Spolupráce

03. 04. 2023, 04:09

Zbraně, nebo mírová jednání? Nejasná pozice Číny vůči ruské válce na Ukrajině

Jan Švec

Vladimir Putin a Si Ťin-pching potvrdili své odhodlání společně změnit světový řád. Jejich setkání v Moskvě znejistilo Západ, jenž se obává možných dodávek zbraní z Číny. Ta vidí v Rusku spíše problematického partnera, nicméně zatím nemá zájem vazby zpřetrhat. Peking může být také důležitým prostředníkem pro vyjednávání mezi Moskvou a Kyjevem.

V únoru, dva dny před výročím Putinovy invaze na Ukrajinu, navštívil Rusko nejvýše postavený čínský diplomat Wang Yi. Následně v den výročí ČLR představila svůj oficiální návrh „politického řešení ukrajinské krize“. Dvanáctibodový dokument navazuje na dosavadní dvojaký přístup Pekingu k probíhající válce, který lze označit za proruskou neutralitu.

Dokument sice vyzývá k dodržování suverenity všech zemí, zcela však přitom ignoruje fakt, že jeden z aktérů konfliktu uskutečňuje vojenskou agresi ve snaze odtrhnout minimálně šestinu území toho druhého. Čína v souladu s ruským narativem za viníka konfliktu nepřímo označuje Západ a vyzývá jej k přerušení dodávek zbraní a ke zrušení sankcí. Podobně jako ve svých předchozích stanoviscích se také staví proti použití jaderných zbraní. Kromě vágních prohlášení o nutnosti mírového řešení ale nenabízí žádné konkrétní návrhy.

V březnu navštívil Moskvu přímo generální tajemník Komunistické strany Číny Si Ťin‑pching krátce poté, co byl potřetí formálně potvrzen na postu prezidenta. Jednalo se tak o jeho první zahraniční návštěvu ve staronové funkci. Si a Putin spolu jednali za zavřenými dveřmi přibližně šest hodin. Výsledkem rozhovorů bylo představení dvou dokumentů – „prohlášení o prohloubení vztahů partnerství a strategické spolupráce v nové éře“ a plán na rozvoj ekonomické spolupráce do roku 2030.

Z hlediska přístupu k válce na Ukrajině sice čínské prohlášení podporuje diplomatické řešení, ale za viníky označuje vnější aktéry.

První dokument navazuje na prohlášení ze 4. února 2022, popisující partnerství obou zemí jako „bez hranic“. Takto silná charakteristika se ale v novém dokumentu – patrně na žádost čínské strany – již neobjevuje. Prohlášení předpokládá spolupráci obou zemí v mnoha oblastech, včetně výzkumu a rozvoje technologií, ale i – jako doposud – na vojenské úrovni. V září 2022 proběhlo pravidelné společné cvičení Vostok (Východ), v prosinci již podesáté za sebou cvičila námořnictva obou zemí ve Východočínském moři. A letos se již uskutečnila dvě společná vojenská cvičení.

Čtěte také: Proti šakalům a westernizaci. Čína se vrací k diplomacii „vlčích válečníků“

Z hlediska přístupu k válce na Ukrajině sice prohlášení podporuje diplomatické řešení, ale za viníky označuje vnější aktéry. Obě strany, tedy Čína i Rusko, prý usilují o „ukončení kroků, které vedou ke zvyšování napětí“, a je to naopak NATO, které by mělo „dodržovat suverenitu ostatních států“. Symbolicky k této rétorice přispělo, že setkání se konalo den po 20. výročí invaze USA do Iráku. V rámci setkání také Si Ťin‑pching pozval ruského prezidenta do ČLR na letošní fórum iniciativy Pásu a stezky a oba vůdci se dohodli na pravidelných schůzkách premiérů a dalších představitelů.

Změny, které jsme neviděli sto let

Několik dní před návštěvou vyšel článek Si Ťin‑pchinga v Ruské gazetě a Putinův článek byl publikován v čínském deníku People’s Daily. Putin v článku nepřekvapivě oceňuje „vyvážený“ přístup Číny k „událostem na Ukrajině“. Si Ťin‑pching vztahuje spolupráci obou zemí ke svým projektům Globální bezpečnostní iniciativy, Globální rozvojové iniciativy a nedávno představené Globální civilizační iniciativy. Tyto „iniciativy“ jsou neurčitými prohlášeními vyzývajícími k míru, multipolaritě a respektování rozdílných hodnot. Usilují tak o narušení řádu s dominancí Západu a relativizaci hodnot liberální demokracie, včetně ochrany lidských práv.

