• Reportáže
  • 30. září 2020

V Jerevanu panuje napětí. Boje o Náhorní Karabach jsou nejintenzivnější od 90. let

Zuzana Gruberová / Úvodní foto: Tanky projíždějící ulicemi Stěpanakertu, Zdroj: Artsakh1.am
Boje mezi Arménií a Ázerbájdžánem si během prvních čtyř dnů vyžádaly podle oficiálních čísel okolo stovky obětí, skutečná čísla ale pravděpodobně budou o poznání vyšší. Na frontu dál z obou stran proudí autobusy plné vojáků a napětí se zatím nesnižuje. Reportáž z místa přináší naše spolupracovnice Zuzana Gruberová.

Je to trochu jako ocitnout se v jiném městě. Jerevan, jindy plný rušných rozhovorů na zahrádkách kaváren a zpěvu pouličních muzikantů je v posledních čtyřech dnech podivně ztichlý a vážný. Ve tvářích lidí, které potkávám, vidím obavy, ostražitost a napětí. V ulicích postávají skupinky dobrovolníků, většinou studentů, kteří do velkých papírových krabic vybírají zdravotnický materiál, cigarety a jídlo, které následně putuje na frontu. Z obchůdků a bister je nepřetržitě slyšet zpravodajství, lidé jsou přilepení ke svým mobilům, na kterých sledují zprávy z fronty.

Arménské ministerstvo obrany zveřejňuje mimo jiné jména zabitých vojáků, spolu s roky narození. Mnoho z nich jsou chlapci, kterým bylo sotva osmnáct. Bojuje se sice asi dvě stě kilometrů odtud, ale konflikt je ve skutečnosti bezprostředně blízko. V každé rodině je někdo, kdo odchází do boje, v každé rodině je někdo, kdo ještě pamatuje na hrůzy z války v 90. letech, v níž zemřely desítky tisíc lidí a stovky tisíc dalších musely opustit své domovy.

Starší vnuk žije v Moskvě. Hned mi volal a říká – babičko, já musím co nejdříve přijet. Chce bojovat. Co můžu dělat?

Kousek od hlavního náměstí u vchodu do metra vidím sedět starou paní, která tady prodává jablka. Pamatuju si ji, sedává tady skoro každý den. I ona má ustaraný obličej. Kupuju si od ní kilo jablek a ptám se, jak se v tom všem cítí. „Já mám dva vnuky,“ povzdechne si, „tomu mladšímu je 17, ten půjde příští rok. A starší žije v Moskvě. Hned mi volal a říká – babičko, já musím co nejdříve přijet. Chce bojovat. Co můžu dělat? Nikdo neví, co bude. Doufáme, že to brzo skončí.“

V Náhorním Karabachu probíhají čtvrtým dnem intenzivní boje. V úterý začalo ostřelování také v oblasti jihovýchodní arménské oblasti Vardenis. Poslední eskalace konfliktu, největší od příměří v roce 1994, už si podle oficiálních zdrojů vyžádala zhruba stovku obětí a násobně více zraněných, přesná čísla je ale těžké ověřit. Civilní oběti, včetně žen a dětí, jsou na obou stranách. V úterý mimořádně zasedala Rada bezpečnosti OSN a vyzvala obě strany k okamžitému a bezpodmínečnému obnovení dialogu. Boje za použití dronů, bojových vrtulníků, dělostřelectva i tanků ale mezitím pokračují.

Před budovou vojenského komisariátu v Jerevanu postává asi stovka mužů, někdy v doprovodu rodin, manželek, partnerek, dětí. Přišli, aby se přihlásili na frontu. Někteří z nich se dostavili dobrovolně, jiným přišel předvolávací rozkaz. V případě odmítnutí by šli do vězení. Většina z nich ale o něčem jiném, než zapojení se do boje, ani neuvažuje. Jsou nervózní, ale odhodlaní. Jednoho z nich se ptám, jestli chce jít bojovat. “Chci, nechci, to už není důležité,” odpovídá mi třiadvacetiletý Hrač, který pracoval jako kuchař v jedné z jerevanských restaurací. „Nikdo se za nás nepostavil, jsme sami. A s nimi je Turecko. Kdyby každý řekl, že nechce na frontu, jak by to dopadlo?“

Dobrovolníci v Jerevanu sbírají materiál, který bude poslaný na frontu. Foto: Zuzana Gruberová.

Turecko tradičním spojencem Ázerbájdžánu

Zapojení Turecka, které dodnes nepřijalo zodpovědnost za arménskou genocidu z počátku 20. století, Arménii vážně znepokojuje. Turecký prezident Erdogan prohlašuje, že je Turecko ochotno podpořit Ázerbájdžán všemi prostředky. Ministr zahraničních věcí Turecka Mevlüt Cavusoglu v úterý zopakoval, že „Ankara je připravena podpořit Baku jak u jednacího stolu, tak na bojišti.“

„Turečtí vojenští experti bojují bok po boku Ázerbájdžánu, který používá turecké zbraně, včetně dronů a válečného letectva. Situace na bojišti jasně naznačuje, že lidé v Arcachu (arménské označení Náhorního Karabachu – pozn.red.) bojují proti turecko-ázerbájdžánské alianci,“ uvedlo arménské Ministerstvo zahraničí. V úterý napsal mluvčí arménského ministerstva obrany Twitteeru, že jejich stíhací letoun SU-25 byl sestřelen tureckou stíhačkou F-16 v arménském vzdušném prostoru. Zemřel přitom arménský pilot. Baku to ale popřelo.

