Rakety ze všech stran: Čekání Izraele, jestli se válka rozlije po regionu

„Jestli to začne, tohle bude nejhorší místo, kde můžete být,“ říká starší bělovlasý voják se slunečními brýlemi, který hlídá checkpoint na vjezdu do Metuly. Jde o nejsevernější městečko v Izraeli, které leží na kopci ve výběžku obklopeném ze tří stran Libanonem. Muž se jmenuje Ethan a v ruce drží útočnou pušku M-4. Za ním stojí několik dalších vojáků, kteří na něj něco se smíchem pokřikují.

„Říkají, ať se jim omluvím za rakety, které dneska na jih Izraele vypálili Hútíové,“ usmívá se s tím, že sám pochází z Jemenu, kde tyto milice podporované Íránem působí.

Poslední týdny na Izrael míří rakety prakticky ze všech směrů. Z jihu je na vzdálenost více než tisíce kilometrů pálí právě Hútíové, ze západu létají z Gazy, z východu od milic v Sýrii a ze severu je z Libanonu vypouští Hizballáh. Právě ten teď vzbuzuje největší obavy.

Je čtvrtek, den před prvním projevem vůdce Hizballáhu Hassana Nasralláha od masakrů ze 7. října. Ten je i lídrem regionální vojenské aliance íránských spojenců bojujících v regionu proti Izraeli a Spojeným státům. Projev tak může předurčit budoucí vývoj konfliktu a zapojení dalších aktérů.

Z okraje lesa se na mě upírá několik dalších párů očí téměř k neviditelnosti zamaskovaných vojáků zalehlých se zbraněmi v jehličí.

Ptám se, jestli si Hizballáh vůbec může dovolit eskalaci. Na chvíli se zamyslí a pak řekne, že raket na to má dost. Vedení organizace ostatně už nějakou dobu komunikuje svou připravenost k boji.

„Jdou po nás už teď. Každý den tu máme jejich rakety nebo aspoň pozdravy od jejich odstřelovačů,“ vysvětluje Ethan s tím, že by bylo lepší, kdyby Hizballáh opravdu zaútočil. „My se dokážeme ubránit. Když to udělají, tak neskoncujeme jen s Hamásem, ale i s nimi,“ vysvětluje svůj pohled. Prý se nebojí. Na strach teď není čas. Rodinu evakuoval na jih a teď je potřeba se zbavit dlouhodobé hrozby. Dokud se to nestane, tak se podle něj život do pohraničí nevrátí.

Lesy plné vojáků

Když projíždíme od Středozemního moře přes kopce zvedající se podél hranice s Libanonem, je vidět, že Izrael bere severní frontu vážně. Každou chvíli se v lese objevují odpočívadla, na kterých jsou jedna až dvě masivní Merkavy, hlavní bojové tanky izraelské armády (IDF).

„Buďte pořád v pozoru, před chvílí nedaleko odsud dopadla raketa a teď se kolem toho místa vedou nějaké operace,“ říká nám voják na checkpointu na jedné křižovatce jen pár stovek metrů od hranice s Libanonem. „Jet tam můžete, ale dávejte pozor,“ řekne a klepne na střechu auta, že můžeme pokračovat.

Čtěte také: Na hranici Pásma Gazy: Nikdo neví, co se děje, ani co bude dál

O pár kilometrů dál zastavujeme na horském odpočívadle s dvěma tanky. Vystoupíme z auta a jdeme se pobavit s vojáky. Teprve po půl minutě small talku si uvědomím, že se na mě nedívají jen ti dva muži u tanků. Z okraje lesa se na mě upírá několik dalších párů očí téměř k neviditelnosti zamaskovaných vojáků zalehlých se zbraněmi v jehličí.

Opodál začíná spáleniště. Asi to bude místo, kam dopadaly rakety, o nichž mluvila stráž na checkpointu. Zeptám se, jak často sem rakety létají. Voják odpoví, že létají. Mezitím kolem nás projde menší jednotka směrem k hranici. Situace působí trochu napjatě, tak raději pokračujeme dál.

Zatímco lesy jsou na první pohled plné příslušníků IDF, města a vesnice tu zejí prázdnotou. Zóna v deseti kilometrech od hranice je z velké části evakuovaná. Stovky tisíc lidí se vydaly do bezpečí na jih. Dočasné přesídlence jsme v posledních dnech potkali v Tiberiadě u Galilejského jezera, v Tel Avivu i v dalších městech.