Se Spojenými státy na věčné časy a nikdy jinak

„Českým zájmem je stát po boku Spojených států a západního světa proti teokratickým režimům, které se snaží vyvíjet jaderné zbraně a podporují terorismus na Blízkém východě a po celém světě,“ odpověděl Tomáš Pojar na otázku Barbory Chaloupkové. 

Novinářka v rozhovoru pro Deník N konfrontuje bezpečnostního poradce expremiéra Fialy s dopady nepromyšleného izraelsko-amerického útoku na Írán: destabilizací Blízkého východu, hrozbou migrace, skokovým nárůstem cen ropy či porušováním mezinárodního práva.

Pojar si však stojí za svým. Českým národním zájmem je v každém případě stát po boku USA a Izraele, zazní od něj v rozhovoru čtyřikrát za sebou.

Bezpečnostní poradce Fialovy vlády, který stejnou roli aktuálně zaujímá i ve stínovém kabinetu největší opoziční strany ODS, souzní s aktuální pozicí Babišova kabinetu.

Ten, s výjimkou některých poslanců SPD, útok západních mocností podpořil. „Není možné strkat hlavu do písku a nechat se vyprovokovat tím, jestli je to více legální, nebo legitimní. Je to nutné,“ okomentoval počínání Izraele a Spojených států vicepremiér Karel Havlíček.

Že se většina českých politiků nezajímá o humanitární a ekologickou krizi v Teheránu a Libanonu nás po tříleté zkušenosti s válkou v Gaze nemusí překvapovat.

Na některé modly se u nás nesahá.

Zajímavější je rozšířenost představy, že „prezident Trump“ ví, co dělá – a naprostá neochota uznat odpovědnost USA a Izraele i za věci přímo ohrožující zájmy České republiky: nárůst cen ropy a plynu, který povede k další inflaci, a naplnění kasy Ruska, vedoucího útočnou válku proti Ukrajině a celé Evropě.

Politici vlády i ODS se holedbají snahou prosazovat zájmy naší republiky i jejího průmyslu, mimo jiné v boji proti nenáviděnému Green Dealu. Konkrétně na Evropské unii často nenechávají nit suchou.

Když však ekonomickou situaci Čechů a výkon českého průmyslu ohrozí útok Izraele a USA, mlčí. Na některé modly se u nás prostě nesahá.

Součást božího plánu

Podle poslance ODS Marka Bendy se „prezident Trump dlouho snažil s Íránem vyjednávat,“ což se však nepovedlo a „svobodný svět“ se nyní musí rozhodnout, na čí straně stojí.

Svobodný svět Bendy, Pojara a dalších zastupují zejména Spojené státy. Tento hegemon přitom pod Trumpovou vládou rozpoutává jednu nelegální vojenskou operaci za druhou, střílí do vlastních občanů, snaží se podkopávat evropskou jednotu a dokonce vyhrožuje zabráním dánského autonomního území.

Pojarovy výtky proti íránskému teokratickému režimu přicházejí v době, kdy američtí vojáci dostávají pokyny zničit Írán, protože je to „součástí božího plánu“.

Čtěte také: Připojit se k USA? Jedni kolonizátoři nám stačili, zní z Grónska

Druhým důležitým představitelem „svobodného světa“ je samozřejmě Izrael, který i podle velmi konzervativních odhadů samotné izraelské armády během války v Gaze zanechal 70 tisíc mrtvých civilistů před započítáním těch, kteří zůstali pod sutinami.

Již během války v Gaze bylo jasné, že česká zahraniční politika stojí na vyprázdněných klišé, která politici opakují skoro čtyřicet let, ale neumí, nebo spíš nechtějí je aktualizovat podle reálného dění na planetě Zemi.

České zahraničně-politické priority byly po roce 1989 do velké míry založené na romantizaci USA. O problematickém chování Washingtonu – třeba pučích proti nepohodlným jihoamerickým lídrům – se u nás mnoho nevědělo, či se kritika bagatelizovala jako komunistická propaganda.

