• Recenze
  • 19. dubna 2022

Socialismem za lepší sex? Americká expertka ukazuje ženám cestu ke štěstí

FreeSvg /
FreeSvg /
Autor
Eva Čeplová
„Za socialismu se žilo lépe,“ lze občas nostalgicky slyšet od pamětníků. Americká profesorka Kristen R. Ghodsee by nejspíš souhlasila a doplnila by, že ženské emancipaci prospívá systém rovnostářského státu více než kapitalismus. Postřehy z dlouholetého studia socialismu ve východní Evropě před rokem 1989 shrnula ve svém nejnovějším díle.

Napadlo vás někdy uvažovat nad tím, zda se ideologie a sociální zabezpečení společnosti projevují i v posteli? A že tím, co vám zajistí uspokojivější intimní život, může být socialismus? Pokud ne, americká etnografka a expertka na východní Evropu Kristen R. Ghodsee vám všechny výhody uplatňování socialistických zásahů do běžného života podrobně vysvětlí ve své knize s příhodným názvem „Proč mají ženy za socialismu lepší sex?“, vydané v roce 2020. Intimní život totiž v lecčem odráží všeobecnou spokojenost i v mimosexuálních vztazích.

Kristen R. Ghodsee (*1970)
Foto: Wikimedia Commons

Americká etnografka a profesorka ruských a východoevropských studií působí na Pensylvánské univerzitě, zaměřuje se na genderovou perspektivu ekonomické reality postkomunistických zemí. Je autorkou publikací na téma genderu v době studené války, např. titulu „Druhý svět, druhé pohlaví: Socialistický ženský aktivismus a globální solidarita v době studené války“.

Ekonomická nezávislost, podpora vzdělávání a zaměstnávání či dostupné služby sociálního charakteru. To vše podle autorky u žen přispívá ke šťastnějšímu a naplněnějšímu partnerskému životu. V případě, že ženy nemají rovný přístup ke vzdělání či na trh práce, častěji používají k dosažení vytčených cílů své tělo jako prostředek směny. A k takovému obchodování více vybízí prostředí tvrdého kapitalistického a konzervativního systému.

Ghodsee k těmto závěrům došla po takřka dvaceti letech studia sociálních dopadů politického a ekonomického přechodu od státního socialismu ke kapitalismu ve východní Evropě. Je však potřeba uvést na pravou míru, že autorka nikterak režimy v zemích za „železnou oponou“ neadoruje, jen poukazuje na některé pozitivní prvky, o nichž se příliš západní média nerozepisovala. I proto spíše nabízí model současné Skandinávie.

Kdo smí hrát Ameriku?

Kristen R. Ghodsee přišla na svět v roce 1970 v době éry republikánského prezidenta Richarda Nixona. Narodila se tedy ještě do „staré dobré“ Ameriky, která pevně stála na tradičních konzervativních hodnotách a tvrdě se vymezovala proti socialistickým systémům ve východní Evropě a Sovětském svazu. Ovšem tato svobodná Amerika zdaleka neumožňovala ženám tolik forem realizace jako právě komunistická východní Evropa.

Kluci by nikdy nedovolili, abych reprezentovala Spojené státy, Británii nebo Francii… U Číny a SSSR to však možné bylo.

Jednu ze svých kapitol otevírá autorka osobní zpovědí, kdy se setkala s otevřenou diskriminací. Navštěvovala tehdy na střední škole takzvaný Model OSN (MUN) – debatní kroužek, v němž studenti zkoumali a následně reprezentovali zahraniční politiku členských států Organizace spojených národů. Vrcholem simulovaného zasedání pak bylo zastupovat někoho z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN, tedy USA, Francii, Británii, SSSR nebo Čínu. Autorka však připomíná, že co do pohlaví šlo u dětí o nerovnou hru.

Čtěte také: Případ Ghislaine Maxwell: Když ženy ubližují ženám

„Kluci by nikdy nedovolili, abych reprezentovala Spojené státy, Británii nebo Francii… U Číny a SSSR to však možné bylo. Demokracie byla dobrá, a komunismus přece špatný. Proč špatné země dívkám umožňovaly dělat více než ty dobré?“ táže se v knize Ghodsee.

Možná právě tato přinucená role ji později nasměrovala k tomu, aby se východním blokem zabývala podrobněji a pokusila se trochu nahlodat zavedený narativ o socialistických zemích jako o říších zla. Zde zmiňuje i výživnou antisovětskou propagandu, která se šířila zvláště za Ronalda Reagana a o níž se množná v našich končinách příliš neví. Tlustá, neatraktivní, maskulinní, nevzhledná, oblečená v babičkovské haleně oproti půvabné, elegantně oděné Američance. To byl mimochodem jeden z typických obrazů sovětské ženy, kterému v dobách svého mládí věřila i sama autorka.

Ekonomickou nezávislostí za štěstím v rodině i sexu

Své argumenty, proč mohou některé socialistické principy ženám výrazně zjednodušit a zpříjemnit život, Ghodsee rozepisuje v šesti kapitolách. Každá z nich se pak věnuje odlišným fenoménům – roli žen v mateřství, zaměstnání, občanství, a především ve vztazích a v sexu. Všemi zkoumanými sférami pak prostupuje kritika nekontrolovaného kapitalismu, který dle autorky zvláště ženám výrazně znesnadňuje život, a to jak při povinnostech pracovních, tak rodinných.

