„Každý známe někoho, kdo byl zadržen”. Jak čeští Íránci prožívají otřesy v rodné zemi

Časté namátkové policejní kontroly, silniční checkpointy a zatýkání na ulici, pracovišti, po bytech. Tak popisuje aktuální dění v rodném Íránu mladík Aryan. 

Odhadem  pětadvacetiletý muž žije v Praze, ale s domovinou udržuje kontakty na denní bázi. Írán podle něj po mohutné vlně protirežimních protestů trčí ve stavu paralýzy.

„Velká část obchodů zůstává zavřená, řada z nich byla v posledních týdnech poničena. A mnohé rodiny teprve teď získávají těla svých zabitých členů a pohřbívají je,“ líčí.

„Každý zná někoho, kdo byl zadržen – a nemusel to být nutně demonstrant. Zatčených jsou desítky tisíc. Zatkli takto třeba zdravotníky, kteří ošetřovali zraněné protestující. Sám jich znám minimálně pět,“ vyčísluje. 

Mnozí lidé kvůli obavám z represí nevycházejí ven. Doufají, že se tak vyhnout chapadlům bezpečnostních složek pátrajících nejen po demonstrantech.

„Od příbuzných a rodičů jsem slyšel, že dokonce i v malých městech zvoní na dveře, vchází do domů, a pak kontrolují lidem těla, zda nemají na těle jizvy po postřelení. Pokud ano, tak je zatknou a odvezou,“ vypráví nad kávou Ali, další z redakcí oslovených Íránců žijících v Česku (jeho jméno jsme na požádání změnili).

Ali pochází z menšího města poblíž Teheránu. Podle zpráv od rodiny hlídkují ve městě v každé ulici ozbrojenci a několik několik demonstrantů už dostalo trest smrti. Zatím ale nedošlo k jeho vykonání.

Teherán osmého ledna v zemi vypnul internet. Kvůli tomu přicházejí z dvaadevadesátimilonové země jen kusé zprávy a není jasné, kolik lidí zemřelo nebo skončilo za mřížemi. Režim sice omezení internetu zmírnil, ale nejasnosti přetrvávají.

Oficiálně během protestů zemřely tři tisíce lidí. Íránská lidskoprávní organizace Human Rights Activists News Agency sídlící ve Spojených státech ale uvádí, že zabito bylo na sedm tisíc lidí – dalších více než jedenáct tisíc úmrtí organizace prověřuje. 

Skutečné číslo tak bude mnohem vyšší a některé odhady mluví až o třiatřiceti tisících obětech. 

„Mnohé rodiny teprve teď získávají těla svých zabitých členů a pohřbívají je,“ konstatuje Aryan.

Další tisíce lidí skončily za mřížemi: podle Human Rights Activists News Agency jich je přes padesát tisíc. Íránský režim se při zatýkání zaměřil na širokou škálu občanů.

Amnesty International pak varuje, že mezi zatčenými jsou i děti. 

Čas na intervenci?

Mohutné protirežimní demonstrace odstartovaly na sklonku loňského roku, kdy lidé nejprve vyšli do ulici kvůli devalvaci íránského rijálu, vysoké inflaci a pokulhávající ekonomice. 

Protesty se ale rychle rozšířily po celé zemi a přerostly do vůbec největší výzvy pro klerikální režim od revoluce z roku 1979. Ten ale neustopil a protesty kulminovaly osmého a devátého ledna.

Aliho matka, které je přes sedmdesát let, se právě devátého ledna do protestů zapojila. Bydlí v menším městě a prý ji proto překvapilo, kolik lidí i tam dorazilo demonstrovat.

„Dříve se v našem městě neprotestovalo, ale teď tam byla spousta většinou mladých lidí. Máma byla ohromena. Tolik lidí demonstrujících v našem městě ještě nikdy neviděla,“ říká Ali.

„Myslela si, že tentokrát by se mohlo něco stát – tolik Íránců doufá ve změnu nejen hospodářské situace, ale opravdu si přejí změnu režimu,“ dodává.

Během protestu někdo vypálil varovné výstřely do vzduchu. Aliho matka raději utekla domů.

Na demonstracích byly často k vidění portréty Kýrose Rezi Pahlavího, syna šáha svrženého za islámské revoluce roku 1979. „Nejen moji rodiče, ale také většina mých přátel mu věří,“ říká Ali, podle kterého si Íránci přejí, aby se Pahlaví vrátil zpět do země.

Taková míra podpory Aliho překvapuje. „Když jsem byl ještě ve škole, stále nám říkali, jak byl šáhův režim špatný, jako bylo špatně všechno,“ vzpomíná.

Nyní se ale situace otočila a starší generace i mladší ročníky podle něj dychtivě touží po změně a svobodě. Do ulic ostatně vyšel také Aliho strýc s dvěma malými dětmi, který žije v Teheránu. 

Zatímco návrat Pahlávího zatím není příliš pravděpodobný, ve vzduchu visí hrozba případné americké nebo izraelské vojenská intervence. Aryan by ji uvítal.

„Čelíme režimu, který střílí lidi na ulicích. Došlo to tak daleko, že potřebujeme zahraniční intervenci,“ říká rezolutně.

Také lidé z Aliho okolí americký zásah schvalují, i když s Trumpovými kroky jinak nesouhlasí.

Podle zpráv, které dostal od svých rodičů, se mezitím zhoršuje ekonomická situace, která přitom zafungovala jako rozbuška masových protestů. „Všechno je ještě dražší než dřív. Ceny jdou nahoru,“ konstatuje Ali.

„Moji rodiče jsou už staří a berou hodně léků. Někdy si berou jen polovinu předepsané dávky. Léky nejsou tak dostupné, potraviny ano, ale jsou velmi drahé,“ popisuje.

„Velká část obchodů je stále zavřená. Řada z nich byla v posledních týdnech poničena,“ dodává Aryan.

Dny obav

Oba se nadále vyrovnávají s režimem omezeným přístupem k internetu. Ali neměl od svých rodičů žádné zprávy deset dní a žil v obavách, zda jsou v pořádku a zda se jim během protestů něco nestalo.

Procházel videa na Instagramu ukazující důsledky brutálního postupu režimních složek: zraněné lidi a zabité lidi těla v pytlích navršená jedno na druhém.

„Až po deseti dnech mi rodiče zavolali přímo na telefon,“ vypráví. Řekli jen, že jsou v pořádku, a že nemá mít strach – nic dalšího, co by je mohlo ohrozit, raději nesdělili. 

„Po dvou týdnech se pak rodičům díky různým VPN podařilo dostat na internet. Nyní se připojují asi tak na hodinu až dvě denně a mohou nám zavolat přes WhatsApp. Někdy se ozvou v noci, jindy zase ráno,“ popisuje nahodilost kontaktu.

Ali doufá, že se Íránci nakonec zbaví režimu, který krom jiného potlačuje i práva žen. „Mám dceru. A vím jak se vláda, školy, společnost chová k dívkám. Já ale chci, aby moje dcera měla stejná práva jako chlapci – a ne, aby se na ni nahlíželo jako na druhořadou,“ uzavírá.