Malta

18. 07. 2022, 05:00

V jakých zemích jsou interrupce zcela zakázané a co takové státy spojuje?

Filip Brychta, Jakub Ježek

Vlna liberalizace interrupčních zákonů prochází světem už několik desítek let. Zastavit, či dokonce otočit by ji mohlo aktuální dění v USA, kde vše směruje ke zpřísnění této legislativy. Odstrašující příklady úplného zákazu umělého přerušení těhotenství a související kriminalizace přitom dosud v některých státech existují. Kde všude je přerušení těhotenství zcela zakázáno?

Zatímco americký nejvyšší soud odhlasoval zrušení precedentu Roe vs. Wade, který poskytoval ženám právo na přerušení těhotenství, v Evropské unii bojovala o život Američanka, které lékaři odmítli provést interrupci.

Osmatřicetiletá Andrea Prudente byla se svým přítelem poprvé v Evropě a chtěli si užít romantickou dovolenou. Jako svoji letní destinaci si vybrali Maltu. Jenže Prudente, která byla v 16. týdnu těhotenství, měla akutní zdravotní potíže a její plod přestal být životaschopný. Před jistou smrtí ji mohla zachránit pouze interrupce, kterou však maltští lékaři odmítli provést.

Malta je totiž jedinou zemí v EU, kde je uzákoněn absolutní zákaz potratů. Dotyčná legislativa platí už od poloviny 19. století. Trestné je provedení i podstoupení interrupce. Za umělé přerušení těhotenství v právním smyslu není na Maltě považováno odstranění vejcovodu v případě mimoděložního těhotenství, kde každý případ podléhá ad hoc schvalování. Do příchodu převratných chirurgických a diagnostických metod znamenalo mimoděložní těhotenství smrt těhotných na vnitřní krvácení a samozřejmě i životaneschopného plodu v raném stadiu vývoje. Z ustáleného pohledu práva a etiky tedy lékaře nestaví před dilema.

Pár byl nakonec transportován na španělskou Mallorcu, kde zdravotníci zákrok provedli a Američanku tak zachránili. S obdobnými problémy se však mohou ženy setkat ve více zemích. Nabízíme proto přehled států z celého světa, kde jsou interrupce zcela zakázané.

Vyhneme se přitom zemím, v nichž je přerušení těhotenství formálně ilegální, ale mezery v zákonech jej umožňují. Takovým příkladem může být Egypt, kde platí přísný zákon proti interrupcím už 85 let a je odvozen od francouzského trestního zákoníku koloniální éry. Jenže díky lékařskému kodexu mohou gynekologové ukončit těhotenství, pokud to ohrožuje život ženy a ona podepíše dokument, který stvrzuje, že postup byl život zachraňující. Podobnou praxi nalezneme v Senegalu. Tam je k přerušení těhotenství v případě ohrožení života matky potřeba souhlasu konzilia tří lékařů.

Za provedení interrupce hrozí v Madagaskaru až deset let vězení.

Detailně se nebudeme zabývat ani zeměmi jako Polsko, Laos, Irák nebo Surinam, v nichž jsou interrupce zakázány s přísně vymezenými výjimkami, mezi něž patří zejména akutní ohrožení života matky. Děje se tak se všemi riziky, jako je třeba obava lékařů vydat definitivní rozhodnutí, kdy otálení může vést k tragickým koncům. Vynecháme i státy s natolik nerozvinutou infrastrukturou (například Niger či Afghánistán), že v nich je pro významnou část populace jakákoli specializovaná lékařská péče reálně nedostupná.

Vatikán

Zákaz interrupcí ve vnitrozemském papežském státě uvnitř Říma asi nikoho nepřekvapí. Vatikán má přibližně 450 občanů, mezi kterými je 30–40 žen zaměstnaných v úřadu Svatého stolce. V minulosti byly zdokumentovány případy, kdy při odstranění vejcovodu kvůli mimoděložním těhotenstvím došlo zároveň fakticky i k umělému přerušení gravidity. Vzhledem ke specifické skladbě obyvatelstva se dá očekávat minimální poptávka, která by šla teoreticky vyřešit snadnou dostupností těchto zákroků v Itálii.

