Na jedné straně vysoké ploty, na té druhé překvapivě liberální migrační politika. Navzdory vyhrocené vládní antiuprchlické rétorice se z Polska stává pro cizince jedna z cílových destinací.
Není v současnosti většího polského města, kde by si jich člověk nevšiml. Jejich revírem jsou zejména služby spojené se stravováním. Pracují často v kuchyních či rozvážkových firmách nebo si zakládají vlastní bistra, z nichž se valí omamná vůně kurkumy či kardamomu.
Mnoho z nich ale také našlo uplatnění ve výrobním sektoru, IT technologiích či nadnárodních korporátech. Jejich zaměstnavatelé na nich oceňují pracovitost, spolehlivost a že rychle se učí… A méně si oproti Polákům stěžují.
Už podle toho exotického koření je jasné, že řeč není o Ukrajincích ani Bělorusech, nýbrž o Indech – jedné z nejrychleji rostoucích menšin v Polsku.
Kromě ekonomického rozvoje, jenž nemá v Evropě obdoby, stojí za zájmem Indů o Polsko tamní překvapivě liberální imigrační politika.
Jestliže v roce 2016 vydala Varšava Indům 1772 pracovních víz, loni jich bylo již 41 640, tedy více než dvacetinásobek. Jen pro srovnání: ze sousedního Běloruska, jehož komunita má v zemi na Visle dlouholetou tradici, si minulý rok o pracovní povolení zažádalo pouze zhruba 18 500 zájemců.
Imigrace nejpočetnějšího národa světa do Polska má přitom svá kulturní specifika. Týká se z drtivé většiny mužů. Ženy loni tvořily mezi žadateli o pracovní místa pouhých šest procent. Ne náhodou tak začínají ženská polská fóra zaplavovat všetečné rady, otázky a zkušenosti, které dopodrobna rozebírají, jaké to je navázat vztah s Indem.
Více cizinců v dalších letech
Jayakishore Rajkumar (Jay) je jedním z nich. Do Polska přijel poprvé v roce 2009 a od té doby stihl vystudovat univerzitu ve Vratislavi, trvale se usadit a rovněž si založit úspěšný blog s příznačným názvem „Ind v Polsku“. V něm se dělí se čtenáři o své dojmy z poznávání svého „nového domova“, pochopitelně z indické perspektivy.
Vedle pozoruhodných postřehů a porovnávání kulturních specifik své polské fanoušky seznamuje i s taji indické kuchyně nebo knižními tituly, jež stojí za přečtení. Tou hlavní zprávou, kterou Jay do světa vysílá, je ale snaha překonat kulturní bariéru a obě vzdálené země alespoň trochu přiblížit. S rostoucí křivkou nově příchozích Indů navíc jeho blog dost možná zlaté časy teprve čekají.
Co vlastně přitahuje obyvatele jihoasijské mocnosti zrovna k našemu severnímu sousedovi? Kromě jeho mohutného ekonomického rozvoje, jenž nemá nikde v Evropě obdoby, stojí za zájmem tamní překvapivě poměrně liberální imigrační politika.
Na jedné straně Varšava sice staví vysoké ploty a posílá na neklidnou polsko-běloruskou hranici čím dál více policistů, na té druhé však kvalifikované zahraniční pracovníky vítá s otevřenou náručí. A Indy obzvlášť. Jak někteří z nich sami pro server Salon 24 připustili, Varšava jim vydává víza i v případě, že v jiných státech EU byly jejich žádosti zamítnuty.
Že by se tak z Polska stávala pro asijské pracovníky nová brána na starý kontinent? Ač to zní jen těžko uvěřitelně, svou politikou se k tomuto titulu Varšava blíží mílovými kroky. Od roku 2015 totiž tato kdysi nejhomogennější země Evropy zažívá nejvyšší nárůst imigrace ve své historii.
Čtěte také: V Polsku je válka mnohem blíž: Jak naši sousedi budují armádu k obraně Evropy
Jestliže v roce 2008 žilo v Polsku podle údajů tamního Státního ústavu sociálního zabezpečení „pouhých“ 65 tisíc cizích státních příslušníků, loni už jich bylo přes jeden milion. Jistě, stěžejní měrou se na tomto výsledku podepsala migrační vlna způsobená válkou na Ukrajině, i tak ale Poláci mezi sebou přivítali přes 300 tisíc nových spoluobčanů ze států EU i mimoevropských zemí.
