Globus, nebo bazuka? Jak odpoví Evropa na Trumpovy hrozby

Říká se, že evropští lídři a lídryně mají obvykle klid zhruba do tří hodin odpoledne. Někdy v tu dobu se na druhé straně Atlantiku probouzí americký prezident Donald Trump, bere do ruky mobilní telefon a na své sociální síti Truth Social vydává prohlášení, aniž by předtím jakkoliv konzultoval své nejbližší spojence.

Zatímco v Dánsku a Grónsku vyšli lidé do ulic na protest proti jeho snahám o ovládnutí největšího ostrova na světě, Trump napsal, že zavede dodatečná desetiprocentní cla na veškeré zboží z osmi evropských zemí včetně Francie a Velké Británie.

Stačilo pár vět a jeden příspěvek, aby Trump opět vmáčkl klín hlouběji do nalomených transatlantických vztahů a znovu vyvolal otázku, zda může NATO přežít dlouhotrvající rozpory mezi svými členy. 

„Tato cla budou platná až do chvíle, než dojde k dohodě o úplném a celkovém prodeji Grónska,“ napsal americký prezident.

Pokud jeho přání nebude naplněno, cla se k prvnímu červnu ještě zvednou na dvacet pět procent. 

Donald Trump svými posledními výhrůžkami překročil pomyslnou červenou linii ležící v grónském ledu. 

„Tohle jsme nikdy nezažili. Spojenec, přítel po dvě stě padesát let, zvažuje použít cla jako geopolitickou zbraň,“ konstatoval francouzský ministr financí Roland Lescure.

Čtěte také: Trump přestal schovávat, kým skutečně je

Stále častěji se mezi evropským vedením skloňuje přesvědčení, že politika shovívavosti a lichocení jednoduše nefungují. O tom se mimochodem už přesvědčili ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nebo lídryně venezuelské opozice María Corina Machado, kterou Trump odstavil na druhou kolej.

„Pro Evropu nastal čas přestat působit defenzivně a nejistě. Ekonomicky, regulatorně i politicky je dostatečně silným aktérem, aby dokázala jednat sebevědomě a z pozice rovného partnera, a nenechala se prezidentem Trumpem a jeho spolupracovníky tlačit do kouta,“ zdůrazňuje pro Voxpot výkonný ředitel bruselské kanceláře institutu Europeum Martin Vokálek.

Podle něj je třeba jasně vymezit hranice – politický a ekonomický nátlak na Evropu nemůže být legitimním nástrojem prosazování amerických zájmů, zvláště když vycházejí z iracionálních předpokladů.

„Sebevědomější přístup Evropy je dnes nutný právě proto, aby partnerství s USA zůstalo dlouhodobě funkční a založené na respektu k pravidlům. Evropa, ani Česko, není připravena obstát ve světovém řádu, který nebude fungovat na pravidlech – rozhodně ne s nastavením, které je nám nyní vlastní,“ dodává Vokálek.

Trumpovy výroky vyvolaly v Evropské unii pozdvižení. Představitelé členských států se už o několik hodin později setkali na mimořádném zasedání v Bruselu.

Najít jasnou odpověď ale není snadné. Hledá se taková, jaká by Unii získala v možným rozhovorech s Trumpem respekt. Pečlivě vytvořený kompromis musí vyvážit obavy, že  by mohlo dojít k neřešitelnému rozkolu v Severoatlantické alianci, sehrávající v evropské bezpečnosti klíčovou roli. 

Evropané si až příliš bolestně uvědomují, že Washington jednoduše potřebují k zajištění míru na Ukrajině i pro svou vlastní bezpečnost. A jako bumerang se jim vrací někdejší výzvy k vytvoření společné evropské armády.

Jakákoliv odpověď ale zamíří nejen do Bílého domu a Trumpova okolí, ale také do dalších republikánských lavic, aby se americký prezident dostal pod tlak svých spolustraníků. Podle některých totiž zachází ve vztahu k tradičním spojencům příliš daleko.

Evropští lídři a lídryně zároveň nemají čas nazbyt. Donald Trump přijíždí už ve středu 21. ledna na na Světové ekonomické fórum v Davosu, kde ho čeká mimo jiné schůzka s šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyen.

Ve čtvrtek se pak koná mimořádný narychlo svolaný unijní summit v Bruselu.

Evropská unie má v rámci vzájemného obchodu dvě možnosti. První je mírnější a spočívá v zavedení odvetných cel, zatímco druhá je natolik ostrá, až se jí přezdívá ekonomická „bazuka“.

