Konzervativní revoluci ve Spojených státech nenastartoval jenom Ronald Reagan. Studenty práv založená Federalist Society se od roku 1982 snaží změnit tvář americké justice a obzvlášť v posledních letech sklízí plody své práce. Může nesourodá koalice konzervativních a libertariánských právníků přežít obrovský úspěch své organizace?
Spojené státy si letos zažily několik bouří, které se týkají jejího Nejvyššího soudu. Patřil k nim i skandál, jehož středobodem se nejprve stala manželka jednoho ze soudců, další člen tohoto vrcholného justičního orgánu pak oznámil odchod do důchodu, a proběhla už také tradičně divoká slyšení před Senátem o jeho nástupkyni. Ale především pak kvůli úniku informací ze soudu. Ten se pravděpodobně chystá zvrátit „Roe vs. Wade“, jeden z nejznámějších precedentů v zemi, a zrušit tak de facto federální garanci práva na potraty.
Kromě reprodukční politiky se také očekává, že v dalším chystaném rozhodnutí soud upevní právo Američanů na držení zbraní, což vzbuzuje u části tamní politické scény ve světle aktuální vlny masových střeleb znepokojení.
Byl to ohromně úspěšný víkend a jeden prominentní účastník ho přirovnal k Woodstocku pro pravicové právní aktivisty.
Máloco z toho by se dělo bez jedné organizace, která v posledních čtyřech dekádách zásadně ovlivnila podobu nejen amerického Nejvyššího soudu, ale také nižších instancí. Organizace Federalist Society má v dnešní době přes 70 tisíc členů, pobočky na více než dvou stech právnických fakultách po celých Spojených státech a v zemi je primárním nástrojem pravice k prosazování svých priorit skrze soudnictví.
„Nejvyšší soud byl po dlouhou dobu předmětem kritiky jak zleva, tak zprava, ale Federalist Society představovala nový druh soustředěné konzervativní kritiky,“ píše Jonathan Riehl ve své důkladné akademické studii z roku 2007.
(Ne)levicová akademie
Počátky organizace však byly daleko skromnější. „Mysleli jsme si, že sázíme polní kvítí mezi plevy akademického liberalismu, ale nakonec se ukázalo, že jsme zasadili dub,“ velebil Federalist Society při 25. výročí jejího vzniku soudce Antonin Scalia, jedna z nejvýraznějších postav této organaizace.
Scalia sloužil jako mentor tří studentů práva, kteří v roce 1982 organizaci založili. Lee Liberman Otis, David McIntosh a Steve Calabresi představovali původně politicky poměrně nesourodou trojici. Calabresi ve svých prvních volbách volil Jimmyho Cartera, o mladém McIntoshovi dokonce Reihl píše, že byl „tak trochu levicový radikál“. Jen Liberman Otis tíhla k Ronaldu Reaganovi a pomáhala už při jeho první prezidentské kampani v roce 1976.
Studium na Chicagské universitě a Yaleu, konzervativní profesoři jako Scalia nebo Robert Bork, deziluze z Carterovy administrativy, vliv Liberman Otis a Reaganova konzervativní revoluce je ale všechny dovedly k myšlence, že je potřeba zesílit konzervativní hlasy na akademické půdě. „Část Reaganovy politiky tvořila snaha budovat odpor v klíčových zemích proto, abyste mohli svrhnout nepřátelské režimy. Nás jsem považoval za ekvivalent téhož na právnických fakultách,“ vysvětloval Calabresi v roce 2007.
Podobně o Federalist Society uvažuje současný texaský senátor Ted Cruz. „Na mnoha právnických fakultách je docela těžké být jediným [konzervativním] hlasem na kampusu a jednou z věcí, co Federalist Society zajistila, bylo to, že vytvořila společenství a debatní prostor pro konzervativce a libertariány,“ tvrdil Cruz v témže roce.
Čtěte také: Případ Roe vs. Wade. O co jde v americkém sporu o potraty?
Studenti nejprve v roce 1981 uspořádali na Yaleu debatu o „Roe vs. Wade“, ale nesetkali se s příliš velkou odezvou. Na jaře následujícího roku pak uspořádali víkendovou diskusi o federalismu, kterou mimo jiné inzerovali ve slavném konzervativním časopise National Review. A najednou bylo všechno jinak.