Čtěte také: V Karabachu propukly rozsáhlé boje. Arménie mobilizuje, hlášeny jsou civilní oběti.

Turecko je tradičním spojencem Ázerbájdžánu už od rozpadu SSSR na začátku 90. lete a dlouhodobě podporuje Ázerbájdžán politicky i vojensky. Turecké zbraně, vojenský materiál i bezpečnostní experti jsou součástí vzájemné spolupráce a nejde tedy o žádnou novinku. Podle analytičky AMO a odbornice na Turecko Karolíny Lahučké se ale turecké zapojení tentokrát vyznačuje výraznější rétorikou. „Turecko v současnosti přistupuje k zahraniční politice v regionu aktivněji, jedním z jeho cílů je stát se skutečně regionální mocností v oblasti Blízkého východu a na Kavkaze,“ komentuje Lahučká. „Klade se velký důraz na to, že Turci a Ázeři jsou bratři, bratrská pomoc je tedy jakousi tureckou povinností. Ale je nutné mít na paměti, že rétorika není totožná s politickými kroky, velká řada prohlášení je mířena primárně pro tureckého posluchače.“

Aktivním zapojením na bojišti by ale podle Lahučké Turecko mohlo spíše ztratit, než získat. Mimo jiné kvůli plynu a ropě. „Turecko je ve velké míře závislé na energetických dodávkách z Ruska, druhým největším dodavatel je pak právě spojení s Baku,“ vysvětluje Lahučká. „Skutečné rozhoření konfliktu by mohlo ohrozit plynovody a ropovody v Ázerbájdžánu, a tím tedy ohrozit i dodávky energetických zdrojů do Turecka. Zároveň zapojení do konfliktu na opačné straně, než je Rusko, by mohlo vést k diplomatické krizi, narušení bilaterálních vztahů, a tedy i nebezpečí, že Rusko bude na Turecko vytvářet nátlak omezením dodávek z Moskvy.“

Nájemní bojovníci ze Sýrie

Arménie také varovala, že má informace o nájemných bojovnících, kteří se z Tureckem ovládaných částí Sýrie přesouvají na hranice Karabachu, aby se připojili k boji na straně Ázerbájdžánu. Tyto informace se zatím nepodařilo potvrdit. Americká výzkumnice Elizabeth Tsurkov, spolupracující mimo jiné s organizací International Crisis Group, k tomu na svém Twitteru uvedla: “Mohu potvrdit, že desítky bojovníků ze syrského území – mimo kontrolu režimu – opustilo Sýrii přes Turecko v neznámém směru zhruba před týdnem.“ Tsurkov se tématu věnuje dlouhodobě a tvrdí, že zná některé lidi, kteří se přihlásili k boji v Karabachu a mluvila i s jejich příbuznými. „Tito muži jsou většinou členové Tureckem založené a podporované Syrské národní armády (SNA), seskupení bývalých povstaleckých skupin a nově vytvořených milic, které bojují pod tureckým velením na severu Sýrie,“ vysvětluje. „Podle mého výzkumu nemá většina z nich žádný záznam z bojů proti Asadovu režimu – byli rekrutováni v roce 2016 a později k boji proti ISIS a YPG. Na konci roku 2019 byly tisíce těchto bojovníků nasazeny také v Libyi.“

V Ázerbájdžánu i v Arménii jsou slyšet hlasy, že se tentokrát jedná o „konečnou válku“, která má problém Karabachu definitivně vyřešit. Podle informací bezpečnostních expertů a zpráv z bojiště se ale zatím spíše zdá, že Ázerbájdžán usiluje o dobytí menší části území okupovaného Arménií, konkrétně jeden nebo dva z ázerbájdžánských regionů Fizuli a Džebrajil. Jde o dva ze sedmi regionů v nárazníkovém pásmu Arménií obsazeného ázerbájdžánského území mezi Arménií a Karabachem. V této oblasti žily před vypuknutím války o Náhorní Karabach stovky tisíc Ázerbájdžánců, kteří museli ze svých domovů utéct. Od uzavření příměří se do těchto míst stěhuje čím dál více etnických Arménů. Zmíněné oblasti Fizuli a Džebrajil jsou ale převážně neobydlené, jak uvádí zpráva International Crisis Group, „částečně díky tlaku z Jerevanu, který si chtěl zachovat možnost mírové dohody, která by tyto oblasti navrátila pod kontrolu Baku.“

Číšník s vlajkou Karabachu. V Jerevanu se dnes tyto vlajky objevují v kavárnách, obchodech i oknech domů. Foto: Zuzana Gruberová

„Naši hrdinní vojáci zničili čtyři další tanky arménských jednotek ve směru Fizuli-Džebrail. Bojové operace nadále pokračují,“ uvedlo Ministerstvo obrany Ázerbájdžánu.

„Ázerbájdžán asi sází na blitzkrieg, ale podle mého názoru je za tím určité podcenění arménské vojenské připravenosti,“ myslí si bezpečnostní analytik a odborník na Náhorní Karabach Tomáš Šmíd. „Realisté na ázerbájdžánské straně cílí spíš na částečné územní zisky, podle dosavadního průběhu okres Fizuli, který Arméni nekontrolují celý, narozdíl od dalších okupovaných okresů. Nemyslím si tedy, že to bude konečná válka,“ vysvětluje.

Lidé tady v Jerevanu jsou vývojem znepokojení a podle toho, co mi říkají, si válku nepřejí. Jak dlouho boje potrvají, nemohou vědět, jisté ale je, že je před nimi další dlouhý den a noc plné znepokojujících zpráv.

Sledujte také reportáž z války na Donbase: