Francie plánuje vybudovat novou ostře střeženou věznici poblíž někdejší trestanecké kolonie ve Francouzské Guyaně. Má sloužit k izolaci narkobossů a radikálních islamistů. Země tím ale otevírá bolestivou koloniální minulost.
V těžko prostupné oblasti zahalené vysokými stromy, častými dešti a tajemnými nočními zvuky, vyroste neobvyklá stavba.
Daleko od nikdy nespící Paříže nebo slunného Marseille plánuje francouzský ministr spravedlnosti Gérald Darmanin postavit přísně střeženou věznici, do které by úřady umisťovaly narkobarony nebo islamistické radikály z pevninské Francie.
„Rozhodl jsem se postavit věznici ve Francouzské Guyaně. Velmi přísný vězeňský režim a jeden cíl: zavřít nejnebezpečnější narkoobchodníky,“ prohlásil v nedávném rozhovoru pro týdeník Le Journal du Dimanche.
Nové zařízení, které chce ministr vidět hotové do roku 2028, má mít kapacitu až pěti set míst. A zvláštní křídlo bude určené právě pro narkobarony.
Další místa v přísně střežené věznici hodlá ministr vyhradit pro islamistické radikály z takzvaného „seznamu S“. Na něj francouzské úřady umisťují osoby považované za hrozbu pro národní bezpečnost.
Darmaninovy výroky vyvolaly ve Francii vlnu překvapení. Věznice má vyrůst u města Saint-Laurent-du-Maroni, které leží na hranicích se Surinamem, což vyvolává neblahé vzpomínky z minulosti – na trestaneckou kolonii.
Právě do Guyany od dob francouzského prezidenta a posléze císaře Napoleona III. země ve velkém převážela své vězně, včetně politických. Někteří pak skončili v dalších nechvalně známých věznicích v oblasti, například na Ďábelském ostrově, odkud téměř nebylo úniku.
Tamní brutální podmínky popsal někdejší vězeň Henri Charrière v syrové výpovědi Motýlek (Papillon). Z knihy se stal bestseller, zfilmovaný s Dustinem Hoffmanem a Stevem McQueenem v hlavních rolí.
Kokainové muly
Saint-Laurent-du-Maroni je jedním ze míst, kde se křižují trasy takzvaných „mul“, tedy lidí, kteří riskují své životy pašováním drog z Latinské Ameriky do Evropy.
Muly se denně pokoušejí dostat na palubu letadel mířících na pařížské letiště Orly. Ve svých zavazadlech nebo ještě hůře ve svých žaludcích pašují kokain.
Do každého letu mířícího do Paříže se snaží dostat až třicet lidí, kteří doufají, že svoji nelegální zásilku v pořádku dopraví do pevninské Francie. Policisté nebo celníci jich každý rok zadrží na guyanském letišti v Cayenne stovky.
Čtěte také: Krvavý příběh kokainu. Kolik násilí a smrti je za jednou čárou v pátek večer?
Pašerácké sítě nemají o muly, riskující dlouhá léta vězení nebo dokonce život, nouzi. Soustředí se právě na padesátitisícové Saint-Laurent-du-Maroni u řeky Maroni, která dala obci název.
Využívají lidi potýkající se s extrémní chudobou nebo také běžence žijící v sousedním Surinamu bez potřebných dokladů. Ti všichni mohou snadno podlehnout vábení a slibům drogových kartelů či gangů nabízejících na oko snadný výdělek.
Odhaduje se, že až pětina kokainu prodaného v metropolitní Francii prošla právě přes Francouzskou Guyanu.
Chceme zasáhnout organizovaný zločin i tam, kde cesta drog začíná.
Právě proto si ministr Darmanin vybral pro stavbu věznice za 400 milionů eur zámořské území sevřené mezi Surinamem a Brazílií.
„Moje strategie je jednoduchá: Zasáhnout organizovaný zločin na všech úrovních. Tady, kde cesta drog začíná. Pak v metropolitní Francii, kde se zbavíme šéfů drogových sítí,“ prohlásil.
Pro politika, který dříve vedl vnitro a do křesla ministra spravedlnosti usedl teprve loni v prosinci, je boj proti drogám prioritou a dlouhodobě v něm prosazuje tvrdý postup.
Děláme novinařinu, která Česko propojuje se světem. Nic z toho ale nejde bez vás. Jsme malá redakce, která si nehraje na nic víc, než čím je – ale ví, že odvést světovou práci jde i z Česka, když za vámi stojí komunita, která to vidí stejně. Podpořte Voxpot měsíčním předplatným a neztraťte se v rozbouřeném světě.