Čína by ráda zastávala aktivnější roli v mezinárodních vztazích. V době, kdy probíhalo týdenní zasedání tamního parlamentu, byla uzavřena dohoda o obnovení vztahů mezi Saúdskou Arábií a Íránem, kterou Peking zprostředkoval. Jedná se zřejmě o dosud nejvýraznější úspěch jeho současné diplomacie, jenž by mohl přispět také k ukončení občanské války v Jemenu.

Spolu s tím se posílily čínsko-íránské vztahy. Si Ťin‑pching v únoru ve své zemi hostil prezidenta Ebráhíma Raísího a přijal jeho pozvání do Teheránu. Společně s Ruskem a Čínou se pak Írán v březnu účastnil námořního cvičení v Ománském zálivu.

Si Ťin‑pching dal během schůzky s Putinem najevo, že se znovu převrací mezinárodní řád, tentokrát ve prospěch Číny.

Si Ťin-pching při setkání působil oproti viditelně nervóznímu Vladimiru Putinovi uvolněněji a sebevědoměji, což symbolicky reflektovalo dominantnější pozici Číny. Zatímco vládce Kremlu chválil ekonomické úspěchy ČLR, Si vyzdvihoval především společné projekty a zdůrazňoval při tom pozitivní roli své země. Oba vůdci tak chválili především Čínu. Si Ťin-pching ale také výslovně podpořil Putinovu kandidaturu na prezidenta v roce 2024, která však zatím nebyla oficiálně ohlášena.

Při loučení Si řekl Putinovi, že nastávají „změny, které jsme neviděli sto let“. Navazoval tím na slavný výrok Li Chung‑čanga (1823–1901), diplomata za dynastie Čching, který za „změny, které jsme neviděli tři tisíce let“ označoval období ponížení Číny a dominanci Západu. Si Ťin-pching tak dává najevo, že se znovu převrací mezinárodní řád, tentokrát ale ve prospěch Číny.

Rozpory a pragmatické spojenectví

Není zřejmé, nakolik bylo čínské vedení o plánech Ruska provést invazi informováno. Kreml zřejmě posečkal s invazí právě s ohledem na svého asijského spojence až po slavnostním zakončení olympiády v Pekingu. Podle reakce Číny se ale zdá, že její představitelé byli rozsahem útoku poměrně zaskočeni.

Hned druhý den po rozpoutání války hovořil Si s Putinem po telefonu, přičemž opatrně vyjádřil porozumění ruskému zdůvodnění invaze, zároveň však upozornil, že ČLR si vyhrazuje právo určovat si svou pozici ohledně Ukrajiny sama. Čína se pak zdržela při hlasování v Radě bezpečnosti OSN o rezoluci odsuzující agresi Ruska, stejně tak učinila u rezoluce odsuzující formální anexi třech ukrajinských regionů.

Spíše proruskou pozici Číny dal jednoznačněji najevo v září 2022 jeden z nejvýznamnějších tamních představitelů Li Čan‑šu (tehdy člen stálého výboru politbyra), když v ruské dumě prohlásil, že Moskva učinila kroky, které byly „nezbytné“, a Peking má pro ně porozumění.

Čtěte také: Jak připojit Tchaj-wan? Princip „jedna země, dva systémy“ selhal, čínský vůdce chystá nový plán

Historicky se čínsko‑ruské vztahy jen stěží dají označit za důvěrné. Zatímco propaganda ČLR viní z koloniálního přístupu k Číně v 19. století pouze západní státy, carské impérium bylo jedním z jeho hlavních aktérů. Na jeho nátlak totiž Čína podepsala nevýhodné smlouvy (Ajgunská smlouva – 1858, Pekingská smlouva – 1860), které vedly k odstoupení obrovského území Rusku. To – s rozlohou cca 600 tisíc km2 a s městem Chabarovsk a přístavem Vladivostok – dodnes patří mezi nejvýznamnější části ruského Dálného východu.