„Začali jsme dostávat dopisy z celých Spojených států, ve kterých se nás studenti ptali: ‚Jak si můžeme založit vlastní pobočku Federalist Society?‘. My jsme přitom upřímně řečeno ani netušili, že máme nějaké pobočky,“ vzpomíná Lee Liberman Otis. „Byl to ohromně úspěšný víkend a jeden prominentní účastník ho přirovnal k Woodstocku pro pravicové právní aktivisty,“ píše Ilyse Hogue pro server The Intercept.
Alternativní elity
Studentské začátky ale dlouho nezůstaly skromné. Organizace si rychle všiml narůstající ekosystém donorů „nové pravice“ – od nadace John M. Olin Foundation přes Richarda Mellona Scaifeho až po bratry Kochovy. Federalist Society se pro ně stala atraktivní z jednoduchého důvodu. „Hlavní myšlenkou bylo vyškolit, opentlit tituly a socializovat celou generaci alternativních elit,“ vysvětluje pro časopis New Yorker politoložka Amanda Hollis-Brusky.
Jakkoliv pak vliv Federalist Society v následujících letech sílil – v roce 1986 například dosadil Ronald Reagan k Nejvyššímu soudu zmíněného Antonina Scaliu –, dnešní podoby by organizace nenabrala minimálně bez několika porážek. Tou první, nejvýraznější byla nominace Roberta Borka, tedy soudce a akademika, který byl myšlenkovým otce Federalist Society ještě více než Scalia. Reagan ho chtěl protlačit mezi nejvlivnější soudce v zemi na sklonku svého druhého volebního období, ale Bílým domem v té době jednak zmítal skandál „Iran-Contra“, jednak Bork byl během slyšení před senátním výborem asi až příliš upřímný, co se týče svých i na poměry reaganovské Ameriky radikálních názorů („Jsem soudce, nejsem politik,“ měl se v době probíhajících slyšení Bork hájit v debatě s poradci).
Budeme mít skvělé soudce, všechny vybere Federalist Society.
Demokratického senátora Teda Kennedyho Borkova nominace vyburcovala k apokalyptickému proslovu. „Amerika Roberta Borka je zemí, ve které jsou ženy nuceny podstupovat potraty na ulici, černoši musejí sedat u segregovaných pultů, z řetězu utržená policie v půlnočních raziích občanům vyráží dveře, žáci se ve škole nemohou učit o evoluci, spisovatelé a umělci mohou být cenzurováni, jak se vládě zamane,“ hřímal Kennedy v Senátu.
Borkova nominace neprošla o 16 hlasů, místo něho zasedl u soudu daleko umírněnější Anthony Kennedy a Bork se stal jakýmsi mučedníkem konzervativního hnutí. „‚Federalisté‘ byli rozníceni a zařekli se, že už nikdy žádného svého nominanta nenechají takto potopit,“ píše Ilyse Hogue.
Varováním pro Federalist Society byl ale i další nominant, tentokrát už za vlády George H. W. Bushe. Do soudce Davida Soutera sice vkládali velké naděje, ten však u soudu hlasoval mnohdy daleko méně konzervativně, než jeho původní podporovatelé předpokládali. Nejslavněji pak pomohl v případě „Casey vs. Planned Parenthood“ stvrdit precedent z „Roe vs. Wade“, tedy právě ten, který ležel velké části Federalist Society v žaludku dost možná nejvíce.
Naopak druhý nominant George H. W. Bushe, Clarence Thomas, je členem Nejvyššího soudu USA dodnes a představuje v něm nejskalnějšího „originialistu“, tedy zastánce velmi striktního výkladu americké ústavy, který se snaží dopídit jediného správného původního významu tohoto textu. Nominanti George W. Bushe o dekádu později byli z pohledu Federalist Society taktéž úspěchem, byť k jednomu vedla komplikovanější cesta. Mladší Bush v roce 2005 jmenoval do tohoto sboru Johna Robertse, který soudu dodnes předsedá.
Čtěte také: Ameriku čeká bitva o potraty, ženy demonstrují proti novým omezením
V témže roce se pokusila zasednout v této prestižní instituci také Harriet Miers. Demokraté se pak vůči její nominaci vymezovali mimo jiné proto, že Miers nikdy nesloužila jako soudkyně, naopak měla úzké vazby na prezidenta – v době nominace pracovala jako jeho poradkyně v Bílém domě. Největší odpor však přicházel paradoxně zprava. „Je to plivanec do tváře konzervativců, kteří vybudovali toto hnutí,“ stěžoval si na CNN Robert Bork. Připomněl také, že Bushova administrativa slibovala navrhnout do této funkce typově nominanty, jakými byli právě Scalia nebo Thomas.