Dvě cesty

Evropská unie v reakci na Trumpovy výhrůžky zvažuje zavedení odvetných cel v celkovém objemu 93 miliard eur.

Ve hře byly už loni, avšak po červencovém uzavření obchodní dohody se Spojenými státy se je nakonec EU rozhodla uložit k ledu do 6. února letošního roku. Na seznamu zboží, na které by Unie uvalila vyšší cla, jsou jak symbolické položky, tak i zboží, u kterého vyšší přirážky americké firmy zabolí.

Namátkou například letadla (což by dopadlo především na společnost Boeing), sójové boby, bourbon nebo také ikonické americké značky včetně motorek Harley-Davidson, cigaret Lucky Strike nebo džín Levi Strauss. 

„Základním kritériem pro vytvoření seznamu je vybrat položky, na kterých není Evropská unie na Spojených státech závislá, čímž se minimalizuje dopad na Unii,“ komentoval seznam Ignacio Garcia Bercero, který dříve vedl Generální ředitelství pro obchod Evropské komise.

Bez amerických džín nebo motorek se evropští zákazníci snadno obejdou, protože pro ně existuje náhrada. Vyšší cla ale poškodí republikánské státy, kde se zboží vyrábí.

Druhým kritériem je pak podle Bercera vybrat produkty, u kterých bude mít zavedení cel politický dopad. Například předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson nebo vysoce postavený republikán Steve Scalise zastupují Louisianu – stát vyvážející právě sójové boby.

Vedle odvetných cel ale může Unie sáhnout po razantnější reakci a vytáhnout proti Trumpovi „nástroj proti hospodářskému nátlaku“ (ACI), kterému se přezdívá „bazuka“.

Od schválení v prosinci 2023 ho Evropská unie zatím nepoužila. Původně vznikl na obranu proti z státům nepřátelským z hospodářského hlediska, jako je třeba Čína.

Čtěte také: Temu není Ježíšek. Kolik doopravdy stojí dárky za pár korun

Prvním evropským státníkem, který k „palbě“ z pomyslné bazuky vyzval, je francouzský prezident Emmanuel Macron. 

„Žádné zastrašování ani výhružky nás neovlivní, ani na Ukrajině, ani v Grónsku nebo kdekoliv jinde na světě, kde budeme čelit takovým situacím,“ napsal na síti X.

S postojem francouzského lídra souhlasí také Německo, které je v podobných otázkách kvůli své exportně založené ekonomice obvykle zdrženlivé.

„Neustále čelíme novým provokacím, neustále čelíme novým nepřátelským krokům. My, jako Evropané, musíme dát najevo, že byla překročena hranice,“ vzkázal z Berlína vicekancléř a ministr financí Lars Klingbeil.

Jak by „bazuka“ fungovala v praxi? 

„Evropská unie by nejprve formálně konstatovala, že čelí silnému nátlaku – což jednoznačně čelí, když Trump využívá politický a ekonomický tlak k prosazení svých zájmů na její úkor,“ vysvětluje Martin Vokálek. 

„Unie by získala mandát k cíleným protiopatřením: od cel a kvót přes omezování přístupu amerických firem na evropský trh a omezování evropských investic v USA, až po vyloučení amerických firem z evropských veřejných zakázek, omezení práv duševního vlastnictví nebo pozastavení některých regulačních výjimek,“ vyjmenovává.

Podle Vokálka je klíčové, že se nejedná o plošné sankce, ale koktejl nástrojů, které mají změnit chování druhé strany.

Česká pozice

Budou ale všechny státy Unie ochotny vytáhnout proti Spojeným státům ostřeji než dosud? 

Velká část z nich stále ještě doufá, že vidina odvety dostane amerického prezidenta za jednací stůl a nakonec se podaří dosáhnout schůdného kompromisu, kdy suverenita Grónska zůstane zachována.

Pokud se to ale nepodaří a začne se opravdu jednat o bazuce, lze očekávat, že se skupina členských států v čele s Maďarskem nebo Slovenskem postaví proti. Hrát se pak bude o kvalifikovanou většinu, která je nutná pro schválení tvrdého postupu.

Slovenský premiér Robert Fico se mimochodem s americkým prezidentem setkal v Trumpově floridské rezidenci téhož dne, kdy Trump pohrozil zavedením cel. 

