Spojené státy, Čína a Rusko, ale také Indie nebo Kuba. Právě tyto státy vyvinuly vlastní vakcínu, kterou se jim úspěšně daří exportovat na světové trhy výměnou za peníze i politický vliv. Zároveň ale mnohdy čelí problémům s důvěryhodností i neschopnosti naočkovat vlastní populaci. Přinášíme text o tom, jak se větší i menší země pustily do boje o to, kdo z pandemie odejde v lepším světle.
Zatímco v evropských zemích se především rozhořely spory o to, jestli za pomalé očkování mohou národní státy nebo Evropská unie, řada chudších států ještě ani nezačala očkovat a o „západních“ vakcínách si může nechat jenom zdát. Jejich zásoby totiž už předem vykoupily nejvyspělejší země, z nichž některé se zcela odmítly podílet na pomoci ostatním.
Například Spojené Státy se pod vedením exprezidenta Donalda Trumpa nepřipojily k nadnárodnímu programu COVAX na distribuci vakcín v méně rozvinutých zemích, a dokonce zahájily proces opuštění Světové zdravotnické organizace (WHO). Evropská unie se sice programu COVAX účastní a v souhrnu přislíbila více než miliardu dávek, nejdřív chce ale proočkovat vlastní populaci a o rychlost dodávek soupeří s Velkou Británií.
Nový americký prezident Joe Biden dal brzy po nástupu do úřadu najevo, že USA vidí v očkovací diplomacii jednu z příležitostí, jak navrátit spojené státy na mezinárodní scénu.
Je zjevné, že nejde pouze o nepřímý vliv pandemie na americký hospodářský růst, ale také o signalizaci jasného návratu ve sféře geopolitiky po éře Trumpova siláckého pseudo-izolacionismu.
Otevřeně tak o tom mluví Samantha Power, Obamova velvyslankyně Spojených států při OSN, která je teď Bidenem nominována do čela Agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID). „Začít očkovat samotné Američany nebude stačit k tomu, aby byl zajištěn jejich blahobyt. Globální pandemie zcela neskončí – a ekonomika Spojených států se plně nevzpamatuje – do té doby, dokud COVID-19 řádí jinde,“ píše Power ve svém textu pro časopis Foreign Affairs. V něm doporučuje, aby se Spojené státy připojily k projektu COVAX, ale také aby navázaly bilaterální vztahy s rozvojovými zeměmi ve snaze pomoci jim proočkovat své obyvatelstvo.
Nový směr zahraniční politiky předjímá i Kongres, který v rámci prosincového koronavirového balíku schválil přibližně 4 miliardy vyhrazené pro očkovací program Global Alliance for Vaccines and Immunization Billa Gatese, který společně s WHO zaštiťuje COVAX.
Je zjevné, že Power nejde pouze o nepřímý vliv pandemie na americký hospodářský růst, ale také o signalizaci jasného návratu ve sféře geopolitiky po éře Trumpova siláckého pseudo-izolacionismu. „Čínský pokus o to přesvědčit zbytek světa, že je ‚zodpovědnou velmocí‘ tím, že pomáhá dalším zemím získat přístup k očkování, by měl poskytnout dostatečný impulz i pro republikány, aby podporovali naši celosvětovou snahu v nepříznivé chvíli,“ píše Power.
Nedostatek dostupných vakcín i jejich cena však nechala dostatek prostoru také dalším velkým hráčům, zejména Rusku, Číně a Indii, které vyvinuly vlastní očkovací látku a nyní se ji pokouší udat na světových trzích a zajistit si tím také vlastní pozici.
Charitativní dar z Číny
Mezi nejaktivnější hráče v zemích s nižšími a středními příjmy patří Čína, která se zavázala poskytovat vakcíny do zahraničí paralelně s domácí distribucí. Peking se tak rozhodl i přesto, že se potýká s obtížemi splnit vládní cíl naočkovat padesát milionů lidí před čínským Novým rokem (12. února). Ostatní státy proto Čínu podezírají z politického kalkulu podobného „rouškové diplomacii“ z počátku pandemie.
„Peking vlastní něco, co mnoho zemí nutně potřebuje, a bude se snažit prezentovat poskytnutí vakcíny jako charitativní dar,“ tvrdí Jacob Mardell, analytik z německého think tanku MERICS. Podle něj se Čína skrze očkovací diplomacii snaží vylepšit svůj mezinárodní obraz, pošramocený selháním ve včasné odpovědi na Covid-19.
