Venkovní teploty hluboko pod bodem mrazu a neustálé výpadky proudu trápí také východoukrajinský Charkov. Město se navíc nachází jen třicet kilometrů od bojové linie. Jak vypadá běžný den bez tepla a elektřiny v těžce ostřelovaném regionu pospala Voxpotu tamní obyvatelka.
„Postupně si zvykneš, že elektřina prostě neexistuje. A když se po dlouhé době znovu objeví, ani vlastně nevíš, co s ní dělat,“ píše mi Táňa z Charkova.
Řadu let prožila v Praze, kde vystudovala češtinu pro cizince. Před dvěma a půl lety se ale rozhodla vrátit do rodného města. Nyní v něm stejně jako miliony dalších Ukrajinců prožívá mrazivou noční můru, jejíž konec je v nedohlednu.
O tamních reáliích a svém přežívání si od letošního ledna vede na Instagramu blog v češtině. Svůj běžný den popsala i Voxpotu.
Táňa (27), Charkov
Ráno se obvykle probudím a hned kontroluju, jestli mám na telefonu připojenou wifinu, nebo jestli běží mobilní data. Obvykle vidím, že jedou jen data, což znamená, že elektřinu zase nemám. Potom jdu do koupelny, kde teče jen studená voda.
Naštěstí máme doma plyn, takže mi výpadek nebrání uvařit si ranní kávu a udělat snídani. Práci začínám s vědomím, že výpadky elektřiny máme pořád. Před několika lety jsem si pořídila nabíjecí stanici EcoFlow.
Splácela jsem ji skoro rok, ale dnes mám pocit, že se to vyplatilo – nebýt stanice, nezvládala bych tolik práce.
Po práci si jdu obvykle zacvičit. V posilovně taky nemáme elektřinu, nemají tam žádnou vlastní nabíjecí stanici nebo cokoli podobného. Nemůžete si tak zacvičit na běžeckém pásu, ani používat jiné cvičební stroje, které elektřinu potřebují.
Čtěte také: Peklo jménem zima: Jak Ukrajina přežívá mrazy bez proudu
Největší nevýhodou je ale zima – je tam tak chladno, že jde při cvičení pára od úst. I při pohybu jsem proto oblečená do několika vrstev.
Když jdu nakupovat, většina obchodů elektřinu má, protože používají generátory na benzín. Stejně tak většina kaváren. Záleží ale na konkrétním podniku. Mám blízko domu pekárnu, kde generátor nemají, takže dopředu nikdy nevím, jestli budou mít čerstvý chleba.
Postupně si zvykneš, že elektřina prostě neexistuje. A když se po dlouhé době znovu objeví, ani vlastně nevíš, co s ní. Nejprve dám všechno nabíjet. A pak si teprve vzpomenu, že mám pračku a rychle si peru prádlo.
Nikdy ale nezapomínám na horkou vodu. Když se znovu objeví, cítím se na chvíli jako úplně normální člověk. Výtah ale nepoužívám vůbec, nemám chuť zůstat v něm několik hodin, kdyby se něco stalo.
Samozřejmě mám doma spoustu svítilen, čelovky, různé přenosné lampičky. A má to zvláštní kouzlo – bez toho, že bych ho v celé téhle situaci nedokázala alespoň trochu najít, by se nedalo existovat.
Na jednu stranu mám velkou motivaci všechno zvládnout. Vnitřně si držím náladu, že mě to nezlomí. Že to musím zvládnout. Nevzdám se svých vlastních rituálů, jako je ranní káva, nevzdám se návštěv fitka.
Zároveň ale všechno dohromady strašně vyčerpává a unavuje. Cítím, že hodně energie, kterou bych ráda použila na něco jiného, spotřebovávám jen na to, abych každý den zvládla přežít.
Kromě výpadků elektřiny zažíváme i ostřelování, což energii absolutně nepřidává. Je to strašně těžké. Pomáhá mi ale vědomí, že v tom nejsem sama. Že je hodně lidí jako já, a taky hodně lidí, kteří zažívají ještě horší věci, než já – doma mají větší zimu nebo se musí obejít bez plynu.
Vím ale, že to zvládnu. A i kdyby situace trvala ještě dlouho, za chvíli přijde jaro. A slunce.
