El Niño

24. 10. 2023, 04:01

Čistější lodní palivo, El Niño, erupce i česká anomálie. To vše ovlivnilo nečekaný růst teplot

Filip Brychta

Rekordy na Celsiově stupnici létem neskončily – nejteplejší v historii lidstva bylo i září a začátek října. Na tento trend bychom si přitom měli zvykat, a být zároveň rádi, že žijeme v Česku. Proč to tak je a další souvislosti se změnami klimatu Voxpotu osvětlil klimatolog Jan Řehoř.

Teploty lítají jako na houpačce. Jeden den můžete vyjít ven v tričku, ten druhý se však už neobejdete bez kabátu. A nám se ty kontrasty a meteorologické anomálie samozřejmě nelíbí. Výkyvy počasí trápily člověka odnepaměti, ale teď máme pocit, že asi nějak víc. Jenže není to jen pocit.

Po nebývale horkém létě nás žádné příjemné zchlazení nečekalo a s příchodem podzimu dál padaly rekordy. Září bylo nejteplejší v celé historii měření. Někde bylo dokonce takové teplo, že došlo i na zavírání škol. Na severovýchodě USA se v rozpálených třídách zkrátka nedalo vydržet. Top hodnoty na teploměru jsme pak zaznamenávali i v tuzemsku.

Lamentování nad „pomateným počasím“ rozhodně hned tak nekončí. Do budoucna bychom se měli připravit na stále častější silné bouře, přívalové srážky, kroupy, prudké nárazy větru, povodně i sucha. Co všechno ale letos hrálo roli právě v extrémně teplém září a říjnu? A lze to svalit jen na klimatickou změnu? I na to jsem se ptal odborníka na anomálie počasí Jana Řehoře z Masarykovy univerzity.

Ještě v září a v půlce října jsme chodili v tričku a kraťasech. Co mělo největší vliv na tohle pro podzim netypické počasí?

Došlo k tomu, že zhruba od poloviny srpna do poloviny října tu převládaly anticyklonální cirkulační situace. To znamená, že v oblasti střední Evropy byla tlaková výše a zároveň s tím často docházelo k jihozápadnímu proudění z oblasti západního Středomoří. Takže se prohříval vzduch, bylo slunečné počasí a slabý vítr, radiace od Slunce je ještě v tomhle měsíci také silná, a do toho sem proudil teplý vzduch.

Čtěte také: Havaj, ale i Čína nebo Afghánistán. Jaké extrémní projevy počasí letos zasáhly planetu?

Samo o sobě to není nic zvláštního. Výjimečná byla ale ta délka trvání. Kvůli tomu odchylka teploty v září dosáhla zhruba pěti stupňů Celsia oproti průměru v tomto období ve 20. století. A to je něco, co se i v poslední dekádě vyskytovalo sporadicky. To byla ta hlavní příčina.

Co tedy způsobilo ten dlouhý časový úsek, kdy se zde drželo takovéto nastavení?

Ona míra odchylky nás dostává ke klimatické změně. Výkyvy v počasí nastávaly i v minulém století nebo na výjimečně teplém přelomu tisíciletí, ale rozdíl od normálu byl menší. Dnes se totiž bavíme o pěti stupních, tehdy to bývaly dva nebo tři. Tím, jak se zvyšuje celková úroveň teplot, dochází při extrémní situaci k vyšší odchylce teploty než v minulosti.

Tím, že jsme atmosféru vyčistili od siřičitanů, jsme pomohli přírodě, ale bohužel to má i dopad na oteplení. Je to paradoxní situace.

Takže to, co tvoří ten největší rozdíl, je trvání takového počasí, a právě ten prodloužený interval má na svědomí klimatická změna?

Ano. Ta úroveň, na kterou se mohou teploty při podobném stavu tlakového pole vyšplhat, je vyšší kvůli změně klimatu. Druhou věcí je frekvence těchto epizod. Z našich studií vyplynulo, že v letním půlroce, tedy od dubna do září, dochází k podobným situacím častěji. Vyskytují se tu tedy častěji tlakové výše oproti nížím. Ten rozdíl není obrovský, ale je statisticky významný. Důležitější je ale míra odchylky v teplotě, která se zvyšuje kvůli jejímu celkovému růstu v naší oblasti.

