V angolské Luandě probíhá summit Africké a Evropské unie, který může znamenat významnou změnu ve vztazích obou kontinentů. Nebo taky nemusí – evropští zástupci a zástupkyně nejspíš úplně nechápou, že jsou to oni, kdo se má předvést.
Fico, Fiala a von der Leyen přiletěli do Angoly. To není začátek vtipu, ale jedny z mála jmen evropských politiků a političek, kteří se vydali do Afriky na summit s Africkou unií.
Koná se již posedmé a Brusel si od něj slibuje velké věci. V pondělí 24. listopadu zahájila summit právě předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen.
Zopakovala, jak moc africké státy Evropu potřebují, protože Evropská unie je jejich největší obchodní partner a největší investor, a nastínila možnou budoucnost.
„Není to jen o byznysu, obchodu a toku investic mezi našimi kontinenty,“ pronesla zkraje své řeči. Cílem mají být silnější vazby mezi oběma kontinenty.
Vazby odletěl do Luandy budovat také končící český premiér Petr Fiala. „Je v zájmu Unie i Česka prohlubovat výhodná partnerství,“ napsal na síti X.
Právě odlétám do Angoly na summit zemí EU a Africké unie. Hlavními tématy summitu budou bezpečnost a prosperita. Je v zájmu Unie i Česka prohlubovat výhodná partnerství – posilujeme tím naši bezpečnost a otevíráme nové příležitosti pro české investice a export.
Důležitým… pic.twitter.com/FItZpI2jar
— Petr Fiala (@P_Fiala) November 23, 2025
Zajímavé je, že z příspěvku v češtině vypadlo premiérovi spojení „vzájemně prospěšná partnerství“, uvedené v anglické verzi. Tak či onak jeho představa partnerství vypadá prospěšně pouze pro jednu stranu.
Kdo je tady nenahraditelný
Fialův slovenský protějšek Robert Fico se naopak nijak netajil, jak moc mu přijde let do Angoly zbytečný. „Rád bych se mu vyhnul,“ přiznává ve facebookovém videu. Naštěstí to bude „jen na otočku“.
Jde podle něj o setkání, které stojí hodně energie a nákladů. „Měli jsme radši všichni sedět v Bruselu a hledat způsob, jak podpořit plán pro Ukrajinu,“ zakončuje pár sekund věnovaných Africe.
Jenže ať už to Fico myslí vážně nebo jen potřeboval zajímavý úvod videa, jde o velmi důležitý summit pro budoucnost Evropy. A prodávat Evropskou unii jako nenahraditelného partnera Afriky, jak to dělá von der Leyen, je lehce mimo – pro Evropu je spíše nenahraditelná Afrika.
Brusel je neschopný přistupovat k africkým státům jako k rovnocenným partnerům, přitom Unie usedá k vyjednávajícími stolu značně vyčerpaná roky různých krizí.
Občas jako by nedokázala zohlednit pokrok kontinentu: „Afrika aktivně formuje globální agendu, usiluje o klimatickou spravedlnost a prosazuje reformu multilaterálního systému,“ komentuje probíhající summit Marta Martinelli, odbornice na roli EU ve světě z organizace Carnegie Europe.
Africká unie si je zároveň vědoma, že ostatní neevropští partneři nejsou spásou sami o sobě – a neduhy kontinentu nedokázaly vyléčit ani čínské investiční sliby nebo ruská bezpečnostní pomoc.
Summit Evropské a Africké unie by tak opravdu mohl kontinenty úžeji propojit. Sdílí ale vůbec stejnou vizi?
Jednou z třecích ploch pro naplnění „vzájemného respektu“ je z afrického pohledu něco tak samozřejmého jako dbání na dodržování mezinárodního práva.
Například s výjimkou Irska, Slovinska a Španělska nedodržela Unie výzvu Mezinárodního soudního dvoru (ICJ) k zabránění a nenapomáhání genocidě v Gaze.
Žalobu na Izrael podala k ICJ Jihoafrická republika – a evropské vedení může vnímat africký „soudní aktivismus“ i jako zpochybnění zavedeného asymetrického vztahu, kdy Evropa ovládá veškerou politickou i ekonomickou moc.
Rostoucí globální postavení Afriky, symbolizované členstvím Africké unie v G20, ale ukazuje připravenost kontinentu na vyváženější partnerství.
Čtěte také: Evropa má hlad po africkém plynu. Co za něj doopravdy nabízí?
Afriku samozřejmě sužuje spousta vlastních problémů, včetně násilných převratů nebo vzestupu džihádismu. Na kontinentu už je nicméně přítomná Čína, Rusko, Turecko, Indie nebo státy Perského zálivu – Evropa může snadno skončit na chvostu afrických zájmů.
Reformu vzájemných vztahů tak potřebují na angolském summitu obě strany. Pro evropské zástupce a zástupkyně to ale může být mnohem složitější úkol: musí si nejdřív připustit, že nejsou středem světa.