Chvíli to vypadalo, že se v brzké budoucnosti polská „náruč“ otevře migrantům ještě více. Vláda strany Právo a spravedlnost (PiS) totiž v létě přišla s návrhem, který měl zjednodušit vízovou povinnost pro pracovníky z více než 20 států. Mezi nimi vedle Indie nechyběly ani Írán, Saúdské Arábie, Arménie, Pákistán, Kuvajt, Turecko a řada dalších států. Varšava tak chtěla z těchto zemí přilákat na 400 tisíc pracovníků. Po vlně kritiky, která se následně zvedla, však kabinet svou iniciativu v tichosti stáhl, alespoň prozatím.
Nenávist jako předvolební téma
Pozoruhodné na tom však přinejmenším je, že tyto nápady vychází z pera právě současného konzervativního kabinetu. Ten již od první uprchlické krize v roce 2015 razil ostrou, ne-li přímo nenávistnou protiimigrační rétoriku.
Nezdráhal se přitom běžence připodobňovat k nebezpečným hordám, jež přivlečou do Polska nakažlivé nemoci a ohrozí jeho tradiční kulturu a identitu. Právě toto tažení před údajným islámským nebezpečím a radikální odmítání evropských kvót pomohly Kaczyńského straně před osmi lety vyhrát volby a převzít moc nad zemí.
Zatímco před domácím publikem si PiS hraje na ochránce polských hodnot a hráz proti běžencům a islámu, v tichosti přijímá pracovníky z celého světa.
Od té doby se toho v Polsku změnilo více než dost. V zemi si vydělává zhruba o milion přistěhovalců více, výroky o nepřizpůsobivých migrantech, kteří proměnili západoevropská města k nepoznání, jsou ale slyšet pořád.
Dokládá to ostatně i poprask, který v posledních dnech vyvolala režisérka Agnieszka Holland svým novým snímkem o humanitární krizi utečenců na polsko-běloruské hranice. Místo pochvaly a gratulací za něj však sklidila připodobení k nacistickým propagandistům a obvinění z urážky pohraničníků a příslušníků polských ozbrojených složek.
Nejtvrdší kritika se přitom na její adresu snáší z nejvyšších politických pater. „Každý, kdo neodsoudí tento film, se ocitá na protipolské straně,“ podělil se o svůj dojem z díla samotný předseda PiS a patrně nejmocnější muž v zemi Jaroslaw Kaczyński.
S blížícími se parlamentními volbami navíc přituhuje. Zdá se, že i letos konzervativci vsadili na protiuprchlickou notu a oznámili, že společně s hlasováním o novém složení parlamentu proběhne i referendum k migrační reformě navržené Bruselem.
Jak přitom ukázala zkušenost posledních osmi let, nejhlasitěji křičí a nálepkují ti, za jejichž vlády přišlo do země nejvíce cizinců. „Stáváme se zemí přistěhovalců a zlom přišel právě na počátku vlády strany Jaroslawa Kaczyńského,“ popisuje pro server Business Insider novinář Mateusz Madejski.
Ve svém textu rovněž připomíná, že největší migrační boom se datuje do roku 2015, kdy do premiérského křesla usedla Kaczyńského dlouholetá kolegyně Beata Szydlo. Jen za první dva roky se komunita cizinců více než zdvojnásobila a vzestupný trend pokračoval i v následujících letech.
Pomoc proti vymírání
Loni pak počet příchozích ze zahraničí překročil hranici jednoho milionu. Zatímco před domácím publikem hraje PiS roli spolehlivého ochránce polských hodnot a bezpečné hráze proti běžencům a islámu, v tichosti přijímá pracovníky ze všech možných koutů světa.
Na náboženské vyznání, barvu pleti či kulturní zvyklosti přitom nehledí.
Ještě více než uprchlíků a islámu se polští konzervativci zjevně bojí prázdných továren, podniků a univerzit. Úspěšně nakročenou hospodářskou cestu Polska totiž do budoucna mohou ohrozit dva nepříznivé faktory: nízká porodnost a nadále pokračující emigrace ze země.
