• Analýzy
  • 25. ledna 2023

Z operačního sálu rovnou do vězení. Nemocnice a lékaři jsou pro bosse Achillovou patou

Policejní zátah v nemocnici / Zdroj: DALL·E 2 (openai.com) /
Policejní zátah v nemocnici / Zdroj: DALL·E 2 (openai.com) /
Autor
Jakub Ježek
Lidé před nimi obnažují nejintimnější zákoutí svých těl i duší a s důvěrou vkládají do jejich rukou celé své bytí. Řeč je o lékařích, sestrách a dalších zdravotnících v nemocnicích. Jen těžko dnes najdeme člověka, který by je nikdy nemusel vyhledat. Výjimku pak nepředstavují ani ti, na jejichž hlavy jsou vypsány tučné odměny.

V pondělí 16. ledna obklíčila více než stovka italských četníků, včetně členů elitního komanda karabiniérů Gruppo di intervento speciale (GIS), soukromou nemocnici v Palermu. Následným úspěšným zásahem tak skončil více než třicet let trvající útěk nejvyššího bosse sicilské mafie – známé jako Cosa Nostra.

Šedesátiletý Matteo Messina Denaro, známý také pod přezdívkou Diabolik, byl posledním vysoce postaveným mafiánem staré školy, kterého hledala italská justice v úkrytech na Sicílii. Krom řady násilných činů, obchodu s drogami, lidmi, ilegálního ukládání odpadu, vydírání a praní špinavých peněz je Denaro spojován i s vraždami italských prokurátorů Giovanniho Falconeho a Paola Borsellina na počátku 90. let.

Bombové atentáty na tyto dva muže, kteří nekompromisně vedli tažení jak proti tradičnímu italskému organizovanému zločinu, tak i jeho pronikání do politických a finančních elit země, tehdy silně otřásly italskou společností.

Okamžitě po Carlosově operaci se operativcům podařilo pomocí komplotu přesvědčit jeho ochranku, aby ho přemístila mimo plánovaný úkryt.

Tamní úřady se Denara snažily dopadnou opakovaně, ale vždy se mu podařilo vyklouznout. Minulý rok byl dokonce omylem zatčen britský turista, který se velmi blížil představě o aktuální podobě mafiánského šéfa, jehož poslední známá fotografie byla pořízena před 30 lety.

Klíčem k Denarovu dopadení bylo jeho onkologické onemocnění, kvůli kterému byl nucen opouštět svůj přísně střežený ekosystém úkrytů a rodinných klanů. Nejedná se o první případ šéfa organizovaného zločinu v Itálii, jenž byl dopaden v nemocnici. V roce 1971 podobně zatkli jiného Siciliána – Gerlanda Albertiho – jednoho z architektů globálního obchodu s heroinem.

Alberti proslul pod označením Francouzská spojka a později byl neúspěšné stíhán i za podíl na vraždě sicilského generálního prokurátora Pietra Scaglioneho. V roce 1971 se mu stalo osudným, že musel vyhledat lékařské ošetření poté, co utrpěl popáleniny při požáru v Miláně, kde se účastnil koordinační schůze mafiánských rodin.

Pokud budeme pátrat dál, najdeme i další podobné příklady. V Ajaxu v kanadské provincii Ontario byl loni v dubnu zadržen Abilaziz Mohamed. Tento vrah na útěku se pyšnil pochybným titulem “nejhledanější muž v Kanadě” a na jeho dopadení byla vypsána vysoká odměna. I jeho útěk před spravedlností ukončilo, když byl nucen vyhledat nemocnici a byl rozpoznán tamním personálem.

Osudná Šakalova varlata v Chartúmu

Nutnost vyhledat lékaře se stala v roce 1994 osudná i světovému teroristovi číslo jedna v éře před Usámou bin Ládinem.