Pod heslem zajištění „globálního veřejného dobra“ Peking přislíbil rozdělit vakcíny v hodnotě dvou miliard dolarů mezi státy v Africe, latinskoamerickým zemím slíbil další miliardu v půjčkách a s nejméně devíti státy jihovýchodní Asie uzavřel smlouvy v souhrnné hodnotě stovek miliard dolarů. Už v tuto chvíli očkují jednou ze dvou čínských vakcín v Brazílii, Chile, Maroku nebo v Indonésii.
Ambiciózní plán Číny stát se očkovací supervelmocí obestírají také praktické obavy. Nedůvěru vyvolává nedostatečná transparentnost čínských výrobců, kteří odmítli sdílet kompletní výsledky z posledních fází testování.
Čína odmítá, že by za skrze smlouvy o prioritnímu přístupu k vakcíně vyvíjela na ostatní politický nátlak. Šlo by však o ideální politický nástroj. Například Malajsie a Filipíny, které si od čínských výrobců předobjednaly přes 24 milionů dávek, s pekingskou vládou vedou dlouhodobý spor o území v Jihočínském moři. Desítky milionů dávek zamíří také do Turecka a Indonésie, které jsou pro Čínu strategicky významné. Peking navíc na poskytování vakcín vlastní výroby vydělá i finančně, nejen politicky: podle odhadu společnosti Essence Security by čínské společnosti vydělaly 2,8 miliardy dolarů, i kdyby se jim podařilo ovládnout pouhých 15 procent trhu v zemích s nízkým a středním příjmem.
Ambiciózní plán Číny stát se očkovací supervelmocí obestírají také praktické obavy. Nedůvěru vyvolává nedostatečná transparentnost čínských výrobců, kteří odmítli sdílet kompletní výsledky z posledních fází testování. Bezpečné užití žádné z čínských vakcín ještě nebylo oficiálně posvěceno WHO. A otazníky se vznášejí nad samotnou účinností čínských vakcín: Sinovac při finální fázi klinických testů v Turecku zaznamenal úctyhodnou účinnost 91,25 %, avšak data z Indonésie uvádějí necelých 65 % a Brazílie v lednu ohlásila 50,4 %. Podobné problémy se objevily i u Sinopharmu, jehož zaznamenaná účinnost osciluje mezi 79 % a 86 %.
Pevninskou Čínou jen za posledních deset let otřáslo nejméně šest skandálů spojených s očkováním. V roce 2019 bylo 145 novorozenců naočkováno prošlou vakcínou proti obrně, o rok dříve více než čtvrt milionů lidí dostalo vadné očkování proti záškrtu, tetanu a černému kašli. Podle tehdejšího průzkumu veřejného mínění zvažovala více než polovina rodičů, že pojede očkovat své děti do zahraničí. Do skandálů je mimochodem zapletená i firma Sinovac, jejíž vysocí představitelé měli podplácet čínské regulační úřady za účelem registrace vakcín.
Nejlepší vakcína na světě je z Ruska
Vlastní vakcínou disponuje vedle Číny také Rusko, které očkovací látku pojmenovanou po družici Sputnik V registrovalo vůbec jako první na světě. Rychlá výroba ruské vakcíny byla od začátku do velké míry záležitostí národní prestiže. „Praxe ukazuje, že ruská vakcína je přesně taková, jak jsme si mysleli: nejlepší na světě. Žádná jiná nemá tak dobré výsledky, schopnosti ochránit člověka před nemocí a zároveň bezpečnost aplikace, jako ta naše. Je to úspěch našich specialistů,” nechal se v lednu slyšet prezident Vladimír Putin.
Už v září během projevu k OSN spojil Putin propagaci ruské vakcíny s kritikou protiruských sankcí a naznačil, že zatímco se Západ přehnaně angažuje ve vnitropolitických záležitostech Ruska, jeho země je naopak ochotna pomáhat všem, kteří jsou v nouzi. Na závěr ještě nabídl očkování čerstvě registrovanou vakcínou všem zaměstnancům a spolupracovníkům OSN.
Mezi samotnými Rusy se začíná stále častěji objevovat rozhořčení, že zatímco po celém světě už přistávají letadla s ruskou vakcínou, očkování vlastní populace probíhá jedním z nejpomalejších temp na světě.