Čínsko‑sovětská spolupráce, motivovaná společnou ideologií, byla ukončena na konci 50. let, kdy došlo po smrti Stalina ke zhoršení vztahů mezi Chruščovem a Maem. Vzájemné napětí eskalovalo v roce 1969 do pohraničního konfliktu, při němž zemřelo několik desítek až stovek vojáků na obou stranách. Během války v Afghánistánu v 80. letech pak Čína neoficiálně podporovala tamní mudžahedíny v boji proti Sovětskému svazu.

Vztahy mezi oběma zeměmi se výrazněji zlepšily až s nástupem Vladimira Putina k moci. Obnovila se mimo jiné spolupráce na vojenské úrovni, včetně zmíněných společných cvičení. ČLR postavila do velké míry modernizaci své armády na ruských technologiích. Dosud probíhá například spolupráce na vývoji lehkých stíhacích letounů CAC/PAC JF-17, které používají ruské motory Klimov RD-33. Z hlediska vojenských technologií se ale „říše středu“ stává na Moskvě čím dál méně závislou a spoléhá se již do značné míry na vlastní vývoj.

Jüany namísto dolarů

Ačkoliv se Peking oficiálně vymezuje vůči sankcím proti Rusku, čínské společnosti nechtějí ztratit trh v západních zemích, a částečně je proto dodržují. Příkladem může být UnionPay, která odmítla nahradit MasterCard a VISA pro zprostředkování bezhotovostních transakcí ruským bankám. Také ropná společnost Sinopec odložila po invazi plány na vybudování petrochemického závodu v Rusku.

Celkově ale čínsko‑ruská obchodní spolupráce výrazně posílila a během roku 2022 se meziročně vzájemný obchod zvýšil asi o třetinu. ČLR do značné míry nahradila Evropu v odběru ruských energií.

Čínské firmy dodávají Rusku součástky do vojenských radarů, lodí, stíhaček či helikoptér Mi-171SH, které jsou v současné válce používané.

Během roku 2022 se zvýšily dodávky ruského plynu (zemního i zkapalněného) do Číny asi o polovinu. Většina plynu proudí plynovodem Síla Sibiře, který je v částečném provozu od roku 2019. Téměř 4000 kilometrů dlouhý plynovod vede z Jakutska k čínské hranici u řeky Amur. Do budoucna Rusko plánuje navýšení těchto dodávek a vybudování druhé západní větve, zřejmě přes Mongolsko. Podobně je tomu i s ropou. Rusko je nyní jejím hlavním dodavatelem do ČLR.

Vedle toho čínský jüan pomohl Moskvě nahradit americký dolar a stal se hlavní měnou pro ruské mezinárodní transakce. Během roku 2022 byly také dokončeny mnohaleté infrastrukturní projekty železničníhosilničního přeshraničního mostu přes řeku Amur.

Neexistují však zatím žádné důkazy, že by Čína dodávala Rusku přímo vojenskou techniku. Tyto zbraně by byly na bojišti brzy odhaleny, i kdyby se přepravovaly tajně, a znamenaly by zásadní zlom v přístupu ČLR. Ten je ale v blízké době nepravděpodobný. Čínské firmy však Rusko zásobují množstvím elektroniky a součástek, které mohou mít vojenské využití. Import čínské elektroniky do Ruska se v roce 2022 zvýšil oproti předchozímu roku asi o polovinu, z čehož značnou část tvoří pokročilé technologie včetně mikročipů.

Čtěte také: Čína se po covidové houpačce otevírá světu, návrat do stejných kolejí ale nečekejme

Do Ruska, stejně jako na Ukrajinu, proudí z ČLR velké množství dronů, především od největšího výrobce v oboru DJI. Čínské firmy dokonce dodávají Moskvě součástky do vojenských radarů, lodí, stíhaček či vojenských helikoptér Mi-171SH, které jsou v současné válce používané. USA také zavedly sankce vůči čínské firmě, která měla poskytovat satelitní snímky Ukrajiny pro ruskou Wagnerovu skupinu.

