalším požadavkem je opuštění růstu HDP jakožto hlavního ekonomického ukazatele. Nekonečný ekonomický růst považují za dlouhodobě neudržitelný.
„Kromě požadavků na vládu nám jde také o apel na společnost ke sdružování a aktivnímu zapojování v klimatickém dění. Sametovou revolucí by neměly skončit naše snahy o zlepšování společnosti. Klimatická změna se týká nás všech a musíme ji začít aktivně řešit,“ komentoval pro Voxpot mluvčí Univerzit za klima Vojtěch Klimeš.
Zúčastnění studenti pořádali na akademické půdě místo běžné výuky nejrůznější přednášky, workshopy a debaty zaměřené na klimatickou změnu a udržitelnost. Kromě samotného protestu se tak snažili i o vzdělávání svých spolužáků a široké veřejnosti v environmentálních otázkách.
Čtěte také: Na mrtvé planetě nebudou semestry. Očima i rozumem studentky z okupační stávky za klima
Univerzitní stávku za klima pořádali čeští studenti letos již potřetí. Poprvé v roce 2019 protestovali vysokoškoláci na Filozofické fakultě v Praze za udržitelnou budoucnost a také za odstoupení tehdejšího rektora Tomáše Zimy. Tomu tehdy vyčítali spolupráci univerzity a úvěrové společnosti Home Credit ze skupiny PPF miliardáře Petra Kellnera, která patřila mezi největší poskytovatele spotřebitelských úvěrů na světě a měla silné zastoupení i v Rusku a Číně. Svým protestem chtěli vysokoškolští studenti zároveň podpořit vlnu středoškolských stávek Fridays for Future.
Minulý rok se do stávky zapojily i další univerzity například z Brna nebo Olomouce. „Mrzí nás, že musíme opět stávkovat. Bohužel se od minulého roku ale nic moc nezměnilo. Vláda pokračuje s prázdnými sliby, ale reálné kroky k udržitelným klimatickým zákonům nevidíme,“ sdílí svou frustraci účastnice stávky. Třídenní stávku dnes studenti zakončí pochody v Praze a v Brně. Svým načasováním spojují studenti protest s odkazem sametové revoluce. S heslem „Vzpomínat nestačí“ upozorňují svými slovy na polistopadové zamrznutí občanské společnosti.
Hlas studentů se stal významným hybatelem dění již několikrát na různých místech. Ale konkrétně 17. listopad má přitom svůj specifický odkaz kromě Česka a Slovenska také v Řecku nebo dalekém Hongkongu.
Řecký boj proti vojenské juntě
Stávku vysokých škol si v listopadu připomínají vedle nás také Řekové. Letos je to přesně padesát let od chvíle, kdy v Athénách vypukly studentské protesty, které vedly k pádu vojenského režimu.
V roce 1967 nastolila v Řecku vojenská junta tvrdý řád. Po státním převratu rozpustila všechny existující politické strany a jako sólový hráč ovládala veškeré dění v zemi. Rok 1973 však probublal řeckou společností a obrátil tamní vedení naruby. Už v únoru tohoto roku se rozhořčení studenti právnické fakulty v Athénách zabarikádovali v budově univerzity a zahájili tak svou stávku. Ta byla ale brzy potlačena a jako disciplinární trest muselo přes osmdesát protestujících zanechat studia a okamžitě nastoupit na vojenskou službu. Namísto potlačení studentských nepokojů tento přístup vojenské moci naopak zažehnul další a o to silnější vlnu odporu.
14. listopadu zahájili svou stávku proti vojenskému režimu studenti aténské Polytechnické univerzity. Po vzoru svých únorových předchůdců se na univerzitě zabarikádovali a odmítali ji opustit. Ze srdce univerzity nabourali provizorním vysílačem rádiové vlny a vysílali mezi veřejnost hesla o společném boji proti diktatuře. Studenti získali od ostatních obyvatel nečekanou podporu a na jejich stranu se tehdy přidaly tisíce lidí, kteří chtěli udělit přítrž dosavadnímu režimu.
Vojenská vláda hledala cesty, jak situaci uklidnit. Její členové věřili, že potlačením rebelujících studentů zmírní i odpor veřejnosti. V noci na 17. listopad vypli v okolí univerzity elektřinu a ponořili tak část města do úplné tmy. Budova Polytechnické však díky vlastnímu generátoru svítila dál. Osudného 17. listopadu si cestu skrze hlavní bránu univerzity prorazil tank. Barikády byly zříceny a utíkající studenti tvrdě biti obušky. Ten den zemřelo 24 lidí a další stovky jich bylo zraněno. Celá událost otřásla řeckou společností natolik, že se právě 17. listopad považuje za jeden z klíčových dnů padnutí vojenské junty a proměny řeckého režimu směrem k demokracii.
Masové protesty v Hongkongu
Pro připomenutí odvahy studentů na 17. listopadu ale nemusíme chodit jen do minulého století. V roce 2019 otřásly světem protesty v sedmimilionovém Hongkongu. Masové demonstrace zde vypukly proti přijetí takzvaného extradičního zákona, který měl umožnit vydávání osob do pevninské Číny.
Největší vlny protestů přinesl i v Hongkongu listopad. Lidé blokovali ulice a výrazně omezovali dopravu a chod celého města. 15. listopadu začali studenti s barikádováním univerzit. Studenti polytechnické univerzity dokonce na vstupních cestách postavili provizorní cihlové hradby a s pytli odpadků politých benzínem a připravených k podpalu čekali na příjezd policie. Dva dny na to, příznačně 17. listopadu, se policie opravdu pokusila vstoupit na opevněný kampus. Při střetu se studenty použili těžkooděnci slzný plyn a vodní děla, na druhé straně se studenti bránili cihlami, dlažebními kostkami, molotovovými koktejly a další provizorní municí.
Čtěte také: Kam zmizel demokratický sen Hongkongu? Rozplynul se s čínskými zákony a proticovidovými opatřeními
Policie nakonec univerzitu obklíčila a předem prohlašovala, že všichni demonstranti včetně vypomáhajících zdravotniček budou po skončení stávky zatčeni. Studenti tak byli o to více motivováni udržet si svou pevnost co nejdéle. Druhou možnost představovalo z ní nepozorovaně utéct, což se také mnohým povedlo. Pomocí slaňování, skrze kanalizaci nebo pouhými pokusy proběhnout kolem policie stovky studentů opravdu unikly trestu. 18. listopadu už na místo dorazila i čínská bojová vozidla a den na to už byli zatčeni i poslední zbývající demonstranti. Při zatýkání vykřikovali své jména a obraceli se na novináře s tím, že pokud se jim za mřížemi něco stane, přísahají, že nepůjde o sebevraždu.
Protesty vysokoškolských studentů nás v nejisté době lemované krizemi nejspíš budou provázet dál. Právě proto se hodí znát jejich nejen československou, ale také světovou historii.
Autorka: Linda, Foto: Linda
Přečetli jste si krátkou zprávu. Kromě těch Voxpot nabízí každý den propracované reportáže i analýzy. Chcete vědět víc? Pojďte sem.