Rusko si dává záležet i na úspěších při prodeji do zahraničí. Už v září oznámilo, že dostalo objednávky na více než miliardu vakcín ze dvaceti zemí světa a během následujících měsíců se spustí jejich výroba kromě Ruska i v dalších pěti zemích. Zvláštní důraz byl celou dobu kladen na to, že si Sputnik V objednaly i země v Evropské unii, především Maďarsko, které má ruskou vakcínu začít také vyrábět. Zdaleka největší úspěch má ale ruská vakcína v méně rozvinutých zemích, které láká nízkou cenou pod deset dolarů za dávku i možností jednoduchého transportu a skladování.
Čtěte také: Vstříc smrti i vězení: Ruský opozičník Navalný hraje nejvyšší hru svého života
V tomto duchu proběhly první testy Sputniku V už v srpnu na Filipínách, dvacet zemí od té doby schválilo použití vakcíny na svém území a další důležité státy jako Indie a dost možná Brazílie se blíží ke konci procesu schválení nouzové registrace. V Latinské Americe už mimochodem vakcínou začala před koncem roku očkovat Argentina, desítky milionů dávek si objednalo i Mexiko a po nedávném zveřejnění třetí fáze klinických testů v prestižním časopisu The Lancet se s objednávkami roztrhl pytel.
Vývoj a následný prodej vakcíny do zahraničí posloužil také k posílení legitimity režimu na domácí scéně v době jeho dlouhodobě klesající popularity. Reportéři na televizních obrazovkách neustále přinášeli svědectví o tom, že zatímco se na Západě nedaří dodávat vakcíny k obyvatelstvu, země, které nakoupily Sputnik, už radostně očkují a první lidé jsou s úsměvem schopni postavit se koronaviru.
Zároveň se ale mezi samotnými Rusy začíná stále častěji objevovat rozhořčení, že zatímco po celém světě už přistávají letadla s ruskou vakcínou, očkování vlastní populace probíhá jedním z nejpomalejších temp na světě. Zatímco čísla centrálních úřadů jsou srovnatelná s úspěšnějšími zeměmi Evropské unie, údaje z ruských regionů naznačují, že bylo dosud očkováno jen zhruba půl milionu lidí, a jestli bude očkování postupovat dosavadní rychlostí, bude populace proočkovaná teprve zhruba za šestnáct let.
Indie zachrání lidstvo
Poněkud opomíjenou zemí z hlediska očkovací diplomacie je Indie, která chce podle jinak nacionalistického premiéra Nárendry Módího prostřednictvím masové výroby vakcín „zachránit lidstvo“. Indie je totiž největším světovým producentem vakcíny od společnosti AstraZeneca a Oxfordské univerzity, kterou pod názvem Covishield licenčně vyrábí Serum Institute of India v Púně a měsíčně vyprodukuje na padesát milionů dávek. Několik set tisíc dávek doma vyrobené vakcíny Covishield už Indie nabídla jako dar spřáteleným zemím včetně Bhútánu nebo Malediv a země se chystá masově zapojit do programu Covax.
Indie kromě toho vyvinula také vlastní látku Covaxin od firmy Bhárat Biotech z Haidarábádu, jíž v tuto chvíli očkuje vlastní obyvatelstvo a zároveň ji nabízí na světových trzích. Přestože vakcína dosud nedokončila třetí fázi klinických testů, řada zemí o ni už projevila zájem – například špatně zásobená Brazílie vyjednává o nákupu dvaceti milionů dávek a blízko uzavření je i dohoda s Filipínami. Dá se očekávat, že především v jihovýchodní Asii bude indická vakcína sloužit jako alternativa k těm čínským.
Poněkud opomíjenou zemí z hlediska očkovací diplomacie je Indie, která chce podle jinak nacionalistického premiéra Módího prostřednictvím masové výroby vakcín zachránit lidstvo.
Na domácí scéně jsou ambice indického premiéra snad ještě větší: Módí v polovině ledna spustil zřejmě největší očkovací program v historii, v jehož rámci plánuje do letošního srpna naočkovat 300 milionů lidí, tedy v průměru zhruba 1,3 milionu obyvatel denně. Jako první přijde na řadu třicet milionů zdravotních pracovníků, ve druhé vlně pak budou následovat osoby starší 50 let.