Andorra

Dalším evropským ministátem, který má zcela zakázané interrupce, je Andorrské knížectví ležící mezi Francií a Španělskem. Země má dvě hlavy státu, z nichž jednou coby spolukníže je katolický biskup urgelské diecéze. Vzhledem k faktu, že 86 % obyvatel Andorry jsou katolíci, se církevní spoluúčast na vládě jeví pochopitelná.

Umělé přerušení těhotenství je v zemi explicitně zakázáno od roku 1990, ale vysoká životní úroveň a snadná dostupnost sousedních států vede k bezproblémovému cestování za interrupcemi do sousedních států.

Čtěte také: USA po zrušení Roe vs. Wade: Chmurné vyhlídky pro práva žen i jejich zdraví

Madagaskar

Přestože křesťanů žije na ostrově polovina a ta druhá vyznává původní náboženství, mají mnohem větší politický vliv. Za provedení interrupce hrozí v Madagaskaru až deset let vězení. V praxi je velmi rozšířené mimozákonné přerušení těhotenství, které provádějí i osoby bez doktorátu v oboru medicíny, protože nelegální služby lékařů jsou velmi drahé. Přičemž pochopitelně platí, že čím levnější zákrok je, tím větší jsou rizika.

V zemi je obtížně dostupná antikoncepce a poměrně často se praktikuje infanticida novorozenců. V posledních letech parlament odmítl legalizovat interrupci, a to i v případech ohrožení života matky nebo znásilnění.

Filipíny

I na Filipínách můžeme pozorovat značný vliv křesťanů, přičemž se k této víře hlásí celých 90 % obyvatel. Zákaz přerušení těhotenství je ukotven v ústavě přijaté v roce 1987, ale nelegální provádění tohoto zákroku se v praxi nepostihuje.

Také zde jsou interrupce předmětem černého trhu s různou kvalitou a odhaduje se, že v zemi je ročně provedeno až 400 tisíc takových zákroků. Nezákonné obchodování se týká i abortivních pilulek. Podle neoficiálních informací se interrupce provádějí i ve standardních filipínských nemocnicích v případě akutního ohrožení života matky. Do lékařské zprávy se pak vždy uvede, že plod byl již mrtvý.

Abcházie

Abcházie je neuznaná separatistická proruská loutková republika na severozápadě Gruzie. Umělé přerušení těhotenství zde bylo zcela zakázáno po roce 2015 s odůvodněním, že je potřeba zvýšit porodnost. To se samozřejmě nestalo. Provozována je tak potratová turistika do Gruzie, která Abcházii považuje za součást svého území a jejíž interrupční legislativa je obdobná té v Česku.

Dominikánská republika

V karibském státě se totální zákaz potratů prosadil změnou ústavy v roce 2009 jako následek tlaku konzervativní křesťanské lobby. Od roku 2012 je také možné trestně stíhat ženy, u nichž se zjistí, že si v minulosti interrupci podstoupily. V Dominikánské republice existuje rozsáhlý černý trh s „morning-after“ i interrupčními pilulkami a také se zákroky přerušujícími těhotenství. Provádějí se i v oficiálních klinikách pod záminkou jiných zákroků a za značný finanční obnos.

V Hondurasu jsou dokonce jako v jediné zemi Střední Ameriky zakázány i morning-after pilulky.

Nikaragua

Další země s téměř 80 % křesťanského obyvatelstva. Totální zákaz interrupcí byl v Nikaragui prosazen v roce 2006. Předtím byla legislativa poměrně liberální, ale za posledních dvacet let silně narostl vliv konzervativních křesťanů. Prezident Daniel Ortega vládne už čtvrté období v řadě a zákaz podporuje, protože od marx-leninismu, který rámovalo jeho první období v 80. letech, se o dvacet let později přiklonil k autoritářskému křesťanství s příchutí putinismu.

Salvador

Přesouváme se do nedalekého Salvadoru, v němž tvoří obyvatelstvo z 87 % křesťané. Zde platí úplný zákaz od roku 1987 – následkem nátlaku zejména od katolické církve – a je včleněn do ústavy. V zemi je dokonce dokumentováno i relativně velké množství případů žen stíhaných za to, že si nechaly, nezřídka kdy drastickými metodami, přerušit těhotenství i přes legislativní zákaz.

Čtěte také: Případ Roe vs. Wade. O co jde v americkém sporu o potraty?

