Zatímco titulky západních médií vyvolávají dojem, že Ukrajina se brání pouze díky zahraničním penězům, realita je odlišná. Jak se tamním dobrovolníkům daří skrze crowdfunding vybírat částky v řádech miliard?
Otevřu svůj Instagram. První, co vidím ve feedu:
„Dnes je mi osmadvacet. Díky, Ozbrojené síly Ukrajiny, že držíte nepřítele od našich domovů. Nic si nepřeju víc, než aby byla nepřítelova představa, že si nás podmaní, navždycky rozlámána a všichni se mohli vrátit domů. Z toho důvodu rozjíždím sbírku na vybavení Starlink pro mediky bojující u Pokrovsku.“
Od začátku plnohodnotné ruské invaze je většina ukrajinských narozenin sbírkou. Ukrajinci sdílejí příběhy s odkazy na sbírky a ať už se slaví doma, v baru nebo klubu, najdete u vstupu přilepený QR kód. Dárky nejsou povinné. Dary se očekávají.
Miliardy na frontu
„Dnes došlo k překonání milníku. Skrze naši fundraisingovou platformu jsme vybrali sto miliard hřiven,“ napsal 24. června na svůj facebookový profil Oleh Horochovský, spoluzakladatel první ukrajinské virtuální banky Monobank.
Málokdo mimo Ukrajinu si dovede představit, že by „rozbil prasátko“ na armádu jeho země. V případě Monobanky funguje jakési veřejné spořicí „prasátko“, které po vzoru služby Venmo původně sloužilo k šetření na nějaké osobní cíle – dovolenou, nový telefon nebo prostě pro strýčka příhodu.
Válka tohle změnila. Podobná „prasátka“ jsou dnes v zemi nejrozšířenějším způsobem, jak vybírat peníze na drony, zdravotnické zásoby nebo třeba vozidla.
Když však očima projedete titulky světových médií včetně těch českých, mohlo by se zdát, že veškeré zbraně a zásoby získává Ukrajina skrze své západní spojence.
Ti samozřejmě poskytují největší díl zásob, včetně dělostřelecké i další munice, ale vojáci a vojačky potřebují i menší, „obyčejnější“ vybavení jako autobaterie nebo komunikační satelity Starlink.
100 miliard hřiven je v přepočtu přes padesát miliard korun (nebo 2,4 miliard dolarů). Když zmíněnou částku zasadíme do kontextu, představuje 3,6 procenta z 67 miliard dolarů, které Spojené státy za tři roky ruské války Ukrajině poskytly na zbraně.
Nebo zkusme bližší srovnání: řadoví Ukrajinci mezi sebou během tří válečných let vybrali 32,7 procent českého rozpočtu na obranu za rok 2024. Zmíněná stomiliarda hřiven navíc není finální dobrovolnickou částkou, protože nezahrnuje dary skrze další platformy jako například PrivatBank ani příspěvky velkých korporací či neziskových organizací.
Co dělá stát?
V ideálním případě poskytují veškeré potřebné vybavení vládní struktury. Každý ukrajinský voják či vojačka obdrží základní výstroj a zásoby od ukrajinského ministerstva obrany. To znamená obuv a oděv pro všechna roční období, taktický batoh, neprůstřelnou vestu, helmu a spacák.
Vloni takto vyšel jeden rekrut na 180 tisíc hřiven, z toho bezmála sto tisíc šlo pouze na oděv. Moderní válka však vyžaduje nebývalou míru pomyslné i doslovné pohyblivosti – některé jednotky se pohybují po celé délce čtrnáctisetkilometrové fronty – a státní byrokracie s rychlým vývojem neudrží krok.
Což se týká i zavádění armádních reforem, s cílem vypudit „sovětskou“ mentalitu vedení.
Kapitán jedné průzkumné jednotky mi vyprávěl, jak jsou státní zakázky na drony odbavovány příliš pomalu a brzděny papírováním. Než kýžené drony dorazí k jednotce, která o ně zažádala, potřebují dávno nový software, protože nepřátelské týmy elektronického boje už odhalily, jak rušit frekvence daných modelů.
Dává pak smysl oslovit místo státu přátele se širokým a aktivním publikem na sociálních sítích, kde lze během dvou tří týdnů vybrat přes 200 tisíc hřiven a snadno za ně nakoupit až deset FPV dronů.
Čtěte také: Když nás zaměří, zdrháme. Vydali jsme se na frontu s ukrajinskými dronaři
Každý může být dobrovolníkem
V červnu 2023 oznámily dvě ukrajinské ženy, Daria Chervona a Alisa Mezhenzka, veřejnou sbírku s cílem vybrat pět milionů hřiven na proslulou brigádu Azov.