Věznice daleko od všeho podle něj poslouží k izolaci klíčových narkobossů od jejich sítí. Francie se navíc dlouhodobě potýká s přeplněnými věznicemi, kde neustále roste násilí.
V dubnu útočníci napadli několik z těchto zařízení – házeli molotovovy koktejly, stříleli na vstupní brány nebo zapalovali vozidla strážců. Policii se následně podařilo zadržet jednadvacet lidí.
Útoky zřejmě koordinoval vězeň, který patří k drogovému gangu DZ Mafia. Není přesně jasné, co ho motivovalo – spekuluje se, že šlo o odplatu za striktnější postup francouzských úřadů.
O drogových ganzích se přitom ve Francii mluví víc a víc. Do sporů mezi jednotlivými zločineckými organizacemi se totiž zaplétají často ještě teenageři, což vyvolává stále větší odezvu společnosti.
Gangy mladé uplácejí, aby prováděli čím dál násilnější činy. Drogoví bossové přitom vedou svůj nelegální byznys nebo si dokonce objednávají vraždy či odvety právě z věznic, takže ani mříže jim nezabrání pokračovat v činnosti.
Čtěte také: Válka gangů v Marseille: Nezletilí vrazi nabízí služby na sociálních sítích
Proto teď ministr Darmanin ve spolupráci s vycházející hvězdou konzervativních republikánů Brunem Retailleauem sází na vznik věznice daleko od Paříže nebo Marseille.
Ani ta však neuleví přeplněným zařízením, což je případ jak pevninské Francie, tak zámořských území. Celá země má 186 věznic s kapacitou 62 tisíc osob. Za mřížemi je ale ve Francii přes 80 tisíc lidí.
Ve Francouzské Guyaně stojí jediné nápravné zařízení – u Rémire-Montjoly, kde je zavřeno na 1080 vězňů, přestože kapacita dosahuje pouhých 616 míst.
Přetížení věznic je ve Francii vůbec třetí nejhorší na světě, po Kypru a Rumunsku.
Návrat do minulosti
Darmaninovy plány však vyvolaly vlnu nesouhlasu u zástupců Francouzské Guyany. Ve frankofonních médiích se mohli dočíst, že do nového zařízení mají prioritně mířit lidé právě z francouzských zámořských území v Karibiku.
Znovu tak ožívá temná koloniální minulost. Zhruba od poloviny 19. století až do roku 1953 přesunula Francie do oblasti na sedmdesát tisíc vězňů, včetně proslulého důstojníka Alfreda Dreyfuse, který skončil na Ďábelském ostrově.
Na mnoha místech jsou dodnes vidět části původních staveb, které tak připomínají trestaneckou kolonii přezdívanou kvůli vysoké úmrtnosti „suchá gilotina“.
Čtěte také: Úřední chyba, politické hry: USA ani Salvador nechtějí vrátit neprávem deportovaného
Ani dnes není Francouzská Guyana zdaleka na stejné úrovni jako pevninská Francie. Zaostává například ve zdravotnictví a nedávno se potýkala s epidemií nebezpečné horečky dengue.
Viceprezident Jean-Paul Ferreira, stojící v čele guyanského regionálního shromáždění tvořeného jednapadesáti zástupci, se nechal slyšet, že je pro něj plán na novou věznici překvapením – nikdo ho s ním nekonzultoval.
„S údivem a rozhořčením se zvolení zákonodárci společně se všemi obyvateli Francouzské Guyany dozvěděli o zprávě popsané týdeníkem Le Journal du Dimanche,“ uvedl v prohlášení.
Podle jeho slov tak šlo o urážlivý a neuctivý krok ze strany Francie. Zároveň připomenul, že Francouzská Guyana podepsala dohodu, na jejímž základě mělo vyrůst jiné nápravné zařízení s cílem odlehčit tamní přetížené věznici.
„Guyana není určena k tomu, aby přijímala zločince a zradikalizované islamisty z pevninské Francie,“ zdůraznil viceprezident a dodal, že tamní politici dlouhodobě volali po opatřeních, která by vedla ke snížení vysoké kriminality.
Podobně se vyjadřují i další guyanští zástupci. Poslanec Jean-Victor Castor, který Francouzskou Guyanu zastupuje v pařížském parlamentu, vyjádřil své znepokojení přímo premiérovi.
„Je to urážka naší historie, politická provokace a krok zpět ke kolonialismu,“ napsal v dopise a vyzval Francii, aby od záměru upustila.
Zatímco tak někteří Francouzi sáhnou do knihovny pro Motýlka, jiní budou sledovat další politický vývoj – do prezidentských voleb sice zbývají dva roky, ale mnozí politici včetně ministra Darmanina už dávno neskrývají své ambice.
