Názor FIFA

Pokrytectví a rasismus. Co nám ukázal fotbalový šampionát?

„Fotbal spojuje svět,“ říká motto organizace FIFA. Co se pod ním ale skrývá? Legitimizace imperiálního barbarství i kolektivní radost. Šampionát je totiž soubojem těchto dvou rozdílných pohledů na sport.

Filip Brychta

Fotbalista Kylian Mbappe během zápasu s Norskem v červnu 2026. | Bryan Berlin/WIkimedia Commons

„Místo mateřského mléka cucal kokosy a nejvzdělanější věci, jaké kdy slyšel, byli šimpanzi,“ urážela paraguayská senátorka Celeste Amarilla francouzského útočníka Kyliana Mbappého poté, co Francie vyřadila Paraguay na mistrovství světa ve fotbale.

Přidala k tomu další nadávky, že je hvězdný fotbalista „idiot“ a „kolonizovaný Kamerunec“. Nebyla přitom jediná. Bývalý španělský premiér Mariano Rajoy v novinovém sloupku napsal, že Francie „nemá žádné francouzské hráče“.

Rasistické nadávky proudí také od fanoušků. 

Podle průzkumu FIFA byly ve skupinové fázi turnaje rasistické příspěvky těmi vůbec nejurážlivějšími. Nenávistné komentáře pak zaznamenaly oproti minulému mistrovství nárůst o třicet tři procent.

Čtěte také: Bez migrace Česko nevyhraje. Fotbal potřebuje rozmanitost

Takové hlášky můžeme nakonec slyšet i od komentátorstva. V České televizi například zaznělo, že hráči z Afriky jsou „přirozeně hraví, protože to mají v genech“.

Odborník na rasismus Jakub Vávrovský z Univerzity Hradec Králové mi v podcastu Afrika řekl, že rasismus ve fotbale je odrazem české společnosti. Dá se proto také říct, že nejsledovanější událost na planetě je vizitkou světa.

Jak psal uruguayský publicista Eduardo Galeano: fotbal je „zrcadlem všeho“. Jaký obrázek světa tento sport letos reflektuje?

Imperialismus skóruje

Jakmile je mistrovství světa v plném proudu, výkony na trávníku snadno zakryjí leckteré kauzy. A největší a nejdelší mundial toho zastíní opravdu mnoho. Koneckonců jde o první turnaj, kdy je jeho spolupořadatel – USA –  v otevřeném vojenském konfliktu s jedním ze zúčastněných – Íránem.

Velkou nevoli nicméně přineslo promítnutí chování amerického prezidenta Donalda Trumpa do samotného fotbalu. Stejně jako nerespektuje mezinárodní právo,nerespektuje ani fotbalová pravidla.

V zápase proti Bosně a Hercegovině totiž dostal nejdůležitější americký hráč Folarin Balogun červenou kartu – automaticky byl vyloučen i z následujícího zápasu s Belgií. Ihned po utkání ale americký prezident zahájil aktivní lobbování za zrušení trestu.

Trump zavolal svému dobrému příteli, prezidentovi zkorumpované FIFA Giannimu Infantimu. Jen pár dní nato byla suspendace zrušena. 

FIFA trvá na tom, že rozhodnutí bylo nezávislé, na rozdíl od jiných ale o tomto nezveřejnila podrobnou vysvětlující zprávu.

@cspanofficial Aug. 28, 2018: FIFA President Gianni Infantino showed President Trump yellow and red cards in the Oval Office during a meeting about the 2026 FIFA World Cup. On Monday, President Trump confirmed he called Mr. Infantino to ask for a review of U.S. soccer star Folarin Balogun's controversial red card before FIFA lifted the one-game suspension. #FIFA #redcard #Gianniinfantino #soccer #trump#cspan ♬ original sound - C-SPAN

V následujícím zápase USA s Belgií nakonec prohrály 1:4. Chorvatský komentátor si po něm neodpustil poznámku, že „zítra se možná probudíme a přijde telefonát z Bílého domu“.

Okaté zasahování Trumpa do šampionátu ukazuje, že se do světa naplno vrátilo imperialistické chování. Ve prospěch svého týmu zasahoval už v roce 1934 Benito Mussolini. Trump tak jen zapadá do dlouhé tradice.

Nejde ale o jediný odraz světové geopolitiky ve fotbale. Imperiální rasismus se nese celým „krásným“ turnajem, jak jej popisuje Infantino.