Značná část dodávek se ale uskutečňuje přes překupníky (například ve Spojených arabských emirátech), a je tedy těžko identifikovatelná a postižitelná. Je také problematické z dodávek vinit čínské firmy, či přímo vedení státu. V globalizovaném světě je v podstatě nemožné zaručit, že se součástky do Ruska přes překupníky nedostanou. V ruské vojenské technice se pravidelně nacházejí také komponenty západních firem. U těch starších navíc nelze zjistit, zda nebyly dodané před rokem 2022, nebo dokonce před invazí na Krym v roce 2014.

Čína jako mírotvůrce?

Čínská lidová republika mezitím posiluje svoji pozici v regionu. Snaží se o uklidnění vztahů s Indií, s níž má dlouhodobě teritoriální spory. Námořnictvo ČLR nově využívá přístav v Kambodži a její armáda také rozšiřuje svou základnu u hranic v Tádžikistánu. Připravuje se také výstavba železnice spojující Čínu, Kyrgyzstán a Uzbekistán, jež má posílit vzájemné vztahy těchto zemí. Železnice by navíc umožnila snížit závislost regionu na Rusku.

Ačkoliv Peking je ve vztahu s Moskvou z mnoha pohledů dominantnější, nelze říci, že by ho měl pod kontrolou.

Není příliš pravděpodobné, že by ČLR začala Rusku v blízké době dodávat zbraně. Čínská propaganda označuje takovou pomoc za „přilévání oleje do ohně“ a v této souvislosti Západ obviňuje z cíleného prodlužování konfliktu. V případě, že by se Čína rozhodla Rusko aktivněji podpořit dodávkami zbraní, zcela by tím popřela svůj dosavadní narativ. Tento obrat by navíc měla značný problém vysvětlit jak domácímu publiku, tak v zahraničí.

V horizontu několika let nelze změnu přístupu zcela vyloučit, a to především s ohledem na možnou eskalaci situace s Tchaj-wanem. V současnosti by se však Čína raději stala tím, kdo přispěje k uzavření míru mezi Ruskem a Ukrajinou, a výrazně tak posílí svoji mezinárodní pozici. Pokud s tímto plánem odjížděl Si Ťin-pching do Moskvy, z výsledku jednání zřejmě nadšený není.

Přes všechna prohlášení se nezdá, že by Rusko chtělo přistoupit k ukončení bojů. Před cestou do Moskvy informovala zahraniční média o tom, že Si plánuje telefonát s ukrajinským prezidentem Zelenským. Zatím však z čínské strany žádná oficiální informace zveřejněna nebyla. ČLR by ale skutečně do budoucna mohla hrát roli prostředníka mezi oběma zeměmi.

Čtěte také: Čína chce být globálním vědeckým lídrem. Jak se s tím vyrovnává Západ?

Je totiž málo pravděpodobné, že by byl Putin ochotný přistoupit na jednání koordinované Západem. Dohoda zprostředkovaná Čínou by mu ale mohla umožnit „neztratit tvář“. Kyjev zatím také projevuje ochotu s Pekingem jednat. Obě země měly před ruskou invazí aktivní vztahy. Pro Ukrajinu byla ČLR největším obchodním partnerem a mimo jiné odebírala asi třetinu celkové ukrajinské produkce kukuřice. V roce 2022 se ale důsledkem invaze vzájemný obchod zemí snížil téměř o dvě třetiny.

Ačkoliv Peking je ve vztahu s Moskvou z mnoha pohledů dominantnější, nelze říci, že by ho měl pod kontrolou. Je to Kreml, který udává směr, a asijský protějšek se mu musí přizpůsobovat. Z několika náznaků je zřejmé, že Si Ťin-pching není s vývojem konfliktu spokojen. Především se mu nepodařilo Putina dotlačit k mírovým jednáním.

Ruský prezident naopak dostal od Číny potřebnou symbolickou podporu několik dní poté, co na něj byl vydán zatykač Mezinárodním trestním soudem. Přes veškeré problémy, které jeho vojenská agrese způsobuje i Číně, dokázal udržet aktivní vzájemnou spolupráci. A přestože Putin vychází ze slabší pozice, za daných okolností to je pro něj stále velmi pozitivní výsledek.

Text vznikl s podporou Nadačního fondu pro nezávislou žurnalistiku.