Honduras

Zůstaňme ještě ve Střední Americe. Honduras sousedí s Nikaraguou i Salvadorem a podobně jako tyto země má vysoké procento obyvatel vyznávajících křesťanství. Kompletní zákaz interrupcí zde platí od roku 1982 a v roce 2021 byl potvrzen hlasováním v Národním kongresu spolu se zákazem sňatků gayů a leseb. Stalo se tak z iniciativy konzervativního bývalého prezidenta Juana Orlanda Hernándeze. Zákaz byl začleněn do ústavy a ke zrušení by byly potřeba tři čtvrtiny hlasů poslanců.

V Hondurasu jsou dokonce jako v jediné zemi v tomto regionu zakázány i morning-after pilulky. Současná prezidentka Xiomara Castro řekla, že by byla za určitých okolností pro legalizaci interrupcí i pilulek. Za současného složení Národního kongresu je ale taková změna nepravděpodobná.

Zelený příliv liberalizace

Totální zákaz interrupcí v posledních třech státech, tedy v Salvadoru, Nikaragui a Hondurasu, je o to horší, že země jsou celosvětově jedny z nejvíce zasažených sexuálním násilím. To spolu s malou sexuální osvětou, kultem machismu a brzkým začátkem sexuálního života nese v tomto regionu velký podíl na nechtěné graviditě a všemi problémy s ní spojenými. Ve všech třech státech samozřejmě existuje pašování abortivních pilulek i prodej zájezdů do soukromých klinik, zejména v Kostarice, což v praxi ale omezují bariéry ekonomického a sociálního kapitálu.

Různé formy těchto zákroků představovaly normální a často i akceptovanou praxi ve staré Číně, v Egyptě, Řecku i Římě.

Každopádně i přes tyto hrůzostrašné příklady je převládajícím globálním trendem v zákonech o interrupcích liberalizace. I proto rozhodnutí amerického soudu světem tolik otřáslo. Od roku 2000 změnilo 38 zemí své zákony ve prospěch snadnější přístupnosti potratových služeb. Nedávno dekriminalizovala přerušení těhotenství Kolumbie, která legalizovala interrupce na požádání žen až do 24 týdnů těhotenství. Legislativu v nedávné době liberalizovaly i Chile a Argentina. To je poslední známka rostoucí „zelené vlny“ v Latinské Americe.

Navíc se ve státech, které rozšířily možnosti přístupu lidí k službám reprodukčního zdraví, zlepšila kvalita a bezpečnost péče o těhotné ženy, a následkem toho se zvýšila i šance na jejich přežití při prováděných zákrocích. Téměř 90 % umělých přerušení těhotenství v zemích s liberálními potratovými zákony probíhá bez komplikací – ve srovnání s pouhými 25 % bezpečných interrupcí ve státech, kde jsou tyto lékařské úkony nelegální. Podle WHO přibližně 5–13 % úmrtí těhotných mají na svědomí špatně provedené interrupční zákroky.

Práva žen v rukou konzervativních křesťanů a mužů

V devíti z deseti států, v nichž platí totální legislativní zákaz přerušení těhotenství, k tomuto stavu došlo na popud konzervativních křesťanských, převážně mužských vlivových sfér a představitelů konzervativních, většinou pravicových politických proudů. Výjimkou je neuznaná separatistická Abcházie, kde byl zákaz motivován zejména naivní myšlenkou, že povede k růstu počtu obyvatel. I tady byl ale hlavním iniciátorem zákazu muž, vlivný místopředseda parlamentu Said Charazia.

Čtěte také: Ovládnout soudy, proměnit USA: Americká Federalist Society usiluje o konzervativní revoluci už 40 let

Pro dokreslení samotné podstaty současných soubojů mezi zastánci a odpůrci interrupcí připomeňme historický kontext. Různé formy těchto zákroků představovaly normální a často i akceptovanou praxi ve staré Číně, v Egyptě, Řecku i Římě. Až mnohem později – zejména v 19. století – začaly katolické a koloniální elity šířit zákony proti umělému přerušení těhotenství, aby ovládly sexualitu, těla a životy žen.

Dekriminalizace a legalizace interrupcí navíc prokazatelně vede k poklesu počtu úmrtí a zranění těhotných. Drastické a smutné příběhy, které lze najít ve výše zmíněných zemích a bohužel i jinde, by měly být odstrašujícím příkladem situace, kdy je ženám odpíráno právo rozhodovat o svém těhotenství.