Čtěte také: Teplákovka a laciné nevěsty: Na východní Evropu se korektnost nevztahuje

Ghodsee proto volá po budování ekonomické nezávislosti žen. Je-li totiž žena finančně samostatná, vstupuje spíše do vztahů na bázi citů a osobnostní i fyzické přitažlivosti než ze zištných důvodů. Rovnocennější postavení partnerů, třeba co do dělby domácích prací a dalších každodenních úkolů k zajištění harmonického soužití, rovněž podstatně umocňuje rodinné štěstí.

V době, kdy si západní ženy vybavovaly kuchyně nejmodernějšími spotřebiči, československá vláda přišla s projektem Osvobozené domácnosti.

Nefunkční či patologické vztahy pak více opouštějí ženy ekonomicky a sociálně zajištěné než ty, co jsou závislé na partnerovi. Takového luxusu, který autorka vidí v ekonomické nezávislosti, však lze dosáhnout spíše v socialistické společnosti nebo alespoň ve společnosti uplatňující některé socialistické principy. Ta je prý totiž schopna ženám zabezpečit příznivější podmínky ke skloubení mateřství, rodiny a kariéry.

Klid, finanční stabilita a rodinná pohoda se podle Ghodsee blahodárně projevují i v ženském sexuálním životě. Nedostatečně zde však tematizuje, že podobnou jistotu, zdravé sebevědomí pramenící taktéž z profesního růstu a rovnoprávné soužití bez stresu potřebují ke kvalitnímu sexu s partnerkou i muži. Striktní dělení na pohlaví se proto zdá být v tomto ohledu poněkud zavádějící.

Z druhé strany autorka doplňuje, že odklon od konzervatismu a církve se v socialistických zemích příznivě promítal do větší sexuální svobody a v návaznosti na to také do badatelské sféry. Jako průkopnickou zemi zde ukazuje socialistické Československo, kde již v roce 1952, ještě v dobách stalinistického temna, započal výzkum ženského orgasmu a vedl se nepřetržitě po celé období státního socialismu. Ghodsee ve své knize dokonce tvrdí, Československo bylo v tomto ohledu v mezinárodním srovnání velmi napřed. Homosexualita zde přestala být trestným činem již v roce 1961, tedy podstatně dříve než v případě Velké Británie či Rakouska, kde byla dekriminalizována až v roce 1971. Bohužel autorka už zapomíná dodat, že v reálném životě se pro československé homosexuály změnilo jen pramálo.

Práce jako cesta k emancipaci

Ghodsee se ve své knižní výpravě často vrací i do nedávné historie a zkoumá, jak některé socialistické zásady uplatňovaly před rokem 1989 státy východního bloku. Dochází k tomu, že v řadě těchto zemí bylo postavení žen na mnohem vyšší úrovni než na demokratickém Západě. Ženy za „železnou oponou“ totiž musely pracovat. Jak autorka připomíná, plné začlenění žen do placeného pracovního prostoru ve větší či menší míře vyžadovaly všechny východoevropské země, kde vládl socialismus. Ruku v ruce se začleňováním žen do pracovních pozic pak šla i odborná příprava a vzdělávání, což vedlo k postupné emancipaci žen.

Čtěte také: Jak zničit online tržiště s lidmi? Maggy Krell bojovala 15 let za práva zneužívaných dívek

Příkladem může být bulharská vláda, která se v poválečných časech snažila ženy podporovat v jejich profesní kariéře. Podobně se snažila ulehčit život ženám i československá vláda. Ta již v roce 1946 přišla s průkopnickým projektem takzvané Osvobozené domácnosti, jež zajišťovala ženám praní, žehlení, úklid a další domácí práce. A to vše v době, kdy si Američanky a západní Němky, jak srovnává autorka, vybavovaly kuchyně nejmodernějšími spotřebiči.

Ač kniha obsahuje různé sociologické a ekonomické teorie, a řadí se tak k naučné četbě, je psaná stylem, který je srozumitelný a přitažlivý i pro širší veřejnost. Na atraktivitě titulu přidává, že každou kapitolu autorka začíná příběhem – zkušeností, ať již osobní nebo svých přátel. Jednotlivé kapitoly pak vždy otevírá portrétem některé z významných feministek či žen, které vynikaly v oborech, jež byly do té doby mužskou doménou. Takto jsou čtenářům postupně představeny osobnosti typu první kosmonautky Valentiny Tereškovové nebo feministky Alexandry Kollontajové.

Za určitou slabinu publikace lze označit v některých ohledech jednostranný pohled autorky. Ač si Ghodsee východoevropské režimy před rokem 1989 nikterak neidealizuje, přesto by si v některých částech mohla zanechat větší odstup a prostor pro kritiku. Ženy v socialistických státech na růžích ustláno rozhodně neměly a je otázkou, zda se v zemích, kde neexistovala svoboda, dalo vůbec hovořit o dosažení ekonomické nezávislosti. Autorka sice na jednu stranu cituje v knize některé průzkumy a teorie, avšak mnozí čtenáři, zvláště ti, kteří prožili určitou část života za totality, by mohli namítat, že všední realita socialistických žen byla podstatně chmurnější než z knihy vyplývá.

Kristen R. Ghodseeová: Proč mají ženy za socialismu lepší sex. Přeložila Sylva Ficová. Host, Brno, 2020, 237 s.