Jsme také na počátku projevů fenoménu El Niño. Měl na to nějaký vliv?

S tou anomálií ve střední Evropě se to nedá přímo spojit. Variabilita je tady tak obrovská, že v minulosti třeba dosahovaly světové teploty rekordů, zatímco u nás bylo chladněji. Ten kontext celkového růstu globální teploty na to samozřejmě vliv měl, ale těžko hledat přímou souvislost.

Planeta přestává být k žití

Dopady El Niña lze ale nacházet v tom, že září a půlka října byly nejteplejší v dějinách měření?

V případě globální teploty je El Niño jedním z nejdůležitějších aktérů. Tento atmosférický jev vysvětluje velkou část meziroční proměnlivosti globální teploty, která postupně roste, ale mezi různými roky se může lišit o několik desetin stupňů Celsia. Za El Niña se průměrná globální teplota zvýší o dvě až tři desetiny stupně. Nyní bude tento jev vrcholit někdy v zimě.

To by tedy vysvětlilo pár desetin stupně, ale teplota byla mnohem vyšší. Sejít se tedy asi muselo více faktorů. Jaké jsou ty další?

Byla také anomálie v severním Atlantiku. Tam pravděpodobně došlo k posunu azorské tlakové výše po dobu několika měsíců více na východ. To způsobilo teplý proud vzduchu a silnější proudění vody právě do severního Atlantiku. Podíl na tom mělo i nízké zalednění kolem Antarktidy. Už od března tam bylo velmi málo mořského ledu. Jeho menší množství znamená slabší odrazivost slunečního záření.

Čtěte také: Sucho, požáry i řícení skal. Jaká léta Evropu čekají s klimatickou krizí?

Další dílek skládačky je asi nejkontroverznější. Jde o odsíření paliv lodí, k němuž došlo 1. ledna 2020. Následkem toho se v posledních letech výrazně snížilo množství siřičitanů vypouštěných do ovzduší, které atmosféru ochlazují. Nepřepokládalo se, že ten efekt bude tak velký. Tehdy se mluvilo o méně jak desetině stupně, dokonce to nemělo být ani měřitelné. Teď už se ale objevují názory odborníků, že ten účinek mohl být mnohem větší. Zatím to ale není přesně spočítané.

Proč se to tedy vůbec dělalo?

Tam se střetávají dvě věci. Jednou je kvalita ovzduší, protože síra v palivech způsobuje zdravotní problémy a zvyšuje míru kyselosti dešťů. Pro životní prostředí je to tedy škodlivé. Paradoxně ale, co se týče klimatu, mají obecně aerosoly – a zvláště siřičitany – ochlazující efekt. Ten právě působil proti skleníkovým plynům. Tím, že jsme tu atmosféru vyčistili, jsme rozhodně přírodě pomohli, ale bohužel to má i tento dopad. Je to opravdu paradoxní situace.

Slyšel jsem, že na takové teploty může mít vliv i erupce. Třeba i ta po výbuchu podmořské sopky Hunga Tonga – Hunga Haʻapai, kdy pak do atmosféry vniklo velké množství vodní páry?

Vodní pára je skleníkový plyn. Dokonce ten nejvýznamnější z hlediska celkového skleníkového efektu. Tedy z té neantropogenní složky. Efekt to tak určitě mít mohlo. Není to ale kvantifikované a není to hlavní součást anomálie. Zatím se nedá přesně říct, která složka na ní měla jaký podíl.

[infobox id=”2″]

Přidává se k tomu navíc i to, co v kontextu globální klimatické změny způsobil člověk. Jak výrazný je to faktor?

Nutno připomenout, že jsme i před tímto výkyvem byli na zhruba 1,25 stupně nad preindustriální érou, takže i předtím byl jasně vidět postupný a dlouhodobý efekt zvýšeného obsahu skleníkových plynů a antropogenních změn povrchu Země.

Nyní došlo ke krátkodobému a nečekaně velkému zvýšení globální teploty, ale v kontextu klimatické změny to není nic tak nového. Na několik měsíců se můžeme dostat nad hranici 1,5 stupně, ale až El Niño zase ustoupí a přijde nějaká neutrální fáze, tak to o něco klesne.