Bush tak nakonec nominaci stáhnul. Místo Miers jmenoval Samuela Alita, který se sice setkal s ostrým odporem demokratů, ale jeho nominaci nebyli schopni zastavit – byl to právě Alito, který letos sepsal uniklé stanovisko ukazující, že se soud chystá zvrátit „Roe vs. Wade“.
Ani za vlády George W. Bushe nešlo jen o nominanty do soudcovského sboru nejvyšší instance. „Méně než procento právníků napříč Amerikou je členem Federalist Society. Přitom ale více než třetina nominantů prezidenta Bushe [k odvolacím soudům] jsou členy Federalist Society,“ poukazoval v roce 2005 demokratický senátor Dick Durbin. Oproti tomu, jak měl jít na ruku Federalist Society příští republikán, který se dostal do Bílého domu, to ale byla amatérská čísla.
Trumf Trump
Donald Trump se během své prezidentské kampaně v roce 2016 rozhodl otázku soudcovských nominací de facto delegovat čistě na Federalist Society. Sešel se s výkonným viceprezidentem organizace Leonardem Leem a vyloženě ho požádal, ať mu sestaví seznam potenciálních nominantů, kteří by mohli zasedat v senátu Nejvyššího soudu. „Nikdo v historii během kampaně takový seznam nezveřejnil,“ měl Trumpovi podle časopisu New Yorker odpovědět Leo. Nemyslel to ale jako výtku. „Je to skvělý nápad, vytváříte si brand,“ dodal.
Trump se na viceprezidenta Federalist Society neobrátil náhodou. Pohledem z roku 2022 lze snadno zapomenout, že Trump během prezidentských primárek v roce 2016 nebyl úplně jasnou volbou amerických sociálně konzervativních voličů v čele s evangelikály. Ti totiž zprvu chvástavému, nezřízenému newyorskému boháčovi a bývalému demokratovi příliš nedůvěřovali. Vedle výběru konzervativního viceprezidentského kandidáta byl právě příslib konzervativních soudců tím, co Trumpovi pomohlo tyto voliče postupně přesvědčit.
Leonard Leo tvrdí, že o budoucnosti potratů se s Trumpem přímo nebavil, ale republikánský kandidát to viděl jasně. „Chcete, aby Nejvyšší soud zvrátil Roe vs. Wade?“ ptal se během třetí prezidentské debaty Trumpa moderátor Fox News Chris Wallace. „Pokud prosadíme dva, nebo možná tři další soudce, tak to přesně tak bude, stane se to a to skoro automaticky, protože já budu dosazovat do Nejvyššího soudu protipotratové soudce,“ odpověděl mu Trump. „Budeme mít skvělé soudce, všechny vybere Federalist Society,“ říkal kandidát Trump v jednom rozhovoru.
Organizace je poslepována z frakcí, jejichž spojenectví není ani zdaleka tak samozřejmé, jak se může na první pohled zdát.
Jestliže jde na Donaldu Trumpovi kritizovat mimo jiné to, že z jeho velkých populistických slov během prezidentské kampaně toho po příchodu do Bílého domu mnoho nezůstalo, soudní nominace rozhodně nejsou sférou, kde by svoje sliby nesplnil. Trump během svých čtyř let jmenoval soudce v závratném tempu a drtivá většina z jeho nominantů má vazby na Federalist Society.
Platí to i o jeho výběru pro Nejvyšší soud. A Donald Trump měl v tomto ohledu štěstí – do této instituce dosadil hned tři své favority: Neila Gorsuche, Bretta Kavanaugha a Amy Coney Barrett. Bez nich by se dnes velmi pravděpodobně americký Nejvyšší soud neodhodlával k tak radikálnímu kroku, jakým je zvrácení potratového precedentu z „Roe vs. Wade“. Soudní většina, o kterou se opírá uniklé stanovisko Samuela Alita, spočívá vedle hlasu Clarence Thomase právě na podpoře této trojice.