Namísto centralizované kampaně však přišly s nápadem propojit stovku lidí – „tylovyky“ (z ukrajinského slova pro civilní personál v záloze). Každý z nich měl rozjet „prasátko“ na svém účtu v Monobance a veřejně ho nasdílet s tím, že ho naplní 50 tisíci hřivnami.
Tedy žádná velká dobročinná nadace, žádný rozpočet nebo tým na PR. Obyčejná síť přátel a kolegů či kolegyň.
Během dvou dní se místo plánované stovky zapojilo pět set „tylovyků“. Společně stihli vybrat pět milionů hřiven a nastavili si proto další vyšší cíl, který také překonali a dohromady vybrali třicet milionů hřiven (zhruba patnáct milionů korun).
Myšlenka decentralizovaných sbírek se stala virální a od té doby se podobné sbírky objevují prakticky denně. Na konci loňského roku do podobných „prasátek“ přispělo přes 10,5 milionu Ukrajinců, z nichž dva miliony přispívají měsíčně.
„Dnes je mi jedenatřicet a vybírám 98 tisíc hřiven pro bratra sloužícího ve 201. útočné četě.“
„Kamarádi, slavím třicítku a cílem mé sbírky je 15 tisíc hřiven na opravnu dronů!“
„Pořád potřebujeme vaši podporu a máte šanci získat za své příspěvky cool dárky od značek, které osobně miluji ❤️.“
Výše uvedené příklady na mě vyskakují, kdykoli si otevřu instagramové stories svých ukrajinských přátel. Ve svých civilních životech se věnují umění, podnikají, studují nebo třeba vyvíjejí software.
Každý z nich má ale někoho na frontě – příbuzného, kamaráda, partnera nebo spolužáka – a právě pro ně se po práci mění v dobrovolníky.
Nápaditost prodává
„Někdy musíte být hodně tvůrčí, aby se vám podařilo vybrat cílovou částku. A nezáleží přitom na počtu sledujících,“ zdůraznila Daria Chervona v rozhovoru pro Basilik Media.
„Zažili jsme lidi se čtyřmi stovkami sledujících, že měli na sbírku vybráno během dne, zatímco velcí influenceři za stejnou dobu vybrali pár stovek hřiven,“ popsala.
Bez přímé podpory vás, kdo sledujete Voxpot, bychom nemohli fungovat ani my. Děkujeme všem, kdo nám pomáháte pokračovat v nezávislé novinářské práci!
Se čtvrtým rokem války se dobrovolníci shodují, že vybírat peníze je čím dál těžší. A do hry proto vstupuje jejich tvořivost.
Ve snaze zajistit obráncům a obránkyním Ukrajiny vše potřebné se tak řadoví Ukrajinci stávají velmi zručnými „ekonomy pozornosti“ a rychle se učí, jak zajistit svým příspěvkům maximální dosah.
Běžné jsou živé přenosy koncertů, organizování standupových vystoupení, natáčení komických skečů nebo dokonce soutěže o diamantové prsteny.
Co přijde dál?
Zatímco ruská armáda skrze svou letní ofenzivu stupňuje teror, více než osmdesát procent Ukrajinců a Ukrajinek věří, že jejich země se musí za každou cenu bránit dál.
Mezinárodní průzkumy zároveň ukazují, že většina občanů Evropské unie je nadále na straně země bránící se ruské agresi. Zájem o evropské sbírky na podporu ukrajinských obránců nicméně klesá.
Velké crowdfundingové sbírky tak fungují převážně v samotné Ukrajině. Zdá se, že evropskou společnost už válečné dění omrzelo, a samotné vlády členských států nepříliš úspěšně čelí kremelské propagandě.
Přímo v Česku pokračují iniciativy jako Dárek pro Putina, která od začátku války vybrala přes miliardu korun, ale podpora ukrajinské armády je tu marginalizována nebo rovnou odmítána.
Čtěte také: „Táhni zpátky, pí..!“ Jak roste česká agresivita vůči Ukrajincům
Velké světové fundraisingové platformy jako Patreon nebo BuyMeACoffee mezitím ruší ukrajinské účty, protože porušují podmínky jejich komunit neumožňující „financování zbraní či vojenské činnosti“.
Nemají přitom problém například s ruským vojenským bloggerem, který na svém telegramovém kanálu sdílí verbovací reklamy ruské armády, ale jeho účet na Patreonu funguje bez omezení dál.
Přímá finanční pomoc ukrajinské armádě je tak pro mnohé Evropany stále tabu. Sice by neměli problém poslat například dar útulku pro zvířata v Charkově, ale záchrana lidského života – a bránícího se národa – v nich vyvolává etická dilemata.