Zařadit do toho můžeme deportace špičkových rozhodčí, hodinové výslechy reprezentantů nebo odepření víza šéfovi Palestinské fotbalové asociace, zatímco Izrael, tedy spojenec USA i Česka, zabíjí fotbalisty v Gaze.

FIFA se už nadobro zbavila jakékoli iluze fair play. Kritizoval ji dokonce její bývalý prezident Joseph Blatter, který musel kvůli masivní korupci rezignovat.

Šampionát se stal dokonalou metaforou pro světový systém, v němž je přijatelné páchat masakry, drancovat zdroje, popírat suverenitu slabších a zároveň generovat obří zisky. Letošní turnaj by mohl vydělat až třináct miliard dolarů.

Vždycky hodná Kanada?

Tuto koloniální logiku pak nenalézáme jen v USA nebo u organizace FIFA. Za Kanadu na mezinárodní scéně bojuje s kapitánskou páskou Alphonso Davies, který se narodil uprchlíkům v Ghaně a kanadské občanství získal až v roce 2017.

Spolu s dalšími ale čelí v zemi, kterou reprezentuje, xenofobním komentářům. 

Výzkumnice Amnesty International Shreshtha Das je popsala jako „epidemii digitálního šíření nenávisti“. Xenofobní nálady v zemi se propisují i do tamní politiky – Kanada nevpustila do země rovnou osmdesát devět procent diváctva z Ghany.

Spolupořádání sportovní mega akce pak v Kanadě neznamenalo pouze diskriminaci zahraničních fanoušků a fanynek, ale také původních obyvatel. 

Odebírejte newsletter Voxpot Afrika

Podle jejich vedoucích představitelů donutily drahé lety a ubytování ve Vancouveru mnoho Kanaďanů a Kanaďanek odložit lékařské zákroky a cesty na vyšetření. 

Kromě nerovností ve zdravotnictví jsou pak marginalizované komunity napříč hostitelskými zeměmi postiženy sekuritizací fotbalu. 

„Zvýšený dohled, kontrola davů a operace donucovacích orgánů neúměrně postihují původní, černošské a přistěhovalecké obyvatelstvo a dále prohlubují stávající sociální nerovnosti,“ píše kanadský výzkumník Omar Elsharkawy.

Všichni pak navíc doplatíme na klimatickou újmu, kterou letošní Mistrovství světa ve fotbale působí. 

Samotné cesty tryskáčem nejvyššího z bafuňářů Infantina vygenerovaly za dva týdny tolik emisí, co zvládne sedmdesát osm průměrných lidí za rok. Nejvíce ale bude klimatická krize opět zabíjet chudé a lidi z globálního Jihu.

Sport jako lék

Fotbalové mistrovství přesto ukazuje i další věci – solidaritu, lidskost a radost. Každému kritickému pozorovateli fotbalu se proto s těmito úhly pohledu žongluje jen velmi obtížně.

Skutečný divácký bojkot letošního šampionátu je jen těžce představitelný právě kvůli těm, kteří udržují srdce hry v chodu. Jsou to kluci a holky na hřištích v Česku, lidé ve favelách, děti ze znevýhodněných rodin nebo migranti. 

Radost, kterou hra dokáže přinést, světu ukázali Palestinci a Palestinky fandící na ruinách svých domovů. Uprostřed trosek sledovali, jak se egyptský trenér Hossam Hassan prochází po hřišti s palestinskou vlajkou a malé děti se v Pásmu těší na finálové klání svých oblíbených fotbalistů. 

To, že FIFA dosud za zabíjení sportovců neudělila Izraelskému fotbalovému svazu žádné sankce, je neodradilo.

Mimo novinové titulky tak často zůstává solidarita mnoha fotbalových fanoušků a fanynek. Dokazují nám, že samotný sport může být lékem na odcizení a pohrdání. 

„Dokud existuje fotbal, existuje určitá naděje, že jednoho dne bude zase možné žít běžný život,“ píše z rozbombardované Gazy reportér Mohammed Mhawish.

Fotbal, „zrcadlo všeho“, tedy opět odráží rozpory světa a zdůrazňuje neustále rostoucí propast mezi těmi, kdo tuto hru milují, a těmi kdo ji řídí.

Více k tématu FIFA

Nastavení cookies

Víme, že cookies nejsou zrovna nejpříjemnější věc na internetu. Pro naši redakci jsou ale anonymní data důležitá. Pomáhají nám chápat, co lidé čtou, co jim na webu funguje a podle čeho máme Voxpot zlepšovat. Informace o zpracování cookies.