„Nevyhnuli jsme se ani hodnocení Evropské unie. Byla naprostá shoda v tom, že je v hluboké politické krizi,“ pronesl Fico ve videu zveřejněném po schůzce. O tom, že Spojené státy vyhrožují cly se slovenský premiér ani slovem nezmínil. 

Čtěte také: Proruský blok v srdci Evropy. Budeme následovat Fica a Orbána?

Jaký postoj by případně zaujalo Česko? 

Na tiskové konferenci v pondělí 19. ledna premiér Andrej Babiš odmítl jasně podpořit Dánsko ve sporu kvůli Grónsku. Doplnil, že dává přednost dohodě – hrozba Ruska a Číny podle něj hraje roli.

Během tiskové konference se nechal slyšet, že si za patnáct tisíc korun koupil globus, aby přesně věděl, kde Grónsko leží. „No a tady vidíme krásně, jak blízko je vlastně Rusko, a kdyby, nedejbože, vznikl nějaký konflikt, jak by ta raketa letěla,“ poznamenal s odkazem na ruskou balistickou střelu Orešnik.

Po vlně nesouhlasných reakcí premiér slova mírnil. „Grónsko je dánské autonomní území. O tom není pochyb. Ale my budeme podporovat dialog, ne deklarace. Zahraniční politika je totiž o diplomacii, ne o tom, kdo dá na sociální sítě silnější prohlášení,“ napsal o několik hodin později na sociální síti X. 

Skutečný postoj Andreje Babiše je tak jen těžko čitelný. 

„Česko bude držet linii, kdy nebude přímo podkopávat jednotný postup Evropské unie, a zároveň se bude snažit to celé vysedět a usilovat o co nejmenší konfrontaci s USA,“ očekává Martin Vokálek. 

Jakožto malá otevřená ekonomika má Česká republika zájem nedostat se do obchodního sporu se Spojenými státy. V zásadnějším zájmu země je ale podle Vokálka něco jiného: trvat na stabilních mezinárodních pravidlech a rovnocenných transatlantických vztazích, ve kterých evropské státy táhnou silně a jednotně. 

„Pokud se teď nepostavíme za naše nejbližší evropské partnery a důrazně se nezačneme vymezovat proti absurdním požadavkům Donalda Trumpa, nemůžeme pak čekat, že se někdo z našich nejbližších spojenců příště postaví za nás, až si někdo ze světových lídrů začne z pozice síly, ať už vojenské či ekonomické, dovolovat na Česko. A je jedno jestli to bude Trump, Putin či Si Ťin-pching,“ varuje Vokálek.

Ne základnám?

Vedle bazuky a zavedení odvetných cel mají evropské země ještě jedno eso v rukávu. Takové, na které se možná obávají vůbec pomyslet. 

Spojené státy na starém kontinentu provozují jedenatřicet stálých základen a dalších devatenáct vojenských zařízení, využívaných pro americké operace na Blízkém východě, Africe nebo jinde ve světě. 

Patří mezi ně „megazákladny“ jako je ta letecká v německém Ramsteinu, kde slouží nebo pracuje na dvanáct tisíc Američanů. Po celém kontinentu je pak rozmístěno na 67,5 tisíce amerických vojáků a vojaček.

Když zkraje ledna USA po dvoutýdenním pronásledování zabavily v Atlantském oceánu tanker Marinera směřující z Venezuely pod ruskou vlajkou, bez přístupu ke svým vojenským základnám ve Spojeném království by se jim to nepodařilo. 

Proč tedy mají Spojené státy nadále těžit z podpory evropských států, jejich armád nebo zpravodajských informací, když zvažují, že třeba i silou ovládnou území náležící spojenecké zemi?

Přímé uzavření amerických základen v Evropě zatím není na pořadu dne, ale evropské státy si mohou stanovit nové podmínky, omezit působení základen nebo jim různými dalšími způsoby zkomplikovat provoz. Ve hře může být i možnost výrazného omezení nákupu amerických zbraní. 

„Probíhají diskuze, jak bychom měli zatlačit na Spojené státy a říci: Potřebujete nás, a pokud tohle uděláte, tak nějaký způsobem odpovíme. Současně ale o možnosti základen nechce nikdo mluvit nahlas,“ přiznal pro Politico nejmenovaný dobře informovaný diplomat.

Do setkání mezi evropskými lídry a Trumpem zbývá jen několik málo hodin. A mezi tradičními spojenci už teď létají ostrá slova a urážky. Dokáže se Evropa konečně postavit americkému prezidentovi? A obstojí v této zkoušce i Česko?