Trhliny v koalici
Trumpovi nominanti tak v očích sociálně konzervativních voličů dodávají exprezidentovi zpětně na legitimitě (což mimo jiné zvyšuje jeho šance na návrat do úřadu v příštích prezidentských volbách). Nebylo to tak ale vždy. Ve volebním roce 2020 naopak přesně tato skupina zažívala velkou deziluzi z těch samých nominantů. Důvodem byla série rozhodnutí Nejvyššího soudu v čele s rozsudkem v případě „Bostock vs. Clayton County“.
Soud v něm v poměru 6:3 odhlasoval, že sekce Civil Rights Actu z roku 1964, která má garantovat rovné pracovní příležitosti, se vztahuje i na potenciální diskriminaci z důvodu sexuální orientace a (trans)genderové identity. Stanovisko většiny pak nesepsal nikdo jiný než Trumpův nominant Neil Gorsuch.
Právě jeho jméno se přitom během několika předešlých let stalo memem mezi sociálně konzervativními voliči, skrze který se utvrzovali ve chvílích, kdy měli o Donaldu Trumpovi pochybnosti. Měl jim připomínat, že jakkoliv sice Trump není ideálním prezidentem, dosadil jim klíčového soudce. Ten teď ale v případě „Bostock vs. Clayton County“ zradil jejich konzervativní ideály. Jak je to možné?
Čtěte také: Cenzura jako zbraň: Američtí konzervativci dělají ze škol a knihoven místa svých bojůvek
Skutečnost je taková, že stejně jako voličská koalice, kterou poskládal Ronald Reagan (a ze které americká pravice těží dodnes), ani Federalist Society není monolitická. Organizace je poslepována z frakcí, jejichž spojenectví není ani zdaleka tak samozřejmé, jak se může na první pohled zdát.
„Jedním ze způsobů, jak se pravici daří držet pohromadě – včetně jejích myšlenkových továren, jakou je Federalist Society –, je zachovávání dekora, které je nutné proto, aby vedle sebe mohli koexistovat neokonzervativci a paleokonzervativci, libertariáni a sociální konzervativci,“ vysvětluje Jonathan Riehl. Nicméně právě případy jako „Bostock vs. Clayton County“ ukazují, že tato aliance nemusí být věčná. Naprosto bez obalu podobnou myšlenku Riehlovi v roce 2007 sdělil viceprezident Federalist Society Leo.
„Jsou tu libertariáni, podle kterých jsou potraty naprosto v pořádku, podle nichž je naprosto v pořádku nacházení obhajob pro homosexuální sodomii v ústavě,“ řekl Leo. Pro spíš libertariánsky uvažující soudce, jakým je právě i Gorsuch, pak rozšiřování práv pro sexuální a genderové menšiny nepřestavuje ideologický problém, zatímco pro sociálně konzervativní frakci ano.
Je to trochu paradoxní, vzhledem k tomu, že primárním myšlenkovým výdobytkem Federalist Society je hledání původního správného (a implikovaně tedy jediného) významu textu americké ústavy. Na tento rozpor poukazuje i Riehl. „Nesourodé názory individualistických libertariánů, populistických majoritariánů (Riehl toto označení používá pro příznivce myšlenky, že společenská pravidla by měl určovat především názor většiny, pozn. autora), tradicionalistických sociálních konzervativců, goldwaterovských paleokonzervativců a tak dále – všichni o svých interpretacích tvrdí, že je mohou obhájit čistě textově. To samozřejmě implikuje, že jiná čtení – nelegitimní liberální ‚aktivistické‘ čtení – je jaksi mimotextové,“ poznamenává.
Demolice státního aparátu
Právě tento rozkol mezi libertariánskými a sociálně konzervativními frakcemi Federalist Society je důležitý ještě z jednoho důvodu. V americkém mediálním diskurzu o soudních rozhodnutích je disproporční prostor věnován právě „kulturním“ tématům, jako jsou zbraně nebo reprodukční politika. Nicméně pro zmíněnou libertariánská frakci soudců spojených s Federalist Society nepředstavují tyto případy až takovou prioritu.
Brzy se ukáže, zda chystané rozhodnutí ve věci potratů je ojedinělým vybočením, či počátkem éry radikálních verdiktů Nejvyššího soudu.