Jenže je také možné, že už se to na ty hodnoty minulých let nikdy nevrátí. Nicméně není to tak, že najednou přišel obrovský skok a průměrná globální teplota už zůstane takto vysoká. Tento velký schod zapadá do celkového kontextu, akorát ten rozdíl mezi několika měsíci je neobvyklý. Proto se o tom tolik mluví.

Zvyšování globální teploty v jednotlivých měsících / Zdroj: Berkeley Earth / public domain

Buďme rádi, že jsme v Česku

Když z Česka čteme a slyšíme o klimatické krizi, suchu, vražedných vedrech a podobně, může se to zdát vzdálené. Čím to je, že se u nás v tomto směru máme stále relativně dobře?

Klima střední Evropy je samozřejmě pro život velmi příznivé. Na druhou stranu se tady otepluje ještě rychleji, než je globální průměr. Oteplení oproti 20. století je minimálně o dva stupně a v létě už se možná můžeme bavit o dvou a půl stupních. Je to způsobené tím, že jsme na kontinentu, na severní polokouli, mimo tropické šířky. Proto je růst teploty u nás téměř dvojnásobný oproti zvyšování globální teploty. Obecně se totiž otepluje pomaleji nad oceány nebo v oblastech okolo rovníku.

Vegetační sezona začne dříve a rostliny budou potřebovat vodu, která nebude. Zažijeme tedy ještě častější a intenzivnější sucho.

V našich zeměpisných šířkách, kde nikdy vyloženě nevládla vedra, však máme výhodu jisté rezervy. Takže i když teplota rychle stoupne, hned tak se nedostane do úrovně, které bychom nezvládli se přizpůsobit.

Přesně. Do určité míry samozřejmě. Na rozdíl od míst, kde už je klima extrémní. Tady si jde nějak zvyknout. Už více než dekádu máme v Česku takové teplo, že i průměrné letní teploty před padesáti lety nám přijdou chladné.

Stupně tedy přibývají. Ubývají pak s jejich růstem srážky?

Se srážkami je to složitější. Ty se v roční sumě příliš nemění. Dokonce by podle některých klimatických modelů mohly v budoucnu trošku růst. Problémem je ale výpar. Při stejných srážkách ho máme vyšší. A to vede k častějším suchům.

Navíc v Česku probíhá velká sezonní změna. Vysychá nám duben až červen, tedy začátek vegetačního období. To vede k častějšímu zemědělskému suchu. Pokles srážek v tomto období je už prokázaný. Naopak mírný růst je na konci léta a v zimě.

Říkal jste ale, že by mohly růst…

Předpokládá se změna srážek. Respektive to, jak budou padat v tom kterém období. V létě budou stagnovat nebo klesat, a v zimě růst. Ale nebudou sněhové, nýbrž většinou dešťové. Přestože objem srážek zůstane stejný, pozmění se jejich rozložení. Spolu s vyšším výparem a menším množstvím sněhu to může vést k tomu, že vegetační sezona začne dříve a rostliny budou potřebovat vodu, která nebude. Zažijeme tedy ještě častější a intenzivnější sucho.

V letním půlroce pak budou častější přeháňky a bouřky, což s sebou nese i zvýšené nebezpečí přívalových povodní. Srážky totiž spadnou v kratším období. Už nyní máme častější bouřky i v dubnu, nebo dokonce v březnu.

Jak se nám změní zima?

Ta je celkově různorodější a možný rozsah teplot je výrazně větší než po zbytek roku. Pořád budeme mít sněhové zimy, ale ne tak často. Přibyde zim, jako byly ty v roce 2019 nebo 2020.

Čtěte také: Babí léto se (zatím) nekoná. Moje pátrání, proč je letošní září tak studené

Celkově pak bude méně sněhu v nížinách. Před pár desítkami let bylo běžné, že okolo 600 metrů nad mořem pokrýval povrch většinu zimy sníh. Nyní se tato hranice posunula na 900 metrů. Oteplení o dva stupně totiž odpovídá 300–350 výškovým metrům. Na horách nějaký sníh napadne, ale k oblevě často dojde velmi brzy i ve vyšších polohách.