I proto dnes Trumpovo nevyzpytatelné a imperiální chování tolik lidí překvapuje.

Čtěte také: Party jako v roce 1989. Kam vrací Trump americké intervence

Proamerické postoje české vlády uplatňovaly relativně konzistentně, přičemž posilování transatlantických vazeb často akcentovaly na úkor snah o hlubší evropskou integraci. Česká republika se tak například dlouhodobě stavěla skepticky k budování evropské armády, protože by mohla podkopávat spojenectví v rámci NATO. Trumpova administrativa dnes v plné nahotě ukazuje, že sázet na americké spojenectví na úkor toho evropského byla chyba.

Je tohle svobodný svět?

Když Václav Havel k překvapení mnohých západoevropanů podpořil americkou invazi do Iráku v roce 2003, dalo se stárnoucímu prezidentovi ještě věřit, že na základě romantických disidentských představ věří v americký záměr vyvážet demokracii.

O Donaldu Trumpovi v Íránu si tohle nikdo myslet nemůže.

USA diskurz o budování demokracie dávno opustily a současná administrativa se na svět dívá optikou práva silnějšího. Marco Rubio to v Mnichově řekl jasně: nejpříznivější americkou nabídkou pro Evropany je možnost pomoci budovat západní, křesťanskou dominanci nad zbytkem světa.

Proč tedy o Trumpových státech amerických čeští politici stále mluví jako o představitelích svobodného světa?

Shovívavé čtení naznačuje, že o USA a Izraeli stále chovají romantické představy a vývoj v posledních letech prostě ignorují. Fráze jako „svobodný svět“, „jediná demokracie na Blízkém východě“ dotyční opakují bezmyšlenkovitě a bez ohledu na svět kolem nich. Jako zombie.

Jiní politici pak zmíněná klišé používají proto, že domácí i zahraniční politiku Donalda Trumpa či Benjamina Netanjahua schvalují. Zapadá do jejich představy o světě řízeném západní dominancí, kde na životě a perspektivách nezápadních lidí zase tolik nezáleží.

Tradiční důraz na silné transatlantické vazby a s tím spojená klišé o „svobodném světě“ jim pomáhají obhájit podporu hnutí MAGA a amerického imperialismu.

To je příklad třeba europoslance Alexandra Vondry nebo Motoristů, kteří jsou nejvýraznějšími nositeli stylu i hodnot MAGA v české politice.

„Jako garant zahraniční politiky jsem (do programového prohlášení) prosadil silné vazby s Izraelem a USA,“ chlubil se v listopadu Filip Turek ještě v době, kdy si myslel, že bude ministrem zahraničí. 

Věta v programovém prohlášení se opakuje posledních pětatřicet let. Jak Spojené státy fungují a co ve světě reprezentují, se přitom změnilo.

Zombie transatlantismus

Česká republika je menší země ve středovýchodní Evropě. Největším ohrožením jsou pro ni dobyvačné zájmy Ruska. Ve světě, kde vládne právo silnějšího namísto mezinárodního práva a spolupráce, nemá šanci prosperovat.

Můžeme se snažit – jako třeba Petr Macinka – vlísat do obliby Trumpova hnutí. Ta však zůstane vrtkavá.

Těžko se můžeme spoléhat, že Američané budou chtít obhajovat české životy a autonomii. Stačí se podívat na to, jak transakčně nakládají s napadenou Ukrajinou.

Český „zombie transatlantismus“ můžeme chápat jako bezmyšlenkovité či naopak účelové opakování romantických představ o USA, které už neplatí. Rozhodně není odpovědnou ani informovanou zahraniční politikou, kterou naše republika v rozbouřeném světě potřebuje.

Píše se rok 2072. Spojené státy a Izrael ovládly zombie, pojídající lidské mozky.

„Národním zájmem České republiky je stát po boku Spojených států a západního světa,“ komentuje duch Tomáše Pojara.