„Věří, že text ústavy striktně omezuje to, co může dělat Kongres a soudci. Uznávají celou řadu doktrín, které stanovují, že Kongres nemůže dělat nic, co není výslovně autorizováno v ústavě. A také, že státní aparát nemůže dělat nic, k čemuž nebyl výslovně pověřen zákonem. Po celé dekády soudci uvažovali tak, že je přípustné vyplňovat mezery způsobené nejednoznačností ústavy a zákonů. Současní konzervativci ale razí aktivistickou agendu, skrze kterou chtějí omezit moc státu,“ vysvětluje pro New Yorker profesor Samuel Issacharoff.
Ve stínu společenské debaty o „Roe vs. Wade“ v uplynulých týdnech tak trochu zapadlo podstatné rozhodnutí právě z této druhé „libertariánské“ množiny. Nevzešlo (alespoň zatím) od Nejvyššího soudu, ale od Odvolacího soudu pro pátý okruh, který je v uplynulých letech notoricky „konzervativní“. V kauze „Jarkesy vs. SEC“ tříčlenný panel odvolacího soudu rozhodl, že regulační Komise pro kontrolu cenných papírů (SEC) jednala v rozporu s ústavou, když její správní soudce uvalil pokutu řediteli hedgeového fondu Georgi Jarkesymu. Podle soudu totiž SEC porušila Jarkesyho právo na soud s porotou vyplývající ze sedmého dodatku ústavy.
Čtěte také: USA deklarují návrat k diplomacii, zásadní obrat od Trumpovy politiky ale nečekejte
Toto rozhodnutí má potenciál naprosto paralyzovat velkou část amerického federálního státního aparátu. Na podobná rozhodnutí správních soudců se totiž spoléhá na třicet federálních úřadů. Asi příliš nepřekvapí, že soudkyně Jennifer Walker Elrod byla na Harvardu členkou Federalist Society, ani to, že stanovisko většiny v případě „Jarkesy vs. SEC“ v jeden moment dokonce sarkasticky cituje slavný výrok Ronalda Reagana. Podle něho nejděsivější slova v anglickém jazyce jsou „Jsem vládní úředník a přišel jsem vám pomoct“.
„Stanovisko Jennifer Walker Elrod tvrdí, že SEC jednala protiústavně třemi různými způsoby, což je ale v rozporu s precedenty Nejvyššího soudu,“ píše právní expert serveru Vox Ian Millhiser a upozorňuje, že rozhodnutí je justičním ekvivalentem „vhození molotovova koktejlu do federální vlády“. Na to, že se stanovisko většiny opírá o mylné čtení rozhodnutí Nejvyššího soudu, upozorňuje i disentující soudce Eugene Davis.
Mluvčí SEC pro agenturu Reuters řekl, že úřad v tuto chvíli zvažuje další kroky. V úvahu přichází buďto žádost o opětovné posouzení zmíněným odvolacím soudem, což je ale ošemetná varianta vzhledem k tomu, jak konzervativní jsou jeho členové. Otázkou ale je, jestli si SEC vůbec pomůže, když se obrátí rovnou na Nejvyšší soud. Chystané rozhodnutí ve věci „Roe vs. Wade“ totiž ukazuje, že precedenty nemusejí pro soud v současném složení znamenat mnoho.
Tak či tak se Nejvyšší soud v nejbližších letech bude zabývat minimálně dvěma kauzami, které by pro americký státní aparát mohly mít podobné dopady. Brzy se tedy ukáže, jestli chystané rozhodnutí ve věci potratů je jen ojedinělým vybočením, nebo počátkem nové éry radikálních rozhodnutí Nejvyššího soudu. Pokud by nastala, nikdo by na ní neměl větší zásluhu než Federalist Society. Otázkou zůstává, jestli takto extrémní rozhodnutí nerozleptají koalici, která doteď v rámci organizace držela pohromadě.
Svoje pochybnosti o nekompromisních obratech měl ostatně i jeden z praotců Federalist Society. „Američané chtějí velký stát, federální vládu, která pro ně dokáže udělat spoustu věcí. A nenechají se o to připravit nějakým pomateným soudcem,“ řekl Robert Bork Riehlovi, pět let před svou smrtí. „Soudce, který chce zničit společnost jen proto, aby ji navrátil neposkvrněnost, je rozhodně trochu fanatický,“ dodal.
Teď, o dekádu a půl později, je ale především díky Federalist Society takových soudců v americkém justičním systém více než kdy předtím.