K 10. únoru už Indie aplikovala více než šest a půl milionů dávek. Program se sice rozjíždí pomaleji, než se očekávalo, to se ale může v následujících měsících změnit. Zajímavé bude sledovat distribucí vakcíny uvnitř Indie. Očkovací dávky objednává ústřední vláda a následně je rozesílá do jednotlivých států. Nabízí se tedy otázka, nakolik se bude Módího kabinet řídit požadavky jednotlivých států a do jaké míry nechá promluvit své sympatie k tamním vládám.
Čtěte také: Stovky milionů lidí do ulic: Zachrání sezóna náboženských svátků indickou ekonomiku?
Od výroby a rozeslání vakcíny je však k jejímu podání stále daleko. Přestože v Indii obecně není problém s ochotou nechat se očkovat, velkým zádrhelem zůstává logistika na nižších úrovních. Veřejný zdravotnický systém je notoricky podfinancovaný, navíc se vakcíny přepravují na velké vzdálenosti a v teplém jihoasijském klimatu nebude jednoduché udržet ampule v chladu.
Velký rozruch proto vzbudil unijní rozpočet na rok 2021, který navyšuje výdaje na zdravotní péči o neuvěřitelných 137 procent. Samotné ministerstvo zdravotnictví sice dostane přidáno jen zhruba deset procent, indická vláda však bude utrácet jinde: kromě zvýšení rozpočtu na pitnou vodu a hygienu má největší nárůst na svědomí šestiletý Plán předsedy vlády pro soběstačnou zdravou Indii.
V něm je alokováno 642 milionů rupií na vybudování sítě místních zdravotnických středisek, která budou při logistice očkování hrát klíčovou roli. V kontrastu se zvýšenými výdaji na zdravotnictví ovšem stojí škrty na ministerstvech žen a dětí, zemědělství a školství. Zdá se tedy, že Indie i po téměř roční socioekonomické krizi nadále chápe Covid-19 pouze jako zdravotní hrozbu a zanedbává jeho společenské dopady.
Svrchovaná Kuba
Ve stínu očkovací diplomacie velmocí zůstává Írán a Kuba, které se dohodly na společném postupu při vývoji vakcíny. Kubánská očkovací látka Soberana 02 se bude v závěrečné třetí fázi klinických testů ověřovat na desítkách tisících íránských dobrovolníků. Írán je pro testování vakcíny ideální, protože je na rozdíl od izolované ostrovní Kuby koronavirem tvrdě zasažený – od počátku pandemie nemoci podle oficiálních dat podlehlo přes 56 tisíc lidí.
Jak napovídá už název vakcíny, která v překladu znamená „svrchovaná“, pro obě země jde do velké míry o záležitost ideologie a prestiže – íránský i kubánský režim jsou dlouhou dobu trnem v oku Spojeným státům a čelí americkým sankcím, které ještě zesílil exprezident Donald Trump. V případě Íránu sankce dopadly dokonce i na dodávky léků a zdravotního materiálu, což zřejmě přispělo k prohlášení jeho nejvyššího vůdce, ajatolláha Alí Chameneího, že země zakáže nákup jakýchkoli vakcín ze Západu. Tyto Chameneí označil za „nedůvěryhodné“.
Čtěte také: Smrtící rána indiánům. Koronavirus decimuje brazilské původní obyvatele
Kuba kromě nejpokročilejší látky Soberana 02 vyvíjí ještě tři další vakcíny, které se nacházejí v různých fázích klinických testů. Tamní režim se dlouho profiluje jako zdravotní velmoc, která dodává lékaře do řady rozvojových zemí a vlastním obyvatelům poskytuje bezplatnou zdravotní péči. Kuba má dlouhé zkušenosti i s vývojem vlastních vakcín, například proti hepatitidě B a typu B meningokoka, které následně vyvezla do Argentiny, Brazílie nebo Kolumbie.
Kuba počítá i s vývozem vakcín proti koronaviru, které by v případě úspěšných testů mohly zamířit do Latinské Ameriky a samozřejmě právě do partnerského Íránu. Ten zároveň testuje i vakcíny domácí výroby a plánuje nasazení čínských a ruských výrobků, jimiž v úterý 9. února opožděně zahájil očkovací kampaň mezi zdravotním personálem. Ruský Sputnik V se ovšem paradoxně stal i v Íránu předmětem kontroverzí, když se proti němu vyslovili místní zdravotní odborníci včetně přední infektoložky Minó Mohraz, která se podílí na vývoji domácí vakcíny.
