Z předvolebních průzkumů v Německu vychází Alternativa pro Německo (AfD) jako druhá nejsilnější strana. V Nizozemsku vyhráli parlamentní volby krajně pravicový Geert Wilders a jeho Strana pro svobodu. V čele Itálie od roku 2022 stojí Giorgia Meloni, jejíž Bratři Itálie mají kořeny v neofašistickém hnutí, v témže roce uzmuli v parlamentních volbách zásadní zisky i Švédští demokraté, kteří mají zase neonacistický původ.

Krajní pravice se v posledních dvou dekádách mainstreamizovala, dokázala využít situace po útoku na Dvojčata v New Yorku. „Po pádu komunismu v západní společnosti vidíme určitou míru vyčerpanosti, skepse vůči tradiční politice. A lidé hledají alternativy – odtud pochází i název stran, jako je třeba AfD. Právě v případě AfD hraje podle odborníků na Německo nemalou roli i schopnost sebemarketingu a pronikání na sítě,“ vysvětluje v Pulsu politolog Jan Charvát z FSV UK.

Poslechněte si také: PULS | Víc než jen čínská invaze. Co všechno trápí Tchaj-wan? 

„V Česku jsme si zvykli na to, že krajní pravice se rovná neonacismus. Když se teď řekne krajní pravice, představíme si neonacistického skinheada v bomberu a s holou hlavou potetovanou hákovým křížem. Takových je tu ale minimum a poslední dekádu se na fungování české krajní pravice nepodílí. Oni jsou až posledním článkem celého problému,“ poukazuje v podcastu odborník na extremismus s tím, že potíž s krajní pravicí začíná mnohem dříve. „U odmítání rovnosti,“ upřesňuje.

Z jakých dalších důvodů je krajní pravice tedy problematická? Jsou krajně pravicové strany čím dál úspěšnější? Kde se vzaly? Čeho se lidé vlastně bojí? A jak by vypadala Evropa pod vládou krajní pravice? Pusťte si novou epizodu buď na webu, nebo ve Spotify či Apple Podcasts.