Čtěte také: „Převadeč počká v zakázané zóně.“ Jak probíhá pašování uprchlíků přes Bělorusko navzdory polské zdi
Obzvlášť první fenomén budí v posledních letech velké obavy. Země vymírá a přírůstek na jednu ženu se rok od roku snižuje. Jestliže v roce 2017 připadalo na jednu Polku 1,45 dítěte, loni už jen 1,26.
Server News Dziennie sice dává tento nevalný výsledek za vinu hlavně ruské agresi na Ukrajině, která loni Poláky značně vyděsila, nicméně ani letošek nepřináší příliš důvodů k radosti. Ba naopak, údaje z první poloviny roku naznačují, že rok 2023 překoná v propadu i ten předchozí.
Mizerný demografický vývoj tak může do budoucna pomoct alespoň trochu zvrátit – podobně jako v západoevropských zemích – příchod zahraničních pracovníků a studentů. Zmíněných 400 tisíc cizinců, které chtěla nalákat Morawieckého vláda, by přitom nepokrylo ani třetinu toho, co Varšava ve skutečnosti potřebuje.
Vzhledem k vysokému růstu HDP server The Telegraph Polákům dokonce předpovídá, že do roku 2030 budou bohatší než samotní Britové.
K tomu, aby si udržela současný kvantitativní poměr mezi obyvateli v produktivním věku a důchodci, by jich měla podle zprávy Státního ústavu sociálního zabezpečení do roku 2032 přitáhnout alespoň milion osm set tisíc. „Vstupujeme do fáze silné krize. Ročně trh opustí asi 170 tisíc lidí,“ upozorňuje Rafał Dutkiewicz, současný prezident sdružení polských zaměstnavatelů. A za pravdu mu dává řada tamních podnikatelů.
Polsko jako země příležitostí
Na nedostatek pracovní síly si pro server money.pl postěžoval na konci července třeba Jerzy Wilczewski, provozovatel borůvkové farmy. Nezájem obyčejných Poláků o sbírání ovoce ho podle jeho slov už několik let nutí hledat síly v zahraničí.
Na jeho plantážích nedaleko vesnice Białousy v severovýchodním Polsku se tak nad keři shýbají brigádníci z Indie, Nepálu nebo Filipín. Bez nich by koneckonců mohl svůj byznys zavřít. Podobně jako jiní podnikatelé by proto Wilczewski ještě liberálnější přístup k pracovní migraci uvítal.
Čtěte také: Poláci na nohou! Kráčí náš severní soused k autoritářství?
Přistěhovalci z chudých zemí však zdaleka netvoří jedinou skupinu, která v posledních letech Polsko jakožto novou atraktivní destinaci pro život objevila. „Pohostinní lidé, otevřenost, bezpečí, skvělé jídlo, bohatá kultura a dobrá znalost angličtiny,“ nešetří chválou na svou novou domovinu autor youtubového blogu Love my Poland. Dodejme jen, že do Varšavy se přistěhoval ze Spojených států.
To hlavní lákadlo podle jeho slov ale spočívá v ekonomickém zázraku, který Polsko vynesl z chudého postkomunistického státu ležícího kdesi na evropské periferii mezi hospodářské premianty.
Stabilní růst hrubého domácího produktu, jenž se podle The Guardian poslední tři desetiletí rovnou zdesetinásobil, může ekonomicky stagnující Česko Polákům jen tiše závidět. Stejně tak bouřlivý rozvoj infrastruktury zahrnující revitalizovaná města, moderní architekturu i zbrusu novou síť rychlostních silnic.
Zlatá éra země na Visle navíc zdaleka nedosáhla svého vrcholu a ve své spanilé jízdě pokračuje dál. Vzhledem ke stabilně vysokému růstu HDP dokonce server The Telegraph Polákům předpovídá, že do roku 2030 budou bohatší než samotní Britové.
Že by se naopak tentokrát situace obrátila a za deset let se daly do pohybu statisíce Angličanů a odjely pracovat do Vratislavi či Poznaně? Zda se takto svérázný scénář vyplní, teprve ukáže čas. Odborníci se však shodují, že v tom, jestli se Polsku nakonec podaří udržet vysoko nastavené tempo hospodářského růstu, sehraje klíčovou roli právě dostatek pracovních sil. A zatím se zdá, že bez migrantů se to neobejde.