Ilich Ramírez Sánchez, známý pod přezdívkami Carlos a Šakal, byl nejhledanějším teroristou 70. a 80. let. Původně Venezuelan z vysoce postavené a zároveň levicově orientované rodiny na sebe nejprve upozornil spoluúčastí na atentátech a únosech zorganizovaných Lidovou frontou pro osvobození Palestiny (PFLP). Později i vzájemně opatrnou spoluprací se zeměmi východního bloku, ale také s Jordánskem, Sýrií a Irákem. Zdokumentovány jsou i jeho pobyty v Praze, které monitorovala StB a měly patrně spíše rekreační, a nikoli politické důvody.

Čtěte také: Ajmán al-Zavahrí, emír globální al-Káidy, je po smrti. Co to ale znamená?

V roce 1994 se francouzské rozvědce Direction générale de la Sécurité extérieure (DGSE) podařilo vypátrat, že Carlos pobývá v súdánském Chartúmu a v tamní nemocnici brzy podstoupí operaci varlat. Okamžitě po ní se nasazeným operativcům podařilo pomocí komplotu přesvědčit jeho ochranku, aby ho přemístila mimo plánovaný úkryt. Následně byl vyslaným komandem zajat, zdrogován a tajně dopraven do Francie, kde ho odsoudili na doživotí.

Falešný očkovací tým a vybuchující jordánský lékař

Zdravotnickou stopu má ostatně i snaha o dopadení Usámy bin Ládina – Carlosova nástupce na pomyslném trůnu nejhledanějších teroristů světa. Poté, co americká CIA získala informace o jeho možném pobytu v Abbottabádu v severozápadním Pákistánu, snažila se tuto informaci ověřit pomocí falešného programu očkování proti obrně. Skutečným záměrem byl ale odběr DNA, jež měla ověřit, zda se v oblasti nevyskytuje někdo z bin Ládinových příbuzných.

Použití falešné vakcinační kampaně bylo později silně kritizováno, neboť vedlo k poklesu důvěry v očkování v Pákistánu a Afghánistánu, v posledních místech na světě, v nichž se virus dětské obrny vyskytuje. Navíc odhalení této kamufláže vedlo i k vandalským a teroristickým útokům na skutečné lékařské týmy.

Nakonec i dlouholetý hon na nástupce Usámy bin Ládina na postu emíra globální teroristické sítě al-Káidy má svou významnou lékařskou epizodu. A není tím myšlen zdaleka jen fakt, že tento egyptský džihádistický veterán, Ajmán al-Zavahrí, byl původní profesí dětský chirurg.

V roce 2007 jordánská tajná služba v koordinaci s americkou CIA získala ke spolupráci lékaře z kliniky v hlavním městě Ammánu – Humáma Chálila al-Balávího, zradikalizovaného v prostředí islamistických diskusních skupin na internetu. Pro svou inteligenci a ochotou ke spolupráci byl vyhodnocen jako velmi perspektivní. Posléze byl převezen do Afghánistánu, kde díky své znalosti prostředí a ceněné profesi lékaře navázal kontakty s arabskými islamisty skrývajícími se v hornatém pomezí s Pákistánem.

Al-Balávímu se podařilo agenty CIA postupně přesvědčit, že je schopen jim dodat přesné místo ukrytu šéfa al-Káidy. Dne 30. prosince 2009 pak dorazil na schůzku na základnu v Camp Chapman ve východoafghánské provincii Chóst. Jako výraz důvěry ve spolupracovníka, jehož informace již vedly k zajetí několika nepřátelských operativců, neprošel ani bezpečnostní prohlídkou.

Exploze sebevražedné vesty, jež obklopovala al-Balávího tělo, zabila i s atentátníkem deset lidí. Sedm zaměstnanců CIA včetně dvou kontraktorů – veteránů speciálních sil, agenta jordánské tajné služby a jejich afghánského spolupracovníka. Těžce zranila dalších šest osob. Pro americkou rozvědku se jednalo o největší útok na její zaměstnance za 25 let.

Turecká tajná služba vycítila šanci šéfa PKK, který se jinak skrývá v horách, zatknout nebo zabít, a vyslala do nemocnice v Sulejmánii dva důstojníky.

Videonahrávka zveřejněná po útoku, na které je al-Baláví vidět po boku Hakimulláha Mehsúda, šéfa Tahríke-Tálibán Pákistán (takzvaného Pákistánského Tálibánu) ukazuje, že jeho čin byl patrně plánován v koordinaci absolutních špiček militantních islamistů. Mehsúda zabil nálet amerického dronu o čtyři roky později a případ výbuchu na Camp Chapman byl impulzem k zásadním úpravám bezpečnostních pravidel.

Předstíraná operace v Sulejmánii

Snahy státních orgánů využívat lékařské prostředí k dopadení osob považovaných za zločince slouží i jako zbraně kontrašpionáže a exploze na Camp Chapman není jediný takový případ. V roce 2017 se o tom přesvědčila mocná a obávaná turecká tajná služba Millî İstihbarat Teşkilatı (MİT).

S výjimkou dvou několik let trvajících příměří a s nimi spojených vyjednávání vede Strana kurdských pracujících (PKK) už více než 40 let boj proti tureckému státu nejprve za samostatnost a posléze za autonomii převážně kurdských oblastí na jihovýchodě země. V této oboustranně brutální válce minimálně do 90. let PKK užívala i teroristické útoky a turecký režim zas násilné vysídlovaní vesnic, mučení a mimosoudní popravy.

V roce 2017 se PKK podařilo vylákat dva důstojníky MİT do Sulejmánie, druhého největšího města kurdské autonomie na severu Iráku. Zde PKK tradičně disponuje podporou části místních obyvatel a vlivných kruhů ve Vlastenecké unii Kurdistánu (PUK), jedné z dvou hlavních kurdských politických stran.

Čtěte také: 3 důvody, proč už Evropu neděsí útoky islamistů. A může jejich teror opět vzplanout?

Po zatčení zakladatele a vůdce PKK Abdullaha Öcalana v roce 1999 nastoupil na místo faktického velitele Cemîl Bayik, jenž se tak stal v očích tureckého státu nepřítel číslo 1. Podle pozdějšího tvrzení PKK se podařilo jednomu z členů Bayikovy ochranky nechat se naverbovat jako dvojitý agent tureckou tajnou službou MİT.

Následně prostřednictvím tohoto dvojitého agenta podstrčili PKK tureckým zpravodajcům informaci, že je Cemîla Bayika nucen podstoupit plánovanou operaci v nemocnici v Sulejmánii. Agenti tajné služby vycítili šanci šéfa PKK, který patrně jinak neopouští úkryty v těžko přístupných horách, zatknout nebo zabít, a vyslali do Sulejmánie dva důstojníky.

Tam je však, k jejich překvapení, spolu s jejich spolupracovníky z řad místních obyvatel zajali bojovníci PKK. Jejich osud je nejasný, PKK pouze zveřejnili v roce 2018 video z výslechů obou důstojníků. Pravděpodobně spolu s dalšími zajatými tureckými vojáky, četníky a policisty zemřeli při tureckém bombardování základen PKK počátkem roku 2021. K osudu dvou zmiňovaných příslušníků MİT se Ankara nikdy nevyjádřila, o ostatních zajatcích tvrdí, že byli popraveni svými vězniteli. Obecně přijímanější je ale první varianta.

Případy, které jsem zde v rychlém sledu zmínil, se odehrály na různých místech planety, každý jindy, s odlišným pozadím a za jiných okolností. Přesto mají jedno pojítko – velmi křehké, byť se týká navenek neohrožených bossů zločineckých či povstaleckých organizací. Obava o vlastní zdraví, často přímo život, a důvěra v lékaře, který jako jediný může v rozhodující chvíli pomoct, z nich najednou dělá viditelné terče pro protivníka. A ten, ať už jím je nestranná justice, politický rival či autoritativní režim